Jezdecká akademie Galgi 2

Devátý

Všichni tři jsme vyjeli výtahem do čtvrtého patra. Zico měl opravdu moderně zařízený byt. Co ten člověk musí dělat, že je takto zazobaný a ke všemu jsme nejspíše v centru nebo hodně blízko něj.

"Páni," na nic víc jsem se nezmohl. "Líbí se ti tu, to jsem rád. Doufám, že nebude vadit, když budeš spát na gauči." Poukázal na velký kožený gauč naproti televizi. Myslím, že na takovém prostoru by jsme se vyspali v pohodě klidně i dva.

"Ne, vážně děkuji, že mě tu necháš přes noc." Hluboce jsem se uklonil. Jsem mu opravdu vděčný. "Jungkooku ty jsi neměl kam jít?" Yoongi si vzal slovo a znepokojeně se na mě zadíval.

"Musel jsem odjet ze Soulu co nejdříve a vůbec jsem neuvažoval o místě na přespání." Nervózně jsem se podrbal na zátylku a uhnul od Yoongiho propalujícího pohledu. "Aha, no nic, zítra tě vezmu ráno do školy. Pokoj už máš nachystaný, Hoseok se musel trochu uskromnit, ale rád uvítá spolubydlícího. My dva se vlastně ještě oficiálně neznáme. Jsem Min Yoongi učitel drezury, ale na škole mě budeš oslovovat pane Min." Přikývl jsme, že rozumím a přemístil jsem se na zmíněný gauč.

"Jdu si dát sprchu, dnešek byl opravdu namáhavý." Zico zapadl do jedněch dveří a po chvíli jsem slyšel padání vody. Yoongi se mezitím přemístil do kuchyňské části pokoje, která byla propojená s chodbou a obývacím prostorem.

"Moc toho tu nemá, no co pořád je někde pryč." Vytáhl z lednice jablečnou šťávu a z poličky dvě sklenice. "Jungkooku pojď se napít. Jestli jedeš ze Soulu určitě máš žízeň. Na jídlo si budeme muset počkat až ve škole, nikdy tu Zico nic nemá."

Přesunul jsem se tedy na barovou židličku u kuchyně a Yoongi nám nalil studený nápoj. "V jízdárně jsi udělal opravdu dobrý dojem." Konstatoval a nejspíše čekal, že něco dodám sám, ale já neměl tušení co mu mám říci.

"Vlastně nikdo, má matka byla úžasná jezdkyně a já nejspíše zdědil talent po ní." Na Yoongiho jsem se nechtěl podívat, momentálně jsem mu neříkal celou pravdu a to mi bylo dost proti srsti. Jenže kdybych spustil to o tom, že jsme se sjel a zdálo se mi o Galgi, z velké pravděpodobnosti by mě poslal do nějaké léčebny pro duševně choré.

"Zajímavé," Yoongi uvažoval, byl opravdu dost zamyšlený. "Ty jsi Park že ano?" Vypadlo z něj nakonec a já přikývl. "Ne promiň, jen mi někoho strašně připomínáš." Zadíval se na mě a prozkoumával každou část mého obličeje. "Už blouzním, měl bych jít spát."

Mezitím, stihl Yoongi po Zicovi obsadit koupelnu. "Jungkooku nechal jsem ti tam ručník a jinak si vezmi co chceš, i když jak znám Yoongiho bude tam tak půl hodiny." Pousmál se a zapadl do nejspíše svého pokoje. "Dobrou noc."

Také jsem mu popřál dobrou noc a vyčkával na Yoongiho, který za nedlouho uvolnil koupelnu a já se šel umýt. Přemýšlel jsem nad otcem jak moc bude vyšilovat, až zjistí, že jsem utekl z domova.

Už umytý jsem se uvelebil na gauči a zjistil, že jsou skoro čtyři ráno, alespoň chvíli spánku bych si měl dopřát. Zavřel jsem tedy oči a nechal se unášet spánkem, který jako většina mích snu byl dost divný. "Jungkooku, prober se Jungkooku." To poslední dobou slýchám pořád.