Jezdecká akademie Galgi 2

Třicátý

"Dobré ráno ospalče," Hobi roztáhl záclony a nechal dovnitř vpustit ranní paprsky. "Je víkend, proč jsi tak brzo vzhůru?" O víkendu si chtějí všichni přispat a když říkám všichni myslím všichni!

"Zatáhni to a pojď ještě spát je teprve," podíval jsem se na telefon. "Jedenáct," ano je to dost pozdě, ale božský spánek je důležitý a já se prostě z té postele nezvednu. "Už je jedenáct, což znamená, že nám zbývá už jen necelých sedm hodin do koncertu Agust D."  Hobi je na to opravdu natěšený, co si tak pamatuju, já jsem taky skákal několik metrů vysoko.

"Jsem vzhůru," rychle jsme se posadil až se mi trochu zamotala hlava. Tohle už znovu dělat nebudu. "Takže jak zní plán," spiklenecky jsem se na něj usmál a on mi úsměv oplatil. "Jsem rád, že si už vzhůru."

Není dobrý nápad, abych na ten koncert jezdil, když moje hlava není pořád úplně v pořádku, ale strašně tam chci, takže mě nic takového nezastaví. Jo držím se frází, raději žádat o odpuštění než o svolení. 

"No takže v kolik pojedeme?"  Následovaný dalším spikleneckým výrazem. "No nejspíše autobusem nebo se můžeš zkusit domluvit s Yoongim jestli nás tam hodí?" No co jsem tak zjistil odváží ho tam Taehyung, což by znamenalo okamžitou smrt.

"Yoongi ho tam veze Taehyung, takže," Hobi mi skočil do věty. "Jsme mrtví chápu, ale mohl by jsi to zkusit, Taehyung si tě celkem oblíbil." Šibalsky na mě zamrkal. "To si opravdu myslíš?" Chová se ke mě jinak než k ostatním, ale nevěřil jsem, že by to postřehl  i někdo jiný.

"Jungkooku nejsem slepí, toho si podle mě všiml každý. Možná to bude ten důvod proč po tobě vyjel Sehun, jemu se Taehyung líbí, ale ode mě to nemáš." Přiložil si ukazováček na ústa. To jsem nevěděl, byla to pro mě zcela nová informace, kterou jsem potřeboval zpracovat.

"Jasně,"  napodobil jsem jeho gesto. "Neříkám nic, Taehyung je opravdu dost pohledný co si budeme, ale můj tip to není. Vlastně ani nevím co můj tip je. Já jsem zkrátka nezávislý muž s velkou zásobou sprite, co víc si k životu přát." Otevřel si láhev svého oblíbeného nápoje a napil se. "Možná k tomu i dobrý hamburger by nebyl k zahození," opravdu? Hobiho nezávislost a optimismus by opravdu chtěl každý. 

"Pravda Hobi, nějaký dobrý burger ti seženu, aby si byl naprosto šťastný." Zasmál jsem se a pevně ho sevřel v objetí. Vždy mi dokázal zlepšit náladu. "Jsi mé slunce co rozzáří každý den." Hobiho úsměv se ještě zvětšil a také mě pevně objal. 

"Ale teď dost básnění o jídle, musíme na koncert." Zavelel ostře a zvedl se z mé postele. "Pravda Hyung, ale pochybuji, že nás tam někdo odveze, takže jdeme na autobus. Vysel bych už teď ať je jisté, že to stihneme a včas i se zastávkou na burger." Navrhnul jsem.

"Skvělí nápad, bože já mám na něj tak strašnou chuť." Pohladil si bříško. "Vím o jednom úžasném podniku celkem nedaleko od Undergroundu. Takže to nebude ani velká zacházka." Perfektní.

Tak další kapitola, vůbec nevím, jak to bude dlouhé, ale moc tomu nedávám. Mimochodem začínám psát novou knihu s názvem Ve znamení Podsvětí, která by mohla mít i šťastný konec. Doufám, že se na ní juknete.