Story of My Love

24. Stop Please!!!

,, Dobrý večer, mohu Vám prozatím nabídnout něco k pití?" zeptal se nás pohledný číšník

,, Já si dám jemně perlivou vodu, prosím" usmála jsem se na něj a snažila se na něj tak zaujatě nekoukat. David si toho nejspíš všiml, proto si falešně a dost nahlas odkašlal, aby upoutal číšníkovu pozornost. Ten na něj jen vrhl otrávený pohled a šel k dalšímu stolku pro objednávku

,, Co to bylo?" zeptal se David a divně se na ně podíval

,, Ehm, to bylo... Nic. "

Chvíli si mě přeměřoval pohledem, ale nakonec jen kývnul na souhlas a začal si prohlížet menu.

Radši jsem to dal nerozmazávala a udělala to samé. Vyrušilo mě až odkašlání a tak jsem se podívala kdo to je. Byl to samozřejmě číšník. To tak bývá, že si za chvíli přijde pro objednávku jídla. To jen ty jsi totálně mimo Ann!! Odehrávalo se mi v hlavě, když se Davida ptal co si dá. Ani jsem nevnímala, když přišla řada na mě

,, Ehm, slečno?"

,, Pardon, co? Jo aha. No, já si dám asi jen salát s kuřecím masem" usmála jsem se na něj a odložila menu na stůl. Číšník mě ještě chvíli pozoroval, ale když viděl že už se k ničemu nemám, odešel

,, Jen salát?!" zhrozil se potichu David a kroutil nad tím hlavou...

Večeře proběhla v klidu, teda až na to že když mi číšník přinesl jídlo, vedle talíře nechal ležet papírek s telefoním číslem. David si naštěstí ničeho nevšiml, takže jsem se mu omluvila, že si musím odskočit.

Místo toho jsem ale šla k pultu a papírek jeho pravému majiteli beze slov jen s omluvným úsměvem vrátila.

Teď jsme už stáli teď restaurací

,, Děkuju ti moc, byl to hezký večer" usmála jde se na Davida

,, Nemáš za co, s tebou půjdu kam budeš chtít"

Nervózně jsem se zasmála a byla trochu nesvá.

,, Doprovodim tě domů. "

,, Ale to nemusíš, je to jenom kousek, neboj se, to zvládnu."

,, Ne, v žádným případě tě nenechám jít domů v půl desátý večer samotnou"

Jen jsem si povzdechla a rozešla se. Ani ne za 15 minut jsme byli v ulici, kde s Viki bydlíme. Zrovna jsem se něčemu smála, když před naším domem uviděla stát nějakou postavu. Jak jsme se přibližovali, byla mi ta osoba vím dál víc povědomá. Ale ne!! Prosím ať to není Niall, prosím ať to není Niall, prosím...

,,Agrr, vždyť jsem přeci prosila!!" zamumlám si sama pro sebe.

Niall stál bokem k nám, proto jsem přidala do kroku. Už jsme od něj byli jen pár kroků, když se mě David zeptal

,, Ann, proč jdeš tak rychle?"

Tak to je v někde... Promítlo se mi v hlavě. Moje jméno bylo pro Nialla jako signál

,, Ann? Ann?! Ann, počkej prosím, je to důležitý!! Prosím... " vykřikl Niall.

Jen jsem okolo něj proběhla a chtěla otevřít branku, ale jeho ruka mě zastavila

,, Okamžitě mě pusť!" vykřikla jsem a snažila se dostat z jeho pevného sevření. Nemusela jsem se snažit dlouho, protože v tu chvíli zakročil David

,, Pusť ji, nebo ti jednu vyrazím!"

Niall si jen povzdechl a sevření povolil

,, Kdo to je?" zeptal se překvapeně