Story of My Love

15.

S těmito slovy končí můj...

,, Nialle, Nialle" křičí na mě někdo. Podle hlasu nejspíš Liam

,, Nialle vstávej!! " strčil do mě prudce, až jsem spadl z postele. Počkat?! Tohle už se někdy stalo!! Ale kde?

,, Au!! To bolí!! Vždyť už jsem vzhůru, proč do mě strkáš?!" vyjekl jsem naštvaně

,, Ale předtím si ještě vzhůru nebyl!!" ohradil se Li

,, Máš pravdu, promiň bro, jsem jen nervózní. Proč si mě vlastně vtrhl do pokoje a vzbudil si mě ve dvě ráno?"

,, Volali z nemocnice, máme se co nejrychleji dostavit"

,, Něco s Ann?? Probrala se??"

Liam zakroutil hlavou ,, Já nevím "

V autě jsem cestou přemýšlel. Celá ta situace, každá vteřina, každé slovo jako bych už někde slyšel. Londýn byl i ve čtvrt na tři ráno ucpaný, takže jsme jeli rychlostí šneka. Byl jsem ponořený ve svých vlastních myšlenkách, když s námi i v takovéhle pomalé rychlosti auto cuklo a zastavilo. Podíval jsem se na Liama který byl v obličeji rudý a křečovitě svíral volant. Před kapotou stálá holka, totálně opilá, smála se a mávala nám. Ještě že tu všichni jezdí tak pomalu. Liam to nevydržel a z okýnka na ní zařval

,, Jsi kráva?! Mohla si bejt mrtvá!!"

Mrtvá, mrtvá... Tohle slovo odstartovalo můj mozek na plný výkon. Hlavou mi vířily všechny možné myšlenky a vzpomínky a pak, pak mi to došlo. Celá tahle situace, každá vteřina, každé slovo bylo stejné jako v mém snu! V tom snu, kdy jsme s Liamem jeli do nemocnice. V tom samém snu, kde Ann umřela... Ani jsem si nevšiml, že už jsme před nemocnicí

,, Konečně " zamumlal si pro sebe Liam, když jsme zaparkovali. Vyběhl jsem pár schodů s Liamem v patách. Na recepci jsme šli hned k pultu

,, Dobrý den, teda ehm spíš brzké ráno " nervózně jsem se zasmál a recepční se mnou. Hlavně aby nebyla realita skutečná jako ten příšerný sen!!

,, Jsem Niall Horan, měl jsem se co nejrychleji dostavit"

,, A-Ano, jistě. Třetí patro, už na Vás čeká doktor Watson " usmála se na mě recepční a začalo něco hledat v počítači.

Najednou byla ta divná ozvěna v hlavě pryč. Najednou už mi nepřišlo všechno stejné. Můžu jen doufat že to stejné ani nebude. Ve výtahu jsme potkali mladou sestru, takže se to neobešlo bez menší výtahové autogramiády. Ozvalo se cinknutí a dveře se otevřely. Chodbou k nám mířila postava v bílém plášti a širokým úsměvem na rtech. Ten úsměv! Ten v tom snu nebyl. Ale už dost toho přemýšlení. Je čas jít naproti realitě

,, Ehm dobré ráno pane Horane. No víte, s tím jak jsme Vám říkali že 13 dní je dlouho. No tak ehm- "

,, Počkejte chvíli. Dejte mi prosím malou chvíli, nebo to asi nevydržím." zastavil jsem doktora Watsona. Několikrát jsem si promnul spánky a nervózně si povzdychl. Oba dva mě sledovali. Po řádném vyčištění všech zlých myšlenek a vzpomínek na sen z mé hlavy, jsem kývnul na znamení toho, že může pokračovat

,, No ehm, pane Horane... * bylo to jen několik vteřin, jen několik vteřin, které pro mě však byly jako dny. Byly to vteřiny, které měly rozhodnout o mém životě * ... Slečna McDeivids se právě probrala z umělého spánku. S radostí Vám oznamuji že je živá " Živá, živá, živá, živá, živá... běžela mi dokolečka tato slova v hlavě. Teď mi bylo naprosto jedno, že je půl třetí ráno a že nejspíš někoho vzbudim. Vyskočil jsem do vzduchu a začal na celou chodbu křičet ,, Jó, jó!! "

S těmito slovy začíná můj nový život

xxx

Ahojda. Tak přesně po týdnu jsem zpět. Dala jsem na Vaše komenty, tak snad se díl líbil. Já vím, je skoro stejný jako předešlý, ale byl to záměr ;) Vaše Annie