Story of My Love

16. Love... I Love You!!

O dva měsíce později, ANN:

Z nemocnice mě pustili deset dní po mém probuzení z umělého spánku. I když byli všichni rádi, že jsem "v pořádku " , chovali se divně. V pořádku jsem sice ještě moc nebyla, často mě bolelo břicho a několikrát jsem i omdlela. Ale snažila jsem se nedávat to moc najevo. I tak mi zatím nechtěli nic říct, prý až budu zdravá. Chápala jsem je, nechtěli mě zatěžovat, ale pro mě byla nevědomost ještě horší. Byla jsem rozhodnuta zjistit o co jde. Nebudu si hrát na žádného agenta, prostě a jednoduše se zeptám.

Kouknu na budík. Hm, 6:45. No, asi vstanu, stejně už bych asi neusnula. " Vyskočila" jsem z postele a zamířila do koupelny. Když jsem se jakž takž dala do pořádku, vzala jsem si leginy, triko a navrh ještě mikinu. Celé jsem to zakončila culíkem a mohla jsem jít.

Viki ještě spala, tak jsem se rozhodla jí jako malé poděkování připravit snídani. Bylo to opravdu jen malé poděkování, protože už toho pro mě tolik udělala, že žádné poděkování není dost dobré.

Rozhodla jsem se udělat Vikiiny oblíbené lívance s jahodovým pyré a šlehačkou. Vyndala jsem si všechny ingredience a mohla jsem se do toho pustit. Asi za 20 minut jsem měla všechno hotové, tak jsem se rozhodla tu trochu poklidit. Vzala jsem náš ultratichý vysavač a nakonec ještě utřela prach. Slyšela jsem kroky dolů po schodech, tak jsem se vydala do kuchyně. Zrovna jsem byla otočená zády, když jsem za sebou uslyšela mužský hlas

,, Ahoj Ann "

,, Aaa!! " vykřikla jsem a leknutím nadskočila

,, Liame ty jsi mě vyděsil! Co tady děláš ?"

,, No, Viki mě včera večer ukecala abych tu zůstal přes noc. Vadí ti to?"

,, Ne, jasně že ne. Jen jsem překvapená. No, udělala jsem Viki snídani, ale ještě tady toho je spousta takže papkejte, já musím do nemocnice na kontrolu "

,, Aha, nechceš tam hodit? " usmál se na mě a nadzvedl obočí

,, Ne to je dobrý, mám přece auto. Ale děkuju za nabídku " řekla jsem a také se na něj usmála. Šla jsem se nahoru převlíct a když jsem byla hotová, zakončila jsem to botama

,, Tak já musím letět. Pozdravuj Viki a řekni jí, že se vrátím asi okolo 11. Ahoj "

,, Ahoh" slyšela jsem Liama ještě volat s plnou pusou a pak už jsem zabouchla dveře.

V nemocnici bylo prázdno, až podezřele. Nějak zvlášť jsem to neřešila a sedla si před ordinací. Asi za 10 minut vykoukla sestřička

,, Annette McDeivids? Můžete jít "

Jen jsem přikývla a vešla dovnitř. Nebyl tady nikdo jiný než milý doktor Watson

,, Dobrý den " pozdravila jsem a šla si sednout na židli, kam mi ukázal

,, Dobrý den slečno. Tak, koukal jsem na Váš rentgen z minulého týdne. Vypadá to dobře, rána se hojí tak jak má, stehy už máte vyndané, takže už jste tu dneska naposledy. Napíšu závěrečnou zprávu a pak budete moci jít."

Chvíli něco psal na počítači a nakonec to vytiskl. Papír mi podal a nastavil ruku, kterou jsem s úsměvem přijala

,, Tak, bylo mi potěšením a ať už jste zdravá. A pozdravujte přítele. Nashledanou "

,, Nashle " řekla jsem a odešla z ordinace. Nasedla do auta a vyrazila domů...

,, Viki? Jsem doma!!" zavolala jsem domem, ale nepřišla mi žádná odpověď. Asi je nejspíš u kluků, nebo ve městě. Máme prázdniny, takže se jen tak poflakujeme. Vyzula jsem si boty a šla do kuchyně. Na baru ležel vzkaz

Ann, jsem u kluků. Přijď za námi, chceme ti říct, co se stalo... Viki :*

Aspoň se jich na to nebudu muset ptát, když mi to řeknou sami. Pokrčila jsem rameny a zase si šla obout boty ( ach ty boty, dneska je cpu kam se dá :D)

Rychle jsem přeběhla pár desítek metrů od našich dveří k brance, kousek po ulici a nakonec ke dveřím kluků. Ani jsem nestihla zazvonit a v nich stál usměvavý, ne počkat, smutný Loui

,, Ahoj " pozdravila jsem ho

,, Ahoj. Pojď dál ať nám tady ještě nezmrzneš" pokusil se usmát, ale moc mu to nešlo.

Vešla jsem tedy dovnitř a zamířila do obýváku. Louis mě v tichosti následoval. V obýváku byli snad všichni. Zayn, Liam, Harry, Niall, Perrie, Elleanor a za mnou Loui

,, Ahoj " vyhrkli naráz, ale tvářili se jako Louis

Jen jsem kývnula hlavou a šla se posadit na sedačku mezi Nialla a Viki. Ni si mě přitáhl k sobě a dál mi lehkou pusu do vlasů. Jen jsem se na něj usmála a tázavě se podívala po ostatních. Slovo si nakonec vzal Li

,, No, takže, ehm no já, teda oni, my, ty... ne ty ne, pardon. No, takže, chtěli jsme s tebou mluvit o něčem co se stalo když jsi byla v nemocnici " udělal pauzu a podíval se na ostatní. Jen přikyvovali ale všichni koukali buď do země, nebo z okna. Liam si povzdechl a pokračoval

,, J-Je nám to moc lito, Ann. Ale tvoje mamka... ona se... " hlasitě polkl a já začínala být nervózní

,, Zabila " vydechl a všichni se na mě s obavami podívali.

Nebyla jsem schopná nic říct. Slova se mi zadrhla v krku a nechtěla opustit moje rty. Nemohla jsem dýchat, pokaždé se mi sevřel hrudník a zabolelo mě na jednom místě... u srdce. Chtěla jsem vstát ale podlomila se mi kolena a já cítila jak padám k zemi. Najednou se kolem mě ovinuly dvě silné paže a někam mě položily. Podle zvuků co jsem slyšela, se kolem mě strhla panika. Všichni po sobě pokřikovali. Zaslechla jsem slova jako sanitka a nebude potřeba. Cítila jsem něčí dotek na mé ruce. Nevěděla jsem kdo to je je, ale nakonec jsem poznala Nialla

,, Lásko... Miluju Tě!!"

xxx

Ahojda. Omlouvám se těm, kterým jsem po minulé chapter slíbila, že díl bude další den. Od teď už radši nic neslibuju. Tuhle chapter jsem psala dlouho, pořád se mi něco nelíbilo, tak jsem to předělala a nakonec tam zase dala tu původní verzi. A takhle to šlo pořád dokola. Já vím že Vás tohle moc nezajímá, ale z nějakého neznámého důvodu jsem Vám to potřebovala napsat :D NIC NESLIBUJU, ale další by měla vyjít někdy během tohto týdne. Snad se chapter líbila a budu moc ráda za každý komentář a vote ;) Vaše Annie