Jezdecká akademie Galgi 2

Jedenáctý

S Yoongim jsme vyrazili na cestu. Všude kolem nás byli vysoké stromy. Galgi je opravdu v obklopení hlubokého lesa. Uvědomil jsem si až teď, protože Yoongi ani já jsme neměli potřebu za cesty mluvit.

Venku trochu poprchávalo, ale nebylo to nic strašného. Yoongi si ten zvuk kapek narážející o zem užíval. I mému sluchu tento zvuk lahodí. "Za chvíli tam jsme." Prolomil ticho, ale oči od vozovky neodtrhnul.

Měl pravdu hned v další zatáčce jsem již spatřil onu velkou budovu. Zaparkoval na příjezdové cestě, kde bylo celkem dost aut. Nejspíše jsou tu všichni. Pomyslel jsem si a v hlavě se mi v představách hned vybavil Taehyung.

"Tak vystupovat," zavelel bělovlásek a já ho hned poslechnul. Společně jsme se odebrali ke kufru, kdy leželi mé věci a společně se vydali do budovy v rychlejším tempu, kvůli mírnému dešti.

"První by jsi se měl ubytovat. Pojď za mnou." Yoongi se s jednou z mích tašek rozešel vzhůru do vrchních pater a já hned za ním. "Tvým spolubydlícím bude Jung Hoseok. Je někdy více energický, ale na to si brzy zvykneš."

Došli jsme až k mě dost známým dveřím. "Hoseoku," Yoongi silně zabouchal na dveře. "Ano," zaznělo zevnitř tlumeně. Yoongi otevřel dveře a vešel dovnitř. Hoseok se pomalu soukal z postele a šlo vidět, že ještě před chvíli spal.

"Ano pane Mine?" Promnul si své zalepené oči. "Vedu ti tvého nového spolubydlícího. Park Jungkooku." Udělal prostor, abych na hnědovláska také viděl. "Těší mě," mírně jsem se uklonil a on můj pohyb hned zopakoval.

"No nic já jdu, Parku zabydli se." Podíval se na své hodinky na ruce. "A za dvacet minut je snídaně. Jung ti tu vše ukáže." Svůj pohled zamířil na Hoseoka, který hned přikývl. "Jistě pane Mine." Na to už Yoongi opustil, teď už náš, pokoj.

"Jungkooku vítej na Galgi." Vytvořil na své tváři široký úsměv a začal si mě prohlížet. "Tak jsi pojď vybalit. Jsem to ale nezdvořák." Popadl jednu ze dvou tašek a přemístil jí ke skříni.

"Takže ty jsi ten Park Jungkook. Kim starší nám včera na hodině říkal, jak úžasně jsi jel a hlavně s Killerem. Ten kůň je postrach. Ty jsi nějaký zaříkávač? Vůbec nechápu jak se ti to povedlo."

Hoseok je znovu strašně ukecaný a já nemám energii vymýšlet další výmluvi, ještě by jsem se do toho zamotal. "Hele Hoseoku, zase to tak dobrá jízda nebyla a žádný zaříkávač koní nejsem."

Začal jsem si vybalovat věci do volného prostoru ve skříni. Hoseok najednou zmlknul a šli slyšet jen kapky vody burácející o okna budovy. "Promiň, někdy jsem otravný."

"Nic se neděje, jen nemám teď náladu si povídat. Nechceš mi raději ukázat rozvrh." Pousmál jsem se na něj a rovnal poslední zbytky oblečení do skříně.

"Jo jistě, úplně jsem na to zapomněl. Tady je." Podal mi list papíru. "Takže dnes máme první pana Kim Taehyunga." Na tváři se mi usadil lehký úsměv a tváře mi krapet zčervenali. Už se ho nemůžu dočkat.

"To už je tolik," Hoseok se podíval na nástěnné hodiny, kde čas ukazoval půl osmé. "Musíme na snídani." Chytil mě za zápěstí a začal mě táhnout po schodech dolů.

Tak po věčnosti jsem znovu něco sesmolila. Nějak nemám nápady a teď jsem se do toho celkem nutila. Nevím, jak budou teď díly vycházet. Tábor jsem úspěšně přežila.