Story of My Love

34.

Ne, tohle přece nemůže být konec! Já nechci umřít!! Musím toho ještě tolik stinout, říct Niallovi že i přes to všechno, co se stalo ho miluju, říct Viki, že je to ta nejlepší a nejupřímější holka jakou jsem kyd mohla potkat, že lepší kamarádku člověk snad mít nemůže, že Eleanor a Perrie jsou taky úžasné kamarádky, že kluci jsou jeden z nejúspěšnějších boybandů světa a že si to rozhodně zaslouží, že jsou skvělí přátelé a dokáží rozesmát i naslouchat a že jsem díky nim ten nejšťastnější člověk... To všechno jim chci říct... Ale dostanu ještě šanci? Doufám v to, celý svým srdcem...

Najednou jako by mě někdo nakopl do zadku a já vystřelila prudce do sedu, stejně jako mi vystřelila do hlavy silná a prudká bolest. Já jsem se probrala? Já žiju? Rozhlédla jsem se kolem sebe, byla jsem u sebe v pokoji. Viki seděla na druhém konci postele a spala. Bylo mi ale nějak špatně, takže jsem ji musela vzbudit, protože jsem se obávala, že do koupelny sama nedojdu

,,Viki?" zašeptala jsem potichu a ona sebou trhla

,,Ann, ty jsi vzhůru? Vydrž, musím ti přinýst něco k jídlu, doktoři říkali, ať se až se probudíš nehejbeš, jinak by jsi mohla z nedostatku potravy a vody zkolabovat" vysypala ze sebe a pak jsem jen slyšela jak letí dolů po schodech a během pěti minut už zase letěla na zpátek, ale o něco pomaleji. Když se objevila v pokoji, nesla v ruce tác se vším možným jídlem a snad pěti litry vody.

,,Tohle všechno teď do sebe musíš nacpat. Máš to nakázaný, takže moc neodmlouvej, teda pokud nechceš do nemocnice"

Jen jsem si povzdechla a poděkovala jí. Při jídle mi vlastně něco došlo ,,Coo... Co se mi vlastně stalo?"

Viki si poposedla a začala ,,No, co si pamatuješ naposledy?"

,,Uhm... Asi rozzuřenýho Nialla házejícího nábytek do bazénu" zasmála jsem se ale pak jsem raději přestala, když jsem viděla Viki jak se tváří

,,No, sesypala jsi se tam jak zralá hruška na zem. Mysleli jsme si, že jsi zase omdlela, ale když jsi se už dýl neprobírala, odvezli jsme tě do nemocnice. Tam nám řekli, že jsi upadla do komatu, ale že si tě tam nenechají. Kdyby jsi se do zítřejší noci neprobrala, musela by si tam ale zůstat. Nechtěli si tě tam nechat, protože by s tebou nemohli nic dělat když si to.. no... těhotná. Tak jsme si tě zase odvezli domů s instrukcemi. Každý den jsme do tebe měli za úkol nalejt aspoň dva litry vody. Jídlo ne, protože to by ti bylo k ničemu. I s tou vodou to bylo na mále..."

,,Aha... A jak dlouho jsem byla mimo?"

,,Skoro týden"

Cože?! To je dlouho... ,,A musím na nějakou kontrolu nebo tak něco?"

,,Ne. Výhoda tohole je, že se teď najíš, napiješ a můžeš začít normálně fungovat, jako by se ti nic nestalo. Příčinou toho, proč se ti to stalo, byl totiž nadměrný stres a vyčerpání. Kdyby jsi nebyla těhotná, nic by s tebou neudělalalo, ale teď..."

