Scared [H.S.]

Část Dvacátá Čtvrtá

Hnědovláska se probudila do deštivé a pochmurného dne. Kapky deště stékaly po skle a vytrvale bubnovaly o parapet. Každý strom byl mokrý a ohýbal se pod náporem větru. Tmavě šedivé mraky skrývaly krásnou modrou oblohu a slunce.

Na stole byla jako obvykle připravená snídaně, která vypadala velmi chutně. Dva toasty pomazané máslem a marmeládou a čaj. S úsměvem se zvedla z postele a posadila se ke stolu, aby si mohla pochutnat na své snídani. Zastavila se v kroku, když si uvědomila, že tady schází Harry. Nikde svého doktora neviděla. Místnost byla prázdná. S domněnkou, že za chvíli přijde zasedla ke stolu a pustila se do snídaně.

Po snídani jako každý den, si hnědovláska lehla na postel a pustila se do čtení. Obvykle si četla společně s Harrym. Ráda poslouchala jeho hlas, když čte různé věty z knih. Jeho pohled, který vždy směřoval do knížky, ji vždy fascinoval a ráda se na něj dívala. V jeho hlase poznávala s jakou chutí rád čte a jak se dokáže vžít do postavy z knížky. Byla ráda jeho posluchač.

Otevřela knihu na stránce, kde minule skončili. Kniha s názvem “Ten, kdo stojí v koutě“ byla její oblíbená. Ačkoliv tuto knihu už měla přečtenou, ráda si jí přečetla znova. Má svoje kouzlo a je v ní skryto spoustu pravdivých věcí, které se v životě stávají. Je to jedna z mála knih, které ji do života něco daly.

S povzdechem zabodla svůj pohled na potištěné stránky papíru. Nevnímajíc čas četla stránku za stránkou. Čas rychle utíkal. Na hodinách se postupně ukazovaly další minuty a hodiny. Bylo už jedenáct hodin, když se hnědovláska odtrhla od čtení. Hned, jak se vrátila do reality, otočila svůj pohled na hodiny. Bylo půl dvanácté. Harry stále nikde.

'Třeba si vzal volno.' pomyslela si. Bylo ji divné, že Harry se v jejím pokoji stále neobjevil. Normálně v této době spolu bývají na pokoji a povídají si. Harry se o ní už spoustu informací dozvěděl, ale stále mu bylo záhadou, proč se Sam bojí všeho kolem sebe.

Z myšlenek vytrhly Sam otevírající dveře. Dovnitř vstoupila kuchařka, které nesla v rukou její oběd. Usmála se a bez jediného slova, položila na stůl oběd a vzala druhý tác se snědenou snídani. Mrkla na ni a jemně pokývala hlavou na souhlas. Pak zamávala rukou a odešla pryč z místnosti.

Sam se na zavřené dveře zmateně dívala. Už dávno ji nenosila jídlo kuchařka, ale Harry. Ačkoliv ji nedělalo problém vidět kuchařku, byla stále víc zmatenější. Netušila, kde je Harry. Bála se o něj. Chyběl ji jeho úsměv a jeho hlas. Toužila, alespoň na chvíli spatřit jeho zelené oči a jeho hnědé kudrnaté vlasy. Připadalo ji zvláštní, že ji Harry o jeho dovolené nic neřekl.

Pomalu se došourala k obědu. Všechny činnosti ji připomínali kudrnáče. Zvykla si na jeho přítomnost a její mysl ji vyžadovala. Aniž by si to pořádně uvědomovala, měla Harryho ráda o mnoho více, než si dokázala sama uvědomit. Žádnou lásku hnědovláska nikdy nezažila a možná proto ji tolik neděsily její myšlenky ohledně Harryho. Nikdy žádnou lásku nezažila, ani mateřskou.

***

Zdravím. Další část plná myšlenek Sam. Doufám, že vás neunavuju krátkým popisem knížek. Kdyby vám to vadilo napište. Četl jste někdo knihu "Ten, kdo stojí v koutě" a nebo viděl film?

- Kde si myslíte, že je Harry?