Story of My Love

11. I...

Rozhodla jsem se a pevně věřím v to, že jsem tím někoho nezranila. Svého rozhodnutí nelituji...

NIALL:

,, Pane Horane je nám to moc líto, ale..." začal doktor Watson a odmlčel. Jaksi vytušil, že nemusí pokračovat

,,Kurva! Doprdele proč?! Ta kurva Amanda se nedožije zejtřka!" začal jsem řvát na celou chodbu

,, Pane Horane, uklidněte se prosím!" napomenul mě znepokojeně doktor

,, Vaši přítelkyni teď omyjí a oblečou a pak se s ní budete moci jít rozloučit"

Já jen chabě přikývl, sedl si a dal hlavu do dlaní. Nechtěl jsem, aby někdo věděl že brečím. Nikdy jsem na veřejnosti nebrečel, ale to už bude asi pouhá minulost. Už nemám pro koho žít...

,, Pane Watsone, rychle!" vyběhla z pokoje na kterém ležela Ann sestřička a mávala na doktora. Urychleně vběhl do místnosti a zevřel za sebou dveře...

VIKI:

... babe" řekl Liam a přimáčkl se na mě. Přitáhl si mě za krk a vášnivě mě začal líbat. Já neváhala a začala mu to oplácet. Vysadil si mě na kuchyňskou linku a pokračoval. Byla jsem paralyzovaná a nedokázala se ani pohnout

,, Já. už. to. nevydržím" řekl Li mezi polibky. Hned potom mě popadl do náruče a bez toho aniž by naše rty rozpojil, se vydal nahoru po schodech do pokoje. Položil mě na postel, z lehka si na mě sedl a ďábelsky se na mě usmál. Nelíbilo se mi, že je tak daleko, žďuchla jsem do něj a převalila si ho pod sebe. Cítila jsem jak mi zlehka vjel rukou pod triko a hladil mě po zádech. Ani jsem se nenadála a moje triko letělo neznámo kam. Nechtěla jsem být pozadu, takže i Liamovo triko podniklo putovnou výpravu prostory pokoje. Zrovna mi chtěl rozepnout podprsenku, když mu na stolku začal vyzvánět mobil. Nijak to neřešil a pokračoval dál. Ale když to ani po minutě volající nevzdal, s povydechnutím se ode mě odtáhnul a sáhl po mobilu. Letmo jsem zahlédla, kdo mu volá, byl to Niall

,, Nazdar Niallere!" řekl poněkud podrážděně. Jeho tón hlasu se ale po pár vteřinách změnil

,, Co-cože?! H-hned jsme tam" řekl a típl hovor. Nechápavě jsem na něj koukala

,, Viki, Ann, ona.... ona..."

,, Co?" zeptala jsem se poněkud znepokojeně

,, Ona u-umřela" vydechl Li a já na něj jak naprostej idiot koukala a nevěděla jsem, jestli se mi to jen nezdá. Rozhodně jsem si to teda přála. Když jsem se ale neprobírala, usoudila jsem, že je to tvrdá a nemilosrdná realita. Vyskočila jsem z postele a během několika vtteřin jsem byla komplet oblečená. Rozrazila jsem dveře a běžela po schodech dolů. Li mě následoval...

NIALL:

Už jsou tu všichni kluci i s holkami a nikdo neví, co se děje uvnitř. Nikdo to nechápe, když je Ann... mrtvá. Asi po půl hodině se rozrazí dveře a v nich stojí dokor Watson s lehkým úsměvem na rtech

,, Pane Horane? Mám pro Vás dobrou zprávu"

,, Tak o tom silně pochybuju" zamumlal jsem si pro sebe, ale došel jsem k němu

,, Slečna McDeivids prodělala klinickou smrt"

A to je jako dobrá zpráva?! Sice jsem nevěděl co to znamená, ale smrt jako smrt, nebo ne? Když doktor uviděl můj nechápavý výraz, pokračoval

,, Což znamená, že je na živu"