_________________________

S Viki jsme na gynekologii a čekáme až bude jedna z nás moci jít dovnitř. První si zavolali Viki a tak jsem na chodbě zůstala sama. Když Viki vyšla, chtěla jsem se jí zeptat jak pořídila, ale ona jen zavrtěla hlavou na náznak toho, že mi to řekne potom. Zaslechla jsem svoje jméno a tak jsem šla. Doktor mě prohlédl a pak jsme se posadili ke stolu

,,Takže slečno McDeivids, vaše podezření bylo správné. Gratuluji Vám, jste těhotná"

,,Je možný potrat?" vyhrkla jsem bez rozmýšlení

,,Obávám se, že ne. Dítě bylo počato před více než třemi měsící, a v takovém to stádiu už nelze potraty provádět. Proč jste nepřišla dřív?"

,,No, víte, já jsem byla na tři měsíce na tour a neměla jsem čas si to hlídat. Teď jsem týden... No prostě jsem na to přišla až teď"

,,Aha. Co jste to říkala o tom týdnu?" zpozorněl doktor a já si v duchu nadávala, že jsem vůbec něco z té pusy vypustila ,,Byla jsem týden v komatu. Upadla jsem do něj kvůli nadměrnému stresu a vyčerpání"

,,To se mi moc nelíbí. No, uvidíme při další kontole. Budete si s sebou moct přivést i tatínka, budeme dělat ultrazvuk. Teda, víte kdo je otcem?" zděsil se a já jen pořikývla ,,Dobře, tak tedy za měsíc nashledanou" řekl a podal mi ruku

,,Nashle" odešla jsem z ordinace. Viki mě cestou autem zpátky domů přinutila, jít to probrat s Niallem. Od té odby prý skoro nevychází z pokoje. Teda aspoň mi to říkala. Ta se má, ještě může jít na potrat... Ona může, ale asi toho nevyužije. Ale vlastně se docela začínám těšit..

______________________________

Stojím před dveřmi Niallova pokoje a snažím se zaklepat. Není to ale potřeba, dveře se otevřou a v nich stojí nejdřív překvapený, ale potom už zamračený Niall

,,Co tu chceš?" zeptá se bez pozdravu a sjede pohledem na mě zatím skoro neviditelné břicho

,,Já jsem si s tebou přišla promluvit. Můžu dál?"

,,Hm" pootevře dveře trochu víc a pustí mě dovnitř. Opatrně si sednu na okraj postele a sleduji Nialla, jak nervózně přechází sem a tam po pokoji .

,,Tak co jsi mi chtěla? Pokud jsi chtěla mluvit o potratu, tak prosím odejdi. Nechci poslouchat o vraždě našeho dítěte"

,,Na ten potrat nepůjdu. Teda vlastně jsem chtěla, ale už to stejně nejde. A docela jsem se i začala... těšit" vydechla jsem a nejistě se na něj podívala

,,Myslíš to vážně?"

,,Jo"

Chvíli jsme se na sebe jen tak koukali, ale  během jedné sekundy se na mě Niall doslova vrhnul. Povalil mě na postel a začal mě vášnivě líbat. Nemohla jsem si nevšimnout, jak se ze mě snaží servat oblečení, ale musela jsem ho zastavit

,,Teď ne"

,,A kdy? Teď je ideální chvíle" protestoval Niall

,,Jenže my teď nemůžeme. Ještě dalích šest měsíců"

,,Cože?!! Když já to nevydržím! Proč musíš být tak zatraceně sexy?" vzdychl mi na krk a svalil se vedle mě na postel

,,Hele, moc si nestěžuj. To dítě si nám udělal ty, tak si taky poneseš následky" řekla jsem a začervenala se, když mi došlo co jsem řekla

,,Tak já nám ho udělal, jo?? Tak co kdybych mu dodělal ještě bráchu nebo ségru..."

xxx

Twl, já mam teda dneska fantazii... Ale chtělo to menší osvěžení, no... :D Jinak co říkáte na tu novou mobilní aktualizaci Wattpadu? Já s tím teda upřímě moc spokojená nejsem... Ale co se dá dělat, něco musej vymejšlet, aby neseděli na zadku a nic nedělali :'D Snad se díl líbil a zase zítra ;) Vaše Anete