Jezdecká akademie Galgi 2

Epilog

Otevřel jsem oči a rozhlédl se kolem sebe, už jsem nestál v centru Daegu a neovíval mě chladný studený vzduch a zároveň mě hřálo Taehyungovo tělo. Byl jsem zcela někde jinde. Ale kdo to jsme?

Párkrát jsem zamrkal a zjistil, že kolem mě je až moc bílé barvi. To je nemocnice. Co se stalo? Proč tu jsem? Nějak jsem nechápal co se stalo. Na židli vedle mé postele seděl Taehyung a spal. Vypadal jinak o dost jinak. 

Své vlasy neměl upravené a byli až příliš dlouhé a toho mu pod nosem začínalo už strniště, které kupodivu nevypadalo špatně. Natáhl jsem k němu ruku a chtěl do něj drbnout, když tu bude takto spát budou ho potom bolet záda.

"Taehyungie," mírně jsem do něj drbl a on hlasitě zívl a vzbudil se. Hned na to jeho pohled spočinul na mě a vytřeštil oči. "Jdi vzhůru, proboha probral jsi se!" Vyletěl do stoje a vypadal opravdu nadšeně. "Yoongi s Jiminem tu hned budou."

"Co se stalo? Už nejsme na té ulici před Undergroudem?" Taehyung se na mě nechápavě zahleděl. "My nebyli před undergroundem. Byli jsme v lese za školou a ty jsi sebou sekl." 

"Jungkookie, víš kdo jsem." Chytl mojí ruku do těch svých. "Ovšem, jsi můj učitel na Galgi." Nevím co mu teď říct, co je vlastně sen a co realita. On řekl Yoongi s Jiminem. Taehyung trochu posmutněl.

"Tae jel se Nasit?" Co je realitou? "Ano a vyhrál jsi," jeho oči se rozšířili překvapením. "Je to realita?" Usmál se na mě a přikývl. "Byl jsi měsíc v kómatu. Je pochopitelné, že se ti něco zdálo." Cože?!

"Takže můj otec mě nechce odvést ze školy?"  Další otázka na kterou potřebuji znát odpověď. "Vždyť tě sem sám poslal," zasmál se Tae a mě teď došlo, že to co se za poslední dobu stalo byl jen sen, zlí sen ze kterého jsme se probral a jsem znovu s ním.

"Koooku," do dveří vtrhl Jimin. "Chimchim ahoj." Uvěznil mě ve svém objetí a nehodlal mě pustit. "Tohle už nikdy nedělej, strašně jsme se všichni báli." Hned v zápatí se ve dveřích objevil i Yoongi. "Dobré ráno škvrně."

"Hyung rád tě vidím." Usmál jsem se na bělovláska. 

Uběhl týden a mě pustili domů no domů odjeli jsme společně na Galgi. Bylo to tu jiné, ale ne na pohled, ale pocitově jiné. Teď jsme si připadal, že toto je opravdu můj domov. Po příjezdu  mě kolem krku hned skočili Hoseok a Felix, co bych bez těch dvou pak dělal.

Od Jina jsme dostal pokárání, ale neudržel se a musel mě také objat. Už jsem si bral věci a chystal si je hodit nahoru na náš pokoj. "To ani omylem. Ty bydlíš hezky semnou, už tě nikdy nezpustím z očí." Taehyung si kolem mě obmotal své ruce a políbil mě na tvář. 

"Jungkooku jsem rád, že jsi zpět," podal mi ruku Namjoon. "Mimochodem Killer je nedočkavý až se na něm projedeš." Ukázal směrem k boxu a já se podíval na Jina, protože on má poslední slovo. "Malá vyjížďka přeci nikomu neublíží." Konstatoval a já už se chtěl rozejít k boxu.

"Nejdřív si odnes věci," prones Yoongi s pohledem na mojí batožinu. "Jistě," rychle jsme to donesl do učitelského křídlo a položil za dveře Taehyungova pokoje a teď rychle zpět.

 Vyběhl jsem na nádvoří a viděl tam všechny na koni. "Jedeme ne?" Taehyung došel na Přízraku a za vodítko táhl Killera, který mě očividně rád viděl. Nasedl jsem a chytil otěže. "Tak můžeme."

Vyšli jsme po pěšině až na obrovskou louku, kde Namjoon rád pořádal závody. "Juchůůůůůů," zvolal Hoseok a rozjel se vstříc horizontu a všichni ostatní ho následovali.  Byl to nádherný pohled. 

Felix, Jimin, Namjoon, Jin, Hoseok, Yoongi a Taehyung vše co potřebuji ke svém štěstí. A to byl ten okamžik, kdy jsem se opravdu cítil šťastný. Rozjel jsem se za nimi vstříc krásným zítřkům. 

Happy end, vyjte si to vymodlili. Jsme na konci, děkuji všem, co si to přečetli. Chtěla bych vás poprosit o nějaký koment, vaše oblíbená část nebo jak jste mysleli, že to skončí. Typoval někdo toto?