Jezdecká akademie Galgi 2

Jednatřicátý

S Hoseokem jsme si zabalili veškeré věci na cestu a vyrazili směrem přes les na zastávku, odkud jezdí autobus do Daegu. Cesta nám utekla opravdu rychle, skoro celou dobu jsme se bavili o jídle, jak se už oba nemůžeme dočkat toho hamburgeru. Hobimu nejednou ukápla slina, což mě hned rozesmálo.

"Už jsme skoro tam, je to hned za rohem." Ukázal Hoseok na kraj jedné ulice, tuto část jsem znal, vím, že na konci této ulice je právě Underground. 

"Tak jsme tady," zatleskal Hoseok a vypadal, že dnes potkal Santu. "Už se nemůžu dočkat." Pištěl jak malé dítě. "Pojď už," chytl mě za zápěstí a vtáhl mě silou dovnitř, má opravdu sílu pomyslel jsem si.

Uvnitř to bylo opravdu nádherné, takové retro sedmdesátky z Ameriky.   "Moc pěkné," zahleděl jsem se na výzdobu. "Pojď si už objednat." Začal mě znovu táhnout, tentokrát k servírce, abychom si mohli objednat. 

"Hobi, ty jsi se tu dlouho neukázal." Zdá se, že tu chodí často. "Jako obvykle, ale dvakrát." Usmál se na mě. "Dobře," odešla vyřídit objednávku.  

"Ani nevíš, jak moc jsme se na to těšil." Seděli jsme u stolu a číšnice zrovna přinášela velký burger s hranolky. "A prý, že neexistuje láska na první pohled." Hoseok začal slintat, když se tak na to díval. Vypadá to lahodně, než jsem znovu zvedl pohled k němu, měl už hlavu zabořenou v jídle a něco nesrozumitelně žvatlal.

Trochu mi připomíná to slintání mě, když se náhodou podívám na Taehyunga. "Kim mladší," vykulil jsme na Hoseoka oči, to jako čte myšlenky. "Co?" Vyhrknul jsem. "Otoč se," kývl za mě. To snad ne ale ono opravdu. My o vlku a vlk za dveřmi. 

Mírně jsem naklonil hlavu z boxu ve kterém jsme seděli a opravdu tam byl. Proboha asi začnu slintat a byl tu s Yoongim. Určitě jde na Yoongiho koncert. To není dobré. Nejspíše začneme oba naprosto panikařit. Taehyung nás zabije, když nás uvidí na Yoongiho koncertě.

"Vypadá fakt dobře," poznamenal Hoseok a já jsem cítil žárlivost. Měl ale pravdu. Taehyung v kožených kalhotách a úplném černém tričku byl opravdu k sežrání. "Jungkookie neslintej," hned jsem zavřel ústa. "To víš to jídlo je moc dobré." Snažil jsem se to zamaskovat. 

Jídlo nebo Kim překrásný Taehyung. Myslíš, že nevidím, jak se na něj pořád díváš. Vypadáš, jako zamilovaná puberťačka Jungkookie." Yoongi se otočil a jeho pohled zůstal na nás. "No do..." Takže odtud se jen tak nevypaříme.  

Taehyung, když zjistil, že Yoongi na něco zírá se také otočil. "Jdeme si vykopat hrob Jungkooku," řekl Hoseok a ani jeden jsme z těch dvou neodtrhávali oči. Yoongi se nakonec pousmál, nejspíše počítal s tím, že nás najde v Undergroundu, ale co Taehyung? Vykostí nás? On si  vždy potrpěl na dodržování řádu. 

Ti dva se na sebe podíval a něco začali řešit. Nejspíše nás, protože jejich pohled každou chvíli spočinul na nás. My s Hoseokem jsme jen strnule seděli a čekali na verdikt smrti, který pronese Taehyung. Já se nemůžu vrátit do Soulu.

Netrvalo to ani minutu a ti dna se očividně na něčem dohodli. Vydali se naším směrem a já jsem měl srdce, až někde v krku. To je má smrt. 

Řekla bych, že se už blížíme dost rychle ke konci, nějak mě moc nenapadá, jak to udělat a začala jsem psát novou knihu, která mě dost baví.