Jezdecká akademie Galgi 2

Pátý

Šel jsem v závěsu za Namjoonem směr velká jízdárna. Začal jsem pomalu ztrácet svojí sebedůvěru. Co když to nedám? Létalo mi pořád hlavou a nedařilo se mi takové myšlenky zahnat.

"Jsme tu." Zastavil se před velkými dřevěnými vraty. "Hodně štěstí, snaž se udělat dobrý dojem. Pochybuji o tom, že dostaneš plusové body, když jsi si vybral tak temperamentního koně, jestli ti šlo o to." Kdyby jen věděl pravdu.

Vešli jsme společně do oné jízdárny, Killera jsem táhl za otěže za sebou. "Nesmíš mě v tom nechat jasné." Killer zařehtal, teď jen doufat, že je to souhlas. Jinak jsem asi někde.

Jízdárna vypadala úplně stejně jak jsem si jí pamatoval, jediný rozdíl byl ten, že tu byl stůl a u něj seděl ředitel, Yoongi a Taehyung. Vypadal pořád tak dokonale a já z něj nemohl spustit oči. Bohužel měl na sobě tu neprostupnou masku. Ruce založené na hrudi a pohrdaví výraz ve tváři. Jeho mimika se ale trochu hnula, když si všiml Killera.

Namjoon k nim došel a posadil se na poslední volné místo. "Proč jsi ho nechal jet na Killerovi, vždyť ho zabije." Slyšel jsem šeptat Taehyunga.

"Takže," odkašlal si Yoongi a bílé vlasy mu mírně spadli do obličeje, když vzal do rukou desky, kde byla nejspíše moje přihláška. "Park Jungkook?" optal se pro jistotu. "Ano," snažil jsem se znít alespoň trochu sebevědomě, a kupodivu se mi má nervozita dařila skrývat.

"Dobrá za disciplínu jsi si vybral parkur. Takže hlavní slovo bude mít tady Kim Taehyung a to 40% zbytek po dvaceti, uděleného hodnocení. Vše jasné?" Optal se mě a já tedy přikývnul.

"Dobrá, začneme nemáme na to celý den. Nasedni, překážky ber v jakémkoliv pořadí, pokud nějakou nebudeš chtít skočit nevadí, nepotřebujeme, aby jsi spadl." Pokynul mi rukou směrem k překážkám. Bylo jich tu dohromady asi dvanáct, co jsem napočítal. Nejvyšší byla metr a půl vysoká a té jsem se trochu bál.

Rychle jsem se vyškrábal do sedla a naposledy pohlédl na porotu. Yoongi kývl hlavou na náznak, že můžu a já jsem tedy pobídl Killera kupředu. Uviděl jsem jednu menší překážku, která měla asi dvacet čísel a řekl si, že pro začátek dobré.

Bez problému jsme jí společně přeskočili a já hledal další, kterou bych mohl skočit. Uviděl jsem dvě středně vysoké za sebou. Znovu, žádný problém a tak to pokračovalo dále, než na jízdárně zůstala už jen ta která měla metr a půl. Tři tyče různě vysoko posazené. Už jsem to nejednou skočil, tak do toho.

"Můžeme," poplácal jsem Killera a on se vrhl přímo k ní. Poslední skok a všechny tyče zůstali na svém místě. Zvládl jsem to bez jediné shozené překážky, možná to bylo trochu pomalejší, ale terén jsem neznal, tak se není čemu divit.

Dojel jsem před porotu a sesednul. Všichni na mě nevěřícně zírali. Slovo si po chvíli vzal Taehyung. "Myslím, že se nemáme o čem dohadovat." Takže ne? Srdce jsem měl až v krku. "Očividně." dodal Namjoon.

"Vítej na Galgi, Park Jungkooku. Nastoupit můžeš už zítra. Veškeré informace ti povíme, až se nastěhuješ." Ze srdce mi spadl obrovský kámen, proboha děkuji bože. "Ano, zítra tu budu. Mockrát děkuji." Poklonil jsem se a usmíval se od ucha k uchu.

"Killer proč on?" Došel k němu Yoongi a pohladil ho po hřívě.

"Uniforma je tvá, můžeš si jet domů zabalit věci."