Story of My Love

17. Life Is Hard

Na začátek, zobrazují se Vám fotky k jednotlivým chapters? Mě totiž ne, tak jsem se chtěla zeptat, abych se s tím kdyžtak pokusila něco udělat. No, už Vás nebudu zdržovat a nezapomeňte, že díl je věnovaný Vám všem, tak si ho užijte ;) Vaše Annie

xxx

,, Ann? Annett, můžu dál prosím? " zeptal se už asi po sté Niall, stojící už asi hodinu za dveřmi. Byla jsem na něj naštvaná. Byla jsem naštvaná na všechny. Nikdo za to co si mamka udělala nemohl, ale jelikož jsem si potřebovala na někom ten vztek a lítost vybít, odnesli to všichni ostatní. Nechtěla jsem je od sebe odhánět, ale chtěla jsem být prostě sama. A tak už jsem asi po sté odpověděla

,, Jdi pryč Nialle!! Nech mě být!!"

Slyšela jsem slabé pozvednutí a kroky dolů po schodech. Už to vzdal. Ale vydržel ze všech nejdéle. Ostatní to vzdali už po deseti minutách marného přemlouvání, abych vyšla ven z pokoje. Opět jsem se začala utápět ve smutku a zlosti, když se "nečekaně" ozvalo klepání na dveře. Tohle bylo ale jiné, hlasité a bylo v něm i jakési odhodlání. Brzo zmizí, já nevylezu. Proběhla mi hlavou myšlenka, nad kterou jsem musela pousmát

,, Annette McDeivids, okamžitě otevři ty dveře, nebo je vyrazím!!" ozval se naoko výhružný hlas Harryho

,, Harry Edwarde Stylesi, po sté prvé říkám abyste mě nechali být!!" oplatila jsem mu oslovení a dál už mu nevěnovala pozornost. Tu si ale během několika sekund získaly mé dveře, které se s hlasitým prasknutím rozrazily a spadly na podlahu. Vyděšeně jsem se na ně podívala a pak svůj pohled přesunula na pachatele. Tím však nebyl Harry, ale Niall

,, Já tě varoval " posmíval se mi Harry stojící kousek za Niallem. Ten se na něj podíval s vysmátým výrazem v obličeji

,, Jo, jenže nakonec jsem je musel vyrazit já, protože si se bál "

Harry se urazil a odkráčel pryč. Niall nad tím jen pobaveně pokrčil rameny, ale když se podíval na mě, jeho pohled zvážněl

,, Annett, proč tohle děláš? My ti chceme jenom pomoct a-"

,, Já vím Ni a ani nevíš jak jsem vám za to vděčná, ale nejdřív jsem si to chtěla všechno sama urovnat v hlavě. Já vás od sebe nechci odhánět, ale potřebovala jsem být chvíli sama. Promiň..."

,,Za to se neomlouvej, mohlo nám to dojít. Pojď sem" řekl a natiskl si mě na sebe. Slyšela jsem tlukotem jeho srdce, což mě až podezřele uklidnilo. Nakonec jsem vydechla

,, Život je těžký "