Scared [H.S.]

Část Dvacátá Pátá

Celý den byl pro hnědovlásku utrpení. Nudila se už od samého rána a žádná činnost ji pořádně nebavila. Ať se snažila dělat cokoliv, vždy ji to po chvíli přestalo bavit. Rozmrzele ležela na své posteli a koukala do stropu, který ji nudil snad ze všeho nejvíce. Harry byl její nejlepší zábava za posledních pár dnů a na jeho přítomnost si zvykla. Byl vždy příjemným rozptýlením od stereotypu, který tady zažívala.

Líně se zvedla z postele a došla ke svému oblíbenému parapetu. Pozorování krajiny byla vždy činnost, která ji nikdy neomrzela. Pohodlně se opřela o bílou stěnu a rukama si objala kolena. Mírně se pousmála a přesunula svůj pohled z nohou na krajinu před sebou. Lehce pohybující se stromy, byly krásně zelené a ukazovaly, že jaro ovládlo svět.

Zbytek dne strávila Sam na parapetu okna. Pozorovala běžící lidi, kteří se rozhodli vydat do lesa, či na procházku se svými mazlíčky. Chyběly ji procházky, kdy si užívala jen přírodu a sluneční paprsky, které ji příjemně hřály. Měkká půda pod nohama a lesní zvířata, které měla možnost občas zahlédnout. Už odmala byla milovníkem přírody.

I přes nudný den se Sam dočkala vysněného večera. Ulici už pouze osvěcovaly lampy a na obloze byly lehce vidět hvězdy. Na obloze nebyl ani jeden mráček a díky tomu mohla vidět, jak měsíc krásně svítí v celé své velikosti. Byl úplněk. Nejhezčí fáze měsíce.

Hnědovláska šla do koupelny, kde se osprchovala a dala si na sebe své pyžamo. Tkaničky od kraťasů si zavázala a přetáhla si přes ně tričko. Ohrnula peřinu a unaveně se svalila do postele. Zhasla lampičku, která jako jediná osvěcovala pokoj. Náhle se místnost ponořila do tmy, jen slabý proužek světla se dral do pokoje oknem.

Ačkoliv se Sam snažila, jak mohla, nedokázala usnout. Před očima viděla Harryho tvář, které se nedokázala zbavit. Musela vzpomínat na den, kdy se podívala ven ze svého pokoje a kdy ji Harry ukázal, že se nemusí bát opustit pokoj, v kterém má své soukromí.

Hnědovláska zatoužila se podívat ven. Vyjít z této otřesné budovy a projít se po trávě, po pevné půdě. Užít si čerstvého vzduchu a kapiček deště na její kůži. Tak moc chtěla pocítit volnost, kterou ji tento pokoj a budova neumožňovaly. Chtěla se rozběhnout do světa a zastavit se jen ve chvíli, kdy se bude potřebovat pořádně nadechnout. Ve chvíli, kdy bude chtít ona sama a ne nikdo jiný.

Uvědomila si, že pánem svého života je ona sama a rozhodla se, že nebude házet všechny lidi do stejného pytle. Chtěla udělat ve svém životě další krok. A první byl odejít z této budovy a nikdy se sem nevrátit.

***

Sam mi udělala neskutečnou radost. Konečně si uvědomila, že jediné, co ji bránilo byla ona sama. Věděl jsem, že ještě zdaleka nemá vyhráno a bude se muset poprat s komunikací, ale bylo vidět, že udělala další krok kupředu. Nikdy mi nepřipadala jako blázen, protože jím nikdy nebyla. Ona si utvořila lež, které sama uvěřila a začala jí pokládat za pravdu. Všechny její špatné myšlenky se odvíjely z její lži. Hrdě jsem Sam pozoroval, dokud neusnula, pak jsem se šel podívat za Harrym.

***

Zdravím. Další kapitola bez jediného rozhovoru a bez Harryho. V příštím kapitole se konečně dozvíte, kam nám Harry zmizel. 

Neberte vše v této povídce pravdivě, přeci jenom je to FF. Některé příznaky a věci kolem Sam jsem si domyslela, protože jsem to potřebovala k příběhu. Děkuju.

Děkuji za všechny votes a za překročení 600+ reads.