Scared [H.S.]

Část Desátá

 „Sam?“ zašeptal znovu Harry s poněkud třaslavým hlase. Kdyby tvrdil, že se v této chvíli nebál, lhal by. Netušil, co hnědovláska udělá, jak se zachová. Nikdy se nesetkal s tak psychicky nemocným člověkem. Bál se, že si hnědovláska před ním něco udělá. Proto rychlými kroky přešel k ní a pomalu ji pohladil po rameni. Chtěl, aby šla zpátky na postel, chtěl, aby se přestala koukat tak ošklivým pohledem na sebe.

 Hnědovláska se pod jeho dotykem otřásla, ale ani se na něj nepodívala. V očích se ji mihl smutek společně se strachem. Rychle od Harryho odstoupila a rozběhla se pryč z koupelny. Než se Harry stihl vzpamatovat, hnědovláska už znovu seděla na své postele se zavřenými oči. Pomalým dýcháním se snažila uklidnit své rychle bijící srdce. Vyděsil ji. Její důvěra k němu prudce klesla a hnědovláska se mu nedokázala podívat do očí, ani na jeho postavu.

Harry se opatrně přesunul ke svojí židli. Nechtěl dělat prudké pohyby, aby hnědovlásku nevyplašil. Bál se, že každým pohybem, každým nádechem by ji mohl ublížit. Hnědovláska mu začala přirůst k srdci, aniž by si to sám pořádně uvědomoval. Už od prvního pohledu ho fascinovala i přesto, že moc dobře věděl, jak nemocná je. Sám sobě dal za úkol, že ji pomůže. Nevěděl, kde se v něm vzalo tolik odhodlání, ale slíbil si, že úkol splní. Zas a znova. Podíval se na hnědovlásku, která už poměrně v klidu seděla na své posteli. Koukala do prázdna, ale v její hlavě se myšlenky zbláznily.

 Hnědovláska natáhla ruku k ledabyle odložené knížce a položila si ji na stehna. Klepající rukou otočila na předchozí stránku, ze které si nic nepamatovala. Pohybovala očima se přibývajícími řádky, které už přečetla. Pomalu svoji mysl přenesla do děje knihy, která ji uklidňovala. Zapomněla na veškeré svoje myšlenky, na Harryho v pokoji, na svůj problém. Její mozek zaměstnával děj a tak neměla šanci přemýšlet nad něčím, co by ji mohlo ublížit. Potřebovala odpočinek, který ji kniha dopřávala.

 ***

 Pozoroval jsem oba dva. Sam, která byla ve svém vlastní světě, přesně taková jakou jsem ji znal od mala, jen jsem ji spatřil před několika týdny. Pozoroval jsem i Harryho, který si psal do svého notesu lékařské poznámky a snažil se vymyslet způsob, jak Sam při záchvatu uklidnit bez toho, aniž by ji nějak psychicky ublížil. Věděl jsem to. Svěřil jsem mu těžký úkol, ale já mu věřil. Věřil jsem mu, že to zvládne a že Sam vyléčí. Od toho jsou ti nejlepší doktoři, ne?

 ***

Zdravím. Omlouvám se, že kapitola není moc dlouhá, ale i tento kousek mi dal zabrat. Nechtěla jsem vás zklamat a proto doufám, že kapitolku oceníte. Děkuji za všechny votes a komentář. Snažila jsem se dnes napsat nápovědu, kdo tento příběh vypráví, stále nevíte?