Jezdecká akademie Galgi 2

Devatenáctý

Rozhodl jsem se ještě jít trochu projít po prostorách školy, než mi začne další hodina. Teď bych měl mít Namjoona myslím. Venku bylo nádherně, slunce příjemně hřálo a já si to nadměrně vychutnával.

"Hej Parku," slyšel jsem jak někdo řve, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Poté co s mým ramenem bylo trhnuto mi došlo, že to bylo mířeno na mojí osobu. Sakra Sehun. Co ten kretén může chtít.

"Ano," založil jsem si ruce na prsou a nasadil ten nejvíce arogantní výraz, co dokážu. Sehun zaskřípal zuby a hněv z něho přímo sálal. To asi nedopadne dobře vydedukoval jsem, když se kolem měl zjevili další studenti, které jak si vzpomínám byli se Sehunem na jedné lodi. 

"Ty spratku, myslíš si, že si sem můžeš jen tak nekráčet? Omyl. My tě teď ukážeme, jak to s takovými dopadá."  Ou.

Rychle jsem rozpletl ruce, protože jsem čekal, že na mě budou chtít zaútočit. Bohuže jsem se nemýlil. Jeho dva kamarádíčci mě chytli za předloktí a Sehun mě pěstí silně udeřil do břicha až jsem se skoro sesunul k zemi. 

Rychle jsem se z bolesti vzchopil a snažil se jim vysmeknou a rozběhnout se zpět ke škole. Jenže mé tělo je strašně slabé a já neměl žádnou šanci jim vzdorovat, ke všemu byli v dost velké početní převaze a já pochybuji, že bych zvládl utéct jen Sehunovi.

"Pusťte mě vy kreténi." Zakřičel jsem na ně, na což mi na tváři přistála facka až se mi hlava otočila. Au. "Vždyť jsme teprve začali Jungkookie." Udělal neviňoučký úsměv a vrazil mi do čelisti, až jsem si myslel, že mi snad vypadne nějaký zub.  

"Kreténe," začal jsem se vzpírat, neboť jestli to půjde takto dále, nebude to vůbec dobré. "Jak jsi mě to nazval!" Nadzvedl mě čelist a zadíval se mě do očí. "K R E T E N E." Hrdost si vezmu klidně do hrobu.

Další silná rána tentokrát do žeber, což jsem již neustál a padl na kolena. Tak to žebro budu mít určitě zlomené. "Mě nikdo kreténe říkat nebude!"  Sehun už šílel. Neuvěřitelně ho štvalo, že se nemíním vzdát. Já prostě škemrat nebudu, to tu raději umřu. 

"Omluv se," Další rána směřovaná na mé břicho. "Nikdy," rozesmál jsem se. Fyzická bolest je možná strašná, ale ta psychická je mnohem horší. 

Dohnal jsem Sehuna k naprosté nepříčetnosti. Bouchal do mě hlava nehlava. Bolelo mě to, ale neucuknu, tu radost mu nehodlám dopřát, nikdy.

"Spratku jeden." Další rána. Sehunovi už dochází pomalu ale jistě energie a zklidňuje se. 

"Jde sem Kim!" Uslyšel jsem někoho zařvat. Nejspíše další člen Sehunovi bandy. "Padáme," zavelel Sehun. Ti dva mě pustili a já se svalil na prašnou cestu. Neměl jsem energii na to vstát natož někam dojít.

Ležel jsem tam a jen se díval, jak Sehun a další tři utíkají mezi stromy do lesa. Nejspíše bych se měl zvednout a zjisti, jak na tom jsem. Jenže jakýkoliv pohyb směrem vzhůru bylo dost velké utrpení, Sakra. To bude asi dost zlomených žeber. 

Přísahám, že Sehuna zabiju! Zavřel jsem oči a hodlal jsem se odnést do říše snů, abych nemusel pociťovat tu bolest, která pulzuje celým mým tělem. 

Až dnes jsem si našla čas něco napsat. Co si o tom myslíte a jak myslíte, že to vše dopadne? V zajetí moci už je skoro dopsané, takže se potom můžu plně vrhnout na pokračování Galgi.