Scared [H.S.]

Část Pátá

 Další den na obloze nebylo ani mráčku. Celý den svítilo krásně sluníčko a paprsky zahřívaly všechny lidi, kteří se pohybovali na slunečném místě. Občas zavál slabý vítr, který lehce rozhoupával větve na stromech.

  Jako každé ráno roznášela kuchařka snídaně do všech pokojů. Kuchařka byla jediná, na kterou si Sam za celý svůj pobyt zvykla. Vídala ji třikrát někdy i víckrát denně a utvořila si u ní malou důvěru, která stačila na to, aby se netřásla v její přítomnosti. Nikdy si takového pokroky, ale nevšiml a proto ji dnes snídani přinesl nový hlavní doktor Sam.

 Zaklepal na dveře a když se po minutě nedočkal odpovědi, vstoupil do místnosti. Hnědovláska seděla na posteli a koukala se na stěnu před sebou. Harry došel až k ní, ale když si hnědovláska uvědomila, že v jejím pokoji není kuchařka, ale pro ni stále cizinec, rukama se ohnala, až svrhla všechno jídlo na zem.

 Dostala jeden ze svých nejhorších záchvatů. Začalo se ji špatně dýchat, měla potřebu si vytrhat všechny vlasy a chtěla křičet. Její hlasivky, ale byly natolik slabé, že nevydala ani hlásku. Zorničky měla rozšířené, až skoro nebyla poznat barva očí.

Harry byl na podobné záchvaty zvyklý, ale bál se, že se ho bude hnědovláska více bát. Proto se vzdálil od hnědovláska, jak nejvíce to bylo možné, ale v pokoji zůstal. Hnědovláska se mezitím schoulila do klubíčka a snažila se popadnout dech. Představovali si, že je v pokoji sama a nikdo ji nechce ublížit.

 Po pár minutách co nehybně ležela na posteli s obličejem zabořený v peřinách, se odvážila vzhlédnout, aby se rozhlédla po pokoji. Nečekala, že v jejím pokoji ještě někdo bude a tak sebou prudce trhla, když uviděla doktora sedícího na zemi, opřeného o bílou zeď.

 Přimhouřenýma očima si ho prohlížela, ale její záchvat se nevrátil. Srdce ji jen splašeně bylo a ruce mírně třásly. Celým tělem se posunula k protější zdi, než seděl doktor, aby měla větší pocit bezpečí. I když se dokázala posunout jen o pár centimetrů, mírně ji to uklidnilo, ale úzkost a strach cítila pořád.

 ***

 Sledoval jsem, jak se její reakce na doktora velmi rychle mění. Seděla velmi poklidně na posteli, i když jsem stále slyšel, jak její srdce zběsile bilo. On však nic takového nemohl slyšet. Myslel si, že její záchvat pominul a proto se pokusil sednout na židli. Nedokázal číst její myšlenky, takže nevěděl, že by se neměl pohnout.

 ***

 Hnědovláska se znovu podívala na doktora před sebou. Viděla, jak opatrnými kroky jde k židli, přičemž na ni neustále hledí, aby se při dalším záchvatu mohl, co nejrychleji obrátit. Doufal, že delší pobyt u ní v pokoji by mohl prospět. Mohla by si na ně zvyknout a začít mi důvěřovat, aby se konečně mohli věnovat jejímu problému.

 Dlouho na sebe oba dva koukali. Ani jeden za celou dobu neuhnul pohledem. Ovšem každý myslel na něco jiného. Zatímco Harry přemýšlel nad hnědovlasou dívkou, co celé dny dělá ve svém pokoji, kde nebylo skoro vůbec nic, aby se zabránilo zraněním, hnědovláska přemýšlela na nesmrtelností brouka. Koukala nepřítomně na cizince a měla pocit, že mu za chvíli propálí díru do hlavy, což by se ji možná povedlo, kdyby z ničeho nic nevstal a neodešel z pokoje.

***

Zdravím. Děkuji za všechny votes a přečtení :)