Story of My Love

12. No!! It's So Stupid!!

VIKI:

Ona žije!! Ona žije!! Nevím co bych bez ní dělala.. Jasně, Perrie je taky naprosto úžasná, ale Ann mě nějakým zvláštním způsobem připomínala kdo jsem. Ale co to placám!! Jak připomínala?! Připomíná!!

Ano, to jsou moje myšlenky. Často se sama se sebou hádám. Někdy mě to vážně štve, jako třeba teď, ale jindy mi to zase pomůže pochopit skoro nepochopitelné. Nejdůležitější věc pro mě ale teď zůstává, že Ann žije. Za tu dobu, co si tady sedím na židli a přemýšlím, jsem ani nestihla zaregistrovat to, že všichni vstávají a jdou pryč

,, Lidi, kam to dete? Vy se na ní nepůjdete podívat?" stálá jsem uprostřed chodby s rukama v bok. Všichni se na mě podívali a Liam šel ke mě

,, Viki, je ti dobře? "

,, A mělo by mi být špatně? " zeptala jsem se a trochu se zašklebila

,, Eh... No já jen že jsme tady právě skončili půlhodinovou hádku o to, jestli za ní můžeme. A prohráli jsme"

,, Vážně? "

Měla jsem takový ten nepříjemný pocit, jako když jste dlouho nemocní a pak přijdete do školy. Všichni na vás koukají a vy si připadáte totálně mimo. Liam už to dál neřešil a chytl mě za ruku. Došli jsme až k východu, když Niall zahlédl bufet. Všichni jsme si toho všimli, že si všiml ( srozumitelné, že? :D)

,, Ani na to nemysli!! " napomenul ho Zayn

,, Ale-"

,, Ne" vykřikli jsme všichni naráz, čímž jsme si získali nechápavé pohledy jak pacientů, tak i personálu nemocnice. Niall svěsil ramena a se sklopenou hlavou vyšel z budovy...

Liam se nabídl, že se mnou zůstane doma, abych nebyla sama. Nejdřív jsem protestovala, ale nakonec jsem ho nechala, samotu totiž nemám zrovna v lásce. Byla jsem ze všeho vyčerpaná. Ze školy, různých zkoušek, ale největší starost jsem měla o Ann. Co když se něco nepovede a nebo se neprobudí? Co pak? Už zase jsem moc přemýšlela. Takže jsem se rozhodla jít udělat večeři, u té se snad těch černých myšlenek zbavím. Došla jsem do kuchyně a chtěla jsem otevřít lednici, když mě za boky chytily dvě silné ruce a přitáhly si mě k sobě

,, Chceš pomoct s večeří?" zeptal se Li a usmál se

,, Třeba " dala jsem mu lehkou pusu a vyprostila se z jeho rukou. Zrovna jsem chtěla vyndat pizzu z trouby, když do kuchyně přiběhl Liam s mobilem v ruce

,, Někdo ti volá"

,, A kdo to je?" zeptala jsem se a radši vypnula troubu

,, Nějaké neznámé číslo" řekl a podal mi mobil

,, Tady Viktoria Harleys, kdo volá? "

,, Dobrý večer. Tady seržantka Look. Původně jsme volali slečně Annette McDeivids, ale ta, jak jsme se později dozvěděli, je v nemocnici. Proto voláme vám, jste prý její blízká přítelkyně"

,, Ano to ano. A co se stalo?" zeptala jsem se a hlas se mi třásl

,, Víte, je nám opravdu velice líto, ale matka slečny McDeivids, paní McDeivids dnes odpoledne v psychiatrické léčebně spáchala sebevraždu "

,, To ne..." vydechla jsem a zničeně se posadila ke stolu

,, Je nám to opravdu velice líto. Bude nutné zařídit pohřeb a další věci "

,, Ano, samozřejmě. Nashledanou" řekla jsem a hovor ukončila. Prudce jsem vstala ze židle, vběhla do obýváku kde jsem doslova rozrazila francouzské okno dokořán a vyběhla jsem na zahradu. Potřebovala jsem to ze sebe vyřvat

,, To je tak stupidní!!"

xxx

Snad se díl líbil. Dala jsem ho jen z pohledu Viki, aby se to trochu osvěžilo. Tak co na to říkáte? Byla bych moc ráda, kdybyste mi do komentářů napsali, co si o tom myslíte. Ale samozřejmě Vás nenutím :D Tímto dílem se s Vámi až do neděle loučím. Užijte si ty opravdu krátké pololetní prázdniny a všem přeju krásné vysvědčení ;) Vaše Annie