Story of My Love

33.

Nastalo ticho. Takové ticho jsem ale ještě nikdy neslyšela. Vevnitř řvala hudba a všichni křičeli, ale já slyšela ticho. Uvědomovala jsem si, co jsme před chvíli řekla, bylo to divné. Niall se vůbec nehýbal a jen tam stál s vyděšeným pohledem, upírajícím se na mně.

Najednou ale jakoby se v něm něco probudilo a začal okolo sebe kopat a mlátit a shazovat venkovní nábytek do bazénu. To už ale přiběhli kluci a začali ho krotit. On měl ale tak neuvěřitelný vztek, že nabral takovou sílu, aby je všechny odhodil a řádil dál.

Vzduchem létaly slova jako nesnáším tě, chceš zabít naše dítě, si jen obyčjná vražedkyně, ku·va a tak podobně... Už jsem chtěla utéct pryč, ale najednou mě silně píchlo u srdce a já se skácela k zemi.

Tak dneska už podruhé zase přemýšlím, sama v té prázdnotě. Je to snad můj osud? Být sama, nebo dokonce v bezvědomí, straněna od všech nepříjemností světa? Nevím, ale začínám si to myslet. Teď už ale žádné volající hlasy jako ráno neslyším. A nejde mi se vzbudit. Snažím se jak to jen to jde, ale marně. Cítím se ospalá a pomalu upadám v bezvědomí. Je to vůbec možné, upadnout do bezvědomí, když už v jednom jsem? Umírám snad? Je tohle konec? Nejspíš jo, protože to byly ty poslední myšlenky, co se mi dohonily hlavou...