Story of My Love

28.

Ann:

Seděli jsme na chodbě s Viki a klukama a byli totálně rozhození. Niall přece není žádný vrah! Nic Davidovi neudělal, vždyť jsem tam byla taky a nic jsem neviděla. Leda že by... Ale ne, to je nesmysl. Leda, že by mu Niall šel něco udělat až potom, co mě odnesl k němu do pokoje. Ale ne, jak jenom můžu nad něčím takovým uvažovat?! Kluci říkali, že když mě uložil, seděl v obýváku jako hromádka neštěstí. Usnul na gauči a probudil se až ráno. Takže nějaký pokus o vraždu?! Absolutně nemožné!!

Takhle asi uvažoval každý z nás, protože na tvářích ostatních bylo vidět hluboké zamyšlení. U některých až tak hluboké, že se jim z toho na čele udělala vráska.

V tom se ale ve dveřích objevil Niall, celkem s klidným výrazem ve tváři. Než jsme se ho ale stihli začít vyptávat, objevila se za ním sekretářka a podívala se na mě ,,Pojďte se mnou, prosím"

Jen jsem přikývla a zvedla jsem se z té proklatě nepohodlné židle. Nejdřív jsme přošly krásně vyzdobenou místností patřící právě sekretářce, která už mi otevírala dveře do ještě hezčí a mnohem modernější kanceláře. Vešla jsem a ona za mnou zavřela. ,, Dobrý den slečno McDavids, jsem Michael Collins. Posaďte se prosím"

Jen jsem se nepatrně usmála a posadila se na pohodlnou polstrovanou židli, přímo naproti němu

,, Slečno, pan Horan nám tady řekl pár informací o včerejším večeru. Ve stručnosti, čekal na vás ale vy jste s ním nechtěla mluvit. Po nějaké době jste vyběhla z domu, no, řekněme poněkud méně oblečená a on tam stále byl. Pan Thomas běžel za vámi a sprostě vám nadával. Pan Horan vás bránil, ale Thomas vytáhl nůž. Již několikrát zmínění pan Horan mu ho v nestřeženém okamžiku vyrazil z ruky a i s vámi odešel k němu domů. Je to tak?" odvyprávěl celý příběh a já na souhlas přikývla ,, Ano, je to pravda"

,, Můžete mi prosím říct, proč jste utekla z domu a pan Thomas vám pak následně nadával?"

Hlasitě jsem polkla a začala si žmoulat lem trička ,, T-To vám nemůžu říct. Asi by mě za to zabil..." poslední větu jsem vydechla a doufala, že ji neslyšel. Bohužel, opak byl pravdou ,, Cože, co jste to říkala?"

,, N-Nic" snažila jsem se usmát ale bezúspěšně

,, Slečno, vy asi nechápete proč tu jste. Vy i pan Horan jste hlavními podezřelými za pokus o vraždu pana Davida Thomase. Ale popravdě, abych k vám byl upřímný, je to spíš jen taková formální záležitost, protože zranění která utrpěl, si pravděpodobně způsobil sám.

My jen potřebujeme vědět co se dělo a jestli někdo pro pokus o vraždu neměl nějaký důvod. Mě můžete věřit a můžu vás ubezpečit, že zachováme naprostou diskrétnost. Tak, řeknete mi to prosím?"

Najednou mi přišlo, že mu to můžu říct, nevím jak, ale povedlo se mu mě přesvědčit. Pomalu jsem přikývla

,, Víte, nikdy jsem to nikomu neřekla, jen své nejlepší kamarádce Viktorii Harleys. Ale to co chtěl včera večer udělat, se mu už jednou před lety povedlo. Bylo to na střední a on mě pozval na kamarádovu párty. Chtěl mi v domě něco ukázat, tak jsem šla s ním. Ale pak mě s tím jeho kamarádem..." hlas se mi zadrhl v krku a z oka mi při té strašné vzpomínce ukápla slza. Podal mi kapesníček. Když jsem se vysmrkala a v rámci možností trochu uklidnila, řekla jsem si, že když už jsem se rozhodla to říct někomu, kdo je s tím schopen něco udělat, musím mu to říct celé

,, S tím jeho kamarádem mě... znásilnili. Pak už jsem ho léta neviděla, ale včera jsem se znovu potkali a usmířili se. Myslela jsem, že se třeba změnil a litoval toho, ale... Pozval mě na večeři, doprovodil domů a pak... Pak to chtěl znovu udělat. Já už se ale nedala a bránila jsem se. Proto jsem pak utekla" dopověděla jsem a najednou, jako by mi ze srdce a plic spadl několika letý nával strachu a nejistoty a já mohla po tak dlouhé době dýchat

,, Proč jste to nešla nahlásit?! Mohl za to být odsouzen a toto se vůbec nemuselo stát. To mnění celou situaci. Na druhou stranu ale oceňuji, že jste mi to po tolika letech řekla, to se moc často nestává. No, děkuji vám. Myslím, že další výslechy zatím nejsou nutné. Můžete jet domů, všichni. Zatím nashledanou"

Podal mi ruku a já si s ním potřásla na rozloučenou. Už jsem byla na odchodu, když v tom mě do nosu trefila.důležitá otázka, na kterou jsem nutně potřebovala znát odpověď

,, Ehm, pane Collinsi?"

,, Ano?"

,, No, víte, jde o to, že mám zhruba za týden odletět na 3 měsíce na tour. Budu vůbec moct?" zeptala jsem se a úzkost mi prostupovala celým tělem. Nevím jak bych to vysvětlovala mému hlavnímu sponzoru *Promiňte, tour se musí zrušit, jsem podezřelá z pokusu o vraždu.* To určitě...

,, Můžete" *uff* ,, Ale musíte si být vědoma toho, že pokud s vámi budeme potřebovat mluvit, budete se muset dostavit ať budete, kde budete"

,, Děkuji vám, nashledanou" rozloučila jsem se a odešla pryč z kanceláře...

xxx

Ahojda. K tomu, že už jsem zase 4 dny nic nepřidala, se snad ani vyjadřovat nebudu... Díl celkem o ničem, ale zároveň takový převratný, nemyslíte? Přiznám se vám, že jsem si ani nějak neuvědomila, že posledních 4-5 dílů byl vlastně jeden den No snad se vám aspoň trochu líbil. Komentář nebo vote by mě moc potěšil Vaše Anete