Story of My Love

37

ZAYN:

,,Kluci, neviděli jste někde Ann?" vletěl do obýváku Niall

,,Šla si pro mobil" v klidu odpověděl Louis a dál se díval na televizi. Niall jen přikývnul a odešel pryč. Je to zvláštní, že se nepotkali, když se Ann asi tak před patnácti sekundami vracela pro klíče. Šel jsem si do kuchyně natočit trochu vody, nebylo mi dobře, včera jsem se přejedl. Otevřel jsem okno, abych vyvětral dusno, které se tu drželo od kuchtění snídaně. Opřel jsem se o kuchyňskou linku a upil ze sklenice. Když jsem dopil, opláchl jsem ji a uklidil zpátky do skříňky. Otřel jsem si zpocené čelo a chtěl se vrátit za klukama

,,Aaaaaaaaaa!!" trhl jsem sebou a vyběhl z kuchyně, přes chodbu až na ulici, kde jsem se rozhlížel za původem křiku. Tohle nebyl radostný výkřik... Na ulici ale kromě jednoho projíždějícího auta nikdo nebyl, takže jsem se rozhlédl po ostatních domech a vilách, co tu stály. Pohled se mi zastavil na dokořán otevřených dveří domu Ann a Viki. Přišlo mi to divné, proto jsem se šel podívat, jestli se Ann něco nestalo. Přeskočil jsem plot a mířil si to ke vchodu. To, co jsem viděl, mi vyrazilo dech a nakoplo k další akci zárověň

,,Ann, co se stalo?!"  vykřikl jsem a vběhl do domu. U schodů seděla Ann a v rukou držela bezvládnou Viki, která vypadala podivně zlomená a nehýbala se. Po spánku jí tekl pramínek rudé krve a byla bílá jako sníh. Doběhl jsem k nim a odstrčil Ann

,,Z-zavola jsem záchranku" vyklopila Ann a zhroutila se vedle mě na podlahu dívajíc se na Vikiino tělo. Položil jsem Viki na zem a přejel ji pohledem. Pravou ruku měla nejspíš zlomenou a krk podivně zahnutý. A to nemluvím o těch rychle se zabarvujících modřinách na nohách, čele, no prostě po celém těle. Pak jsem se vzpamatoval a napadlo mě podívat se, jestli dýchá. Nedýchala, proto jsem ji začal oživovat. Ann se vedle mně klepala a dýchala tak mělce, že jsem dostal strach, že taky přestane. V tom jsem ale uslyšel zvuk houkačky rozhléhající se ulicí. Ann sebou trhla a vyběhla před dům. O pár minut později už záchranáři oživovali jak mohli a já držel Ann pevně v náručí. Jeden záchranář k nám přišel a začal se vyptávat, co se stalo. Bohužel ani Ann nic nevěděla, už jí tu takhle našla. Řekla jim akorát její osobní údaje a dala jim na sebe kontakt, to je jediné co teď mohla udělat, protože jí nedovolili jet s nimi, vzhledem k jejímu stavu. Viki urychleně naložili na nosítka a zmizeli nám z dohledu...

ANN:

Stála jsem ve dveřích jako opařená a nemohla jsem to rozdýchat. Rozeběhla jsem se k osobě ležící těsně pod schody a otočila si jí opatrně tváří k sobě

,,Viki!!" vykřikla jsem a běžela pro mobil, na kterém jsem vytočila číslo záchranky a nadiktovala jim adresu. Přispěchala jsem zase nazpátek a její hlavu jsem si položila k nohám. V tom se ale ve dveřích objevil Zayn a zmateně se na mně podíval. Doběhl k nám a odstrčil mě dál. Viki narovnal a začal ji oživovat. Hlavou mi běhaly ty nejčernější myšlenky, ulicí se rozezněl zvuk záchranky a já jim vyběhla naproti. Záchranáři se ujali práce a jeden z nich se mě vyptával co se stalo

,, J-já n-nevím. Už tady tak-hle le-že-la" vysoukala jsem ze sebe a on jen přikývl. Chtěl vědět ještě nějaké její osobní údaje a moje číslo, aby mě mohli komntaktovat. I přes moje velké prosby mě s nimi nepustili, prý kvůli mému stavu. Proč musí být to těhotenství tak vidět?! Blesklo mi hlavou, ale hned jsem to zahnala do kouta a naposledy se podívala do pobledlého obličeje mé nejlepší kamarádky. Celou dobu mě objímal Zaynee a já se třásla jako osika. Záchranka odjela a my zůstali sami v domě plném krve a děsivých vzpomínek na předchozí chvíli. Psychycky už jsem to déle nevydržela a hystericky se v pláči zhroutila k zemi. Zayn se mě snažil zvednout za ruce, ale když viděl, že toho prostě nejsem schopná, popadl mě jako bych nic nevážila a běžel se mnou do vily.