Jezdecká akademie Galgi 2

Čtrnáctý

Sehun byl opravdu zticha nevěřím. "Jistě pane," omluvil se a uklonil. Úplně jsem zapomněl, jak moc velký má Taehyung respekt. Vždy mi to na něm přišlo neuvěřitelně přitažlivé.

"Dobrá tak nasedat uvidíme, jak jste se zlepšili. Samozřejmě pokud jste se zlepšili. Během minulého týdne jste měli spoustu času individuálně trénovat, tak doufám,  že jste toho všichni využili a neuvidím ani jednu zchozenou překážku. Všichni rozuměli?"

Taehyung dokončil poslední větu a po jízdárně se rozneslo, mě už dost známé.. "Ano, pane." Měl bych se příště už zapojit, než si toho všimne, no i když trest od něj by mi rozhodně nevadil. Počkat co! Myslím, že jsem momentálně červený jak rajče. Jungkooku, na co to sakra myslíš.

"Dobrá tedy, začne třeba náš nováček. Parku, nechám to na tobě s Přízrakem jsi ještě nejel, takže skoč jaké překážky chceš." Pokynul mi rukou a odstoupil o dva kroky vzad, abych měl prostor k rozběhu.

Tak jdeme na to. Na začátek bych mohl něco jednoduššího. U konce byla malá překážka, tak udivíme. "Jsi připraven," optal jsem se vraníka a ten jen lehce zařehtal. Beru to jako souhlas. Jedeme.

Rozběhli jsme se k první překážce a bravurně jí přeskočili. Tak teď další. Skákal jsem přes různé překážky, které byli více a více těžké. Přeskočil jsem velký živý plot a chystal se na další,  ale v jízdárně už žádná další překážka nebyla. Pousmál jsem se a doklusal zpět k Taehyungovi. 

"Výborná práce Parku, doufám, že i vy ostatní předvedete takový výkon. Můžeš se zařadit, další na řadě je Jung." Hobi vyšel z řady, ale skočil jen zhruba dvě třetiny a přitom stihl ještě zchodit dvě překážky. 

Už se vystřídali všichni, Sehun přeskákal vše, jenže dvě chyby se našli a překážky spadli. Byl z toho hodně vytočený a k tomu já jsem si přál, aby nějakou z nich shodil dolů. 

"Dobrá třído, někteří jste se zlepšili, ale jen o nepatrné kousky. Někteří jste se očividně raději věnovali něčemu jinému než tréningu viďte. No co se dá dělat, příští týden odkážete vše maximálně s jednou chybou, jinak vás nepustím dál. 

"Parku vy skákat nemusíte, u vás již mám splněno." Mírně jsem přikývl, že rozumím. "Tak běžte rozchod, až na vás Parku, můžeme si promluvit?" Zněl dost podezřívavě. 

"Ovšem pane," Oba jsme sesedli z koně. "Kde jsi se učil jezdit?" Zadíval se na mě a já jsem dost znervózněl. Strašně mě zkoumal pohledem. Zaznamenával každé mrknutí, až mě to začínalo opravdu děsit. 

"Nikde pane jsem samouk." Nemůžu mu říct, že mě to naučil on. Nejspíše by mě hned odvezli do blázince. "Opravdu, takové pohyby se člověk nenaučí sám od sebe." Uchechtnul se. "Proč ti to nevěřím, možná protože to není pravda. Budu tě mít pořád na očích jasné a teď běž."

Teď jsem moc nepochopil o co tady vlastně jde. Budu se na to muset zeptat Hoseoka, on ví o všem co se zde šustne.