Jezdecká akademie Galgi 2

Pětatřicátý

Zamířil jsme zpět k Undergnoundu, kde jsem si nebyl jistý, že na něj narazím, přeci jen odešel jsme před nějakou dobou. Už mohli klidně jet domů, třeba už je Taehyung na Galgi a já tam půjdu zbytečně a chytí mě. Proč vlastně? Pro lásku, kterou nemám.

"Blížil jsem se pořád více a více k Undergroundu a s každým krokem, ztrácel motivaci, jako bych už byl smířený s tím, že ho tam nenajdu. Už tam není, je pryč. Už ho neuvidím. Je konec.

Už jsem se zastavil v chůzi a došel k závěru, že to nemá cenu. Měl bych raději utéct, než si mě odchytí policie a já se vrátím do Soulu. "Jungkooku..." Uslyšel jsme mě moc dobře známí hlas. Je to on nebo mě už šílí smysli. Nemůže tu být. Už jsem opravu zešílel.

"Taehyungu?" Otočil jsem se a on tam opravdu stál. Vypadal dokonale jako vždy. Jen ve tváři měl obavy, obavy za které mohu já a nikdo jiný. "Taehyungu!"  Vykvíkl jsem až teď jsem uvěřil, že tu opravdu stojí. Můj mozek to nedokázal pobrat. Je tu!

Rozběhl jsem se k němu a uvěznil ho ve svém objetí, ve kterém jsem ho křečovitě svíral. Nehodlám ho pustit, nehodlám se ho vzdát. I když v hloubi duše vím, že je to naše poslední setkání. 

Taehyung mě začal vískat ve vlasech. "Neboj se já tě otci nevídám," on to ví? "Ty to víš?" Vykulil jsme na něj oči a Taehyung se uchechtl. "Jistě, že vím, že jsi Jeon Jungkook. Věděl jsem to od prvního dne na škole. Nemysli si, že nevšímaví. Jsi celá ona."

Proto na mě byl od prvního dne tak milí, proto byl jiný, on to celou dobu věděl a mě to nedošlo. To já jsme tady ten nevšímaví.

"Policie stůjte," ozvalo se a já věděl, že tohle už je opravdu konec. "Jdou si pro mě," zavrtal jsme si hlavu do Taeho hrudi a nechal slzám volný průchod. Je konec, už se nikdy neuvidíme. Jenže já o něj nechci přijít. Nedokážu si představit život bez něj. 

Už se k nám přibližovali, ani jeden jsme neměli náladu na útěk, užívali jsme si přítomnost toho druhého. "Miluji tě Jungkookie, teď musíš být statečný." Políbil mě na čelo a mé srdce nejspíše vynechalo úder. On mě opravdu miluje, nemůžu, prostě nemůžu se ho vzdát. 

"Také tě miluji Taehuyngu," teď jsme měl pocit, že bych mohl lámat skály. Uvažoval jsem, že ve vrhnu na ty policajty a všechny je zkopu na hromadu, abych mohl být s ním. 

"Je to on našli jsme ho, všem jednotkám." Zavelel do vysílačky a najednou kolem nás stáli čtyři muži zákona. "Jungkooku nedělej si to těší a pojď s námi. Jinak bude nuceni použít donucovací  prostředky." 

Je čas, nechci aby Taemu ublížili. Opatrně jsem povolil sevření a nadobro jsme se rozloučil s jeho teplem a příjemnou blízkostí. Dnešním dnem jsem umřel. 

Už jsme se skoro rozpojili, drželi jsme se jen konečky prstů a v tu chvíli mě Taehyung zatáhl zpět na sebe a spojil naše rty. Políbili jsme se. 

Další část bude epilog. Už tušíte jak to skončí.