Story of My Love

10. Life?

To co jsem viděla mě překvapilo a vyděsilo zárověň...

,, A-Amando? Co tady děláš? " zeptala jsem se s mírně rozechvělým hlasem. Ona se jen drze usmívala

,, Dělám to, co jsem měla udělat už dávno!"

Nechápavě jsem na ní koukala. Ale tento výraz mi v obličeji nezůstal nadlouho. Změnil se hned potom co se jí v ruce, kterou měla až doteď šikovně a hlavně nenápadně schovanou za zády, zablýskla ostrá čepel nože. Ani jsem se nestihla otočit a začít prchat pryč do domu. V boku jsem cítila prudkou bolest a hned potom další v zádech. Zděšeně jsem se podívala na to místo. Triko se mi barvilo do ruda a za pár sekund už krev padala i na zem, a já s ní. Pomalu jsem ztrácela vědomí. Jen ztěží jsem dokázala vnímat to, jak mi Amanda strká rukojeť nože do ruky a běží pryč. Jen ztěží jsem dokázala dýchat.

A najednou jsem to uviděla, všude byla tma ale v dálce jsem viděla bílé ale příjemné světlo. Šla jsem za ním. Chtěla jsem se dotýkat toho neexistujícího Ale přitom tak příjemného nic. Utápět se v jeho uklidňující září a jen tak ho pozorovat. Bylo dál, než jsem si původně myslela, ale touha dotknout se ho, byla větší než vzdálenost od něj. Už jsem byla skoro u něj, cítila jsem tu neskutečnou energii linoucí se z té záře a jakousi bezstarostnost. Byla jsem jen krok od toho úžasného uvolnění, když v tom se přede mnou najednou objevila jakási mlha, která se po chvíli začala sjednocovat až přede mnou stál můj... táta!!! Chtěla jsem ho odejmout a něco mu říct, ale najednou jsem se nemohla hýbat a mluvit. Táta přišel blíž a začal mluvit

,, Ann, sluníčko moje. Vrať se zpátky. Podívej co se děje. Chci aby si žila dál"

Natáhl ke mě ruku a já ji pevně stiskla. Konečně jsem se mohla hýbat. Jakmile jsem mu jeho ruku sevřela, projel mnou zvláštní pocit při kterém jsem raději zavřela oči. Když jsem je znovu otevřela, už jsem nebyla u toho příjemného světla, ale v nějakém... nemocničním pokoji? Byla jsem v nemocnici. Děsivé ale na tom bylo to, že tu byl i Niall a na posteli leželo nějaké tělo. Ni vypadal příšerně, chtěla jsem k němu jít, ale když jsem šla kolem té postele, strnula jsem. Na té posteli jsem totiž ležela já...

Vůbec nic jsem nechápala. Jak to, že ležím na posteli a zároveň na sebe koukám? A proč je Niall tak smutný a skoro hysterický? Co to má všechno znamenat, co se stalo? Vůbec nic si nepamatuji, jsem snad mrtvá? A kdybych byla, mohla bych se tady teď pozorovat? Proč jsem viděla tátu který mě sem vzal? Co s tím má společného? Měla jsem tolik otázek, ale žádnou odpověď. Chtěla jsem zavolat tátu, ale jen jsem na něj pomyslela, zjevil se vedle mě

,,Ann, na nic se neptejte. V této chvíli jsi mrtvá a ty jsi teď tvoje duše. Musím ti položit základní otázku, chceš se vrátit zpátky a žít dál?" Touto otázkou mi totálně zamotal hlavu. Chci se opravdu vrátit do toho chaosu? Opravdu to chci?Vím, že Niall, Viki, Perrie, kluci i kariera mi za všechno utrpení na Zemi stojí, ale někdy pochybuji nad jednou věcí. Jsem pro ně dost dobrá? Měla jsem v hlavě zmatek ale nakonec jsem si položila tu základní otázku. Chci ještě žít?

xxx

Ahojda. Tak po dloooouhé době konečně nový díl, snad se líbil. Co myslíte, jak se Ann rozhodne? Bude žít dál a nebo dá možnost ostatním i sobě samé začít nový začátek? ;) Vaše Annie