Scared [H.S.]

Část Dvacátá Druhá

Dvě postavy běžely dlouhou chodbou. Těžké dopady chodidel se hlučně ozývaly. Avšak smích, který vycházel od obou postav byl hlučnější. Stačilo pár kroků a druhá osoba doběhla tu první a pevně ji uzavřela v náručí.

„Pusť mě!“ zachichotala se hnědovláska, která se snažila velké mužské ruce od sebe odlepit. Za jejími zády se ozval jen mužský smích, který se rozléhal po celé chodbě. Dívka se zamračila a snažila se najít způsob, jak by mohla utéct z jeho náruče. Všechny ji její pokusy byly marné.

„Vrať mi ten papír a já tě pustím.“ začal smlouvat Harry, který se smál všem marným pokusím svíjející se dívka v jeho objetí. Hnědovláska zavrtěla odhodlaně hlavou na nesouhlas a dál se snažila dostat z pasti. Snažila se pootočit v jeho objetí tak, aby mu mohla koukat do očí. Pak v nestřeženou chvíli přiblížila soje ruce k jeho bokům a lehce ho pošimrala. Sevření povolilo a ona byla znovu volná. Rychle se rozutekla a snažila se zorientovat, aby se mohla co nejrychleji dostat do jejího pokoje.

Když se rozhlížela po nějakých značkách, které by ji mohly pomoct dostat se do jejího vytouženého pokoje, objevila se pod jejíma nohama ruka a kolem zad druhá. Rázem ji měl Harry v náručí, přesně v takovém, v jakém se nosí nevěsty přes práh.

„Harry? Kam jdeme?“ zeptala se zmateně hnědovláska, kdy nerozpoznávala cestu. Všechno kolem ní ji přišlo tak neznámé.

„Do tvého pokoje.“ odpověděl ji Harry, který měl na tváři úšklebek. Vyhrál. Znovu. Jako vítěz si vykračoval po dlouhé chodbě a ignoroval udivené tváře pacientů i pracovníků. Jako nejlepší doktor si nedělal starosti, že by ho mohl vyhodit. Byl potřebný k uzdravení dívky, kterou právě teď držel ve svém náručí. Byl si jistý, že už mají vyhráno a Sam bude moct konečně normálně žít.

***

Naivita lidí mi přešla vždy směšná, občas i roztomilá. Nebyl jsem proti, aby se konečně Sam dařilo lépe, rád jsem ji viděl šťastnou, ale v hloubi duše jsem cítil, že není ještě ten správný čas, aby měli mezi sebou takovou důvěru. Věděl jsem, že by si mohli daleko více věřit jen, když jejich důvěra zmizí. Potřebovali to. Jsem si tím tak jistý, že udělám tu nejhorší věc, kterou jsem mohl Sam udělat. Ale ne hned, nechme je ještě chvilku šťastný.

***

„Tak princezno, jste doma.“ řekl Harry, jakmile překročil práh dveří. Položil Sam opatrně na postel, přičemž jí ještě stihl vytrhnout svůj obrázek z ruky. Hnědovláska nad ním protočila očima a mírně se uchechtla.

„Já jsem ten obrázek stejně viděla.“ řekla s naprostým klidem Harrymu. Bavila se nad jeho nahněvaným a zároveň překvapeným výrazem. Nevinně pokrčila rameny a tvářila se jako andílek. Harry nad ní zavrtěl hlavou a opatrně přeložil papír na menší části, aby ho mohl bezpečně schovat do kapsy. Nechtěl o něj přijít. Byl pro něj velmi důležitý.

„To, co jsi nakreslila je vážně úžasné.“ řekl Harry, když si prohlížel její obrázek znovu. Fascinovalo ho to tajemství a zároveň zobrazení celého života. Nikdy by takový obrázek nedokázal nakreslit. Bylo v něm tolik nezodpovězených otázek.

„Děkuju.“ poděkovala tiše hnědovláska a položila hlavu do svého klína, aby ji Harry nemohl vidět. Ačkoliv byla v jeho blízkosti ráda, stále se styděla. Pozorně poslouchala zvuky kolem sebe a snažila se přijít na to, co Harry dělá. V pokoji bylo naprosté ticho. Napadlo ji, že už Harry odešel a nechal ji poklidně přemýšlet o celém dni. Když však zvedla hlavu, uviděla svého kudrnatého doktora blízko ní.

***

Zdravím. Další část je tady, už 22. Strašně to letí. Část je trošku neobvyklá. Sam se chová normálně a všechni se smějí. Nezvykejte si, moc takových kapitol nebude :D

Děkuji za překročení hranice 500+ reads. Vážně děkuji moc :) Udělali jste mi obrovskou radost.

Doufám, že jste všichni Velikonoce přežili a přežíváte školu, která už znovu začala. Ať se vám daří :)

V mediích hnědovlásky obrázek..