Story of My Love

25. Night Changes

Díl je věnovaný BellaRili, kajakp, jabrigi a esumova - jestli jsem to napsala blbě tak se předem omlouvámv :D Vám a všem ostatním přeji pěkně čtení ;) Vaše Annie

xxx

,,Přestaň prosím!!" vykřikla jsem. David se nejdřív lekl, ale pak pokračoval

,, No tak, lásko, bude se ti to líbit, věř mi" Snažila jsem se mu všemožně vykroutit, ale zatím bezúspěšně. Když se schylovalo k tomu pro mě nejhoršímu, svitla mi v hlavě geniální myšlenka. Přestala jsem se kroutit a když už tolik nevěnoval pozornost tomu co dělám, víš silou jsem ho prudce nakopla do... No, vy víte kam. Nejdřív me šokovaně pustil, ale během pár sekund se bolestí skulil dolů na podlahu. Na nic jsem nečekala, během několika málo sekund jsem se oblékla a běžela jsem pryč z pokoje. Nejdřív mě napadlo se schovat v koupelně nebo tak něco, ale to by nebyl moc dobrý nápad. Myslím že potom, co jsem mu udělala, na mě asi moc milý nebude. Koupelny a další místnosti v domě tedy nepřicházely v úvahu. Proto jsem otevřela domovní dveře a vyběhla ven. Můj plán byl doběhnout až na ulici, jenže...

,, Auuu!! Jakej idi- Ann?!!"

,, Nialle?!" zděšeně jsem vyhrkla a zírala na něj ,, Ty tady pořád stojíš?"

Moji otázku ignoroval a místo toho si mě začal prohlížet. Ve světle pouliční lampy bylo vidět, jak jsem oblečená, no.... Nevím jestli by se tak dalo nazvat. Byla jsem bosa, jen ve spodním prádle s tenkým svetříkem

,, Proč si tak, uhm neoblečená?" vystihl správně pro mé tři kousky co jsem měla na sobě. Chtěla jsem to rychle zamluvit, ale z domu se vyřítil oblečený David

,, Ty malá dě*ko!! Co si to dovoluješ?! Jsi jen bezcenná ku*va, co se ani vopíchat nenechá!!" křičel na celou ulici, ale pak si všimnul Nialla, který ho propaloval pohledem

,, Takže nejen že to je ku*va na hovno, ale vona mi ještě zahejbá!! To ti nedaruju" vytáhl zpoza zad nůž.

Lekla jsem se a na Niallovi bylo vidět, že zpozorněl. Využil ale chvíle, kdy se David koukal na mě a nůž mu z ruky vytrhl

,,Ještě někdy jí řekneš jen jedno jediný sprostý slovo, zmlátim tě tak, že mě budeš prosit abych tě radši zabil" zasyčel Niall, popadl mě do náručí a běžel k nim do vily. Během těch pár sekund jsem si uvědomila, jak slabá jsem a tak nějak jsem upadla do bezvědomí...

Probudila jsem se v pokoji, který jsem kdysi dost dobře znala, ale teď jsem si ho nějak nemohla vybavit. Všechno mě bolelo, a bylo těžké vůbec udržet otevřené oči. Nakonec jsem se ale přemohla a zvedla pravou ruku. To co jsem viděla mě vyděsilo. Všude samá podlitina a známky otlačených prstů a škrábanců na zápěstí. Pomalu se mi začala vybavovat včerejší noc, bezmoc, zoufalství a pak úleva.

Takhle jsem přemýšlela do té doby, než se pomalu otevřely dveře do pokoje ve kterých se objevil člověk, který mi způsoboval neuvěřitelnou bolest. V noci jsem musela být asi hodně vystresovaná, když jsem byla ráda že ho vidím. Teď bych se totiž nejradši skulila pod tu úžasně hebkou postel a už nevylezla. Přišel blíž a opatrně si sednul na okraj postele. Chtěla jsem se odsunout dál, ale každý pohyb mi způsoboval takové utrpení, že jsem zůstala ležet

,, Jak- ... Jak ti je?"

,,Jak asi myslíš, Nialle" odsekla jsem mu možná až trochu moc. Jeho výraz ve tváří posmutněl

,,Promiň" špitla jsem a doufala že už odejde. Jen vedle mě seděl a nic neříkal. To muselo být hodně vážné, protože je vždycky užvaněný, ale teď nic. Koukala jsem po pokoji. Nádherně modré stěny, francouzské okno na balkón, irská vlajka, já... Počkat, cože?! Že to je Niallův pokoj uz mi došlo, ale proč tady má mně? Asi to ještě nejspíš nestihl sundat...