Scared [H.S.]

Část Dvacátá Sedmá

Hodiny ukazovaly časnou hodinu ranní. Kudrnáč rozespale zvedl hlavu, kterou hned položil zpátky na postel. Bolela ho hlava, vlastně celé tělo. Nahlas zabručel, ale odhodlaně se zvedl z postele. Svlékl si tričko společně s kalhoty a jen v boxerkách se pomalu loudal do kuchyně, kde si vzal prášky na bolesti hlavy. Pořádně se napil a šel se připravit na dnešní den.

***

Harry se procházel po tiché chodbě. Stále bylo brzo ráno a všichni ve svých pokojích ještě spali. Rozmrzele pozoroval bílé zdi kolem a šel směrem do kanceláře doktorky Wright. Před jejími dveřmi zaťukal a po vyzvání vstoupil dovnitř.

„Divím se, že jsi se tady Harry vůbec ukázal.“ poznamenala doktorka, kdy uviděla Harryho vcházet do její kanceláře. „Omlouvám se.“ zabručel, přičemž přesunul svůj pohled na ženu před sebou.

„To mi nepomůže a ty to dobře víš. Kolikrát ti mám říkat, že když potřebuješ dovolenou, máš mi to oznámit. Co jsem podle tebe měla dělat, když mi bez žádné omluvy nepřijde zaměstnanec do práce?“ zeptala se.

„Já nevím.“ zamumlal Harry, který raději sklopil svůj pohled na své ruce v klíně. Nikdy se necítil více trapně.

„Doufám, že už se to nikdy nestane. Pochop to mám za všechny pacienty nějakou zodpovědnost a ty vůči ní taky. Vždyť ani nevíš, že se ta holka zlepšila. Kde jsi vůbec byl?“ položila svoji otázku a zvedla zvědavě své tmavé obočí. Zkoumavě ho pozorovala a čekala na odpověď.

„Že se vůbec ptám, že? Copak ti to nestačilo? Chceš si zase přidělávat problémy? Kdo si myslíš, že tě zachrání příště. Já už to nebudu Harolde.“ pokládala doktorka Harrymu jednu otázku za druhou, přičemž poukazovala na jeho minulost. Zná Harry už od malého kluka.

„Promiň.“ omluvil se Harry, který se odvážil na doktorku konečně podívat. „Tím to nespravíš. A teď padej se podívat na Sam.“ rozkázala mu. Věnovala mu svůj poslední pohled, který hned sklonila na papíry, které měla na stole rozprostřené. Harry pozdravil a odešel z místnosti.

***

„Sam?“ ozval se potichu chraplavý hlas. Místnost byla stále zahalená ve tmě a hnědovláska spokojeně oddechovala. Usmál se nad její roztomilostí, když spí a potichu za sebou zavřel dveře. Sedl si na svoji oblíbenou židli a podíval se ven z okna. Hvězdy na obloze už skoro nebyly vidět, už svítalo. Nedivil se, že Sam ráda kouká ze svého okna. Vážně to byl fascinující pohled. Otočil svou hlavu na osobu před sebou, když uslyšel tiché zavrzání postele. Uviděl, jak se hnědovláska protahuje nevšímajíc si Harryho.

„Dobré ráno.“ uchechtl se, když si ho stále nevšiml. Hnědovláska sebou škubla a rychle se na něj podívala zjišťujíc, že to není nikdo jiný, než její doktor. Oddechla si a dál si ho vůbec nevšímala. Vstala z postele a pomalu odcházela do koupelny, kde se rozhodla převléknout, kvůli Harryho přítomnosti.

***

„Ignoruješ mě?“ zeptal se kudrnáč, když už strávil s hnědovláskou více jak hodinu, bez jakéhokoliv mluvení. Zamračil se, když se na něj ani nepodívala. Povzdechl si a došel až k parapetu, kde seděla.

„Prosím.“ zašeptal těsně u ní. „Mluv se mnou.“ zaprosil, přičemž na ni zamžoural napodobujíc štěněčí oči. Hnědovláska rázně zakroutila hlavou, když se ho snažila od sebe odstrčit. Nechtěla ho mít blízko sebe, dokonce ani v jeho pokoji. Chtěla být sama a přemýšlet nad svým životem, ale bez jeho přítomnosti.

***

Zdravím. Další kapitola je na světě, co na ni říkáte? Sam úspěšně ignoruje Harryho. Musím se přiznat, že jsem se neskutečně vyžívala v tom, když doktorka na Harryho křičela. :D

Děkuji za všechny votes a komentář :)

Můžete se těšit na speciální 30. část. To ovšem, ale předbíhám.