Scared [H.S.]

Část Šestnáctá

Hnědovláska pozorovala Harryho s údivem v očích. Zkoumala každičkou část jeho tváři i potom, co jeho vyprávění skončilo. Byla překvapená, co všechno zažil. Byla vděčná, že zrovna ona byla ta, komu se Harry věřil. Snad díky převyprávěné části jeho života, si k němu dokázala vybudovat takovou důvěru, jaká k nikomu jinému ještě necítila.

„Děkuju." zašeptala potichu hnědovláska, která si hned na to odkašlala. Nemluvila už dlouhou dobu a tak byl pro ni velký nezvyk slyšet její hlas. Po tichu, které přerušil chraplavý hlas se Harry mírně vylekal. Nečekal, že tak brzo uslyší její hlas. Zdál se mu tak krásný a kouzelný i přesto, že byl poněkud ochraptělý. Harry se na Sam usmál.

„Nemáš zač." zašeptal nazpátek a svůj úsměv ještě o něco rozšířil. Z jeho srdce spadla obrovská tíha a velmi se mu ulevilo. Byl rád, že na svoje problémy nemusí být sám, ale může je s někým sdílet, ale nejvíc ho těšilo, že jeho život zná právě tato dívka, která sedí naproti němu. Bylo pro něj jednodušší snášet bolest, kterou zažil. Po dlouhé době se cítil uvolněný a bezstarostný, jakoby všechny jeho problémy mávnutí kouzelnou hůlkou byly pryč.

A pak se stala věc, kterou ani jeden z nich nečekal. Na hnědovlásčiným obličeji se objevil úsměv. Upřímný, krásný a neodolatelný. Možná za to mohl jen svaly, které úsměv dělají a nebo Harryho úsměv, kterým dokáže donutit usmívat lidi, kteří se usmívají jednou do roka.

„Ty jsi se usmála." řekl Harry, i když mu bylo jasné, že si toho hnědovláska byla vědoma. Mírně přikývla a dál nechala úsměv na své tváři. Zažívala znovu ten samý pocit, jako když byla ještě malá holka a neměla žádné starosti. Bylo to pro ni nové, ale velmi příjemné a uspokojující její pochroumanou duši.

***

V té chvíli měla Sam pocit, že už se bude usmívat pořád, bez ohledu na to, jak se cítí. Cítila se jako nová a lepší Sam, jakoby veškeré její špatné myšlenky a pocity odešly. Líbilo se jí to.

***

„Mohl by jsi mi příště donést knížku?" otočila Sam na Harry blok, kde se vyjímal její krásný rukopis. Harry přikývl a s rychlým 'Hned jsem zpátky', zmizel za dveřmi. Hnědovláska chvilku zmateně koukala na dveře, ale pak je zavrtěla hlavou. Zvedla se ze své postele a šla si sednou na její oblíbené místo. Parapet. Znovu se koukala na ten samý pohled, který ji ale stále nepřestal fascinovat. V jejím obvyklém přemýšlení ji zastavil zvuk dveří, který oznamoval, že někdo vešel do místnosti.

„Jsem zpátky." oznámil Harry a podával hnědovlásce knížku, kterou přinesl. „Měl jsem ji pro tebe už přichystanou, jen jsem čekal, až mě o ní požádáš." řekl Harry, přičemž se mírně ušklíbl. Ačkoliv čekal, že ho Sam požádá slovy, nemohl odmítnout ani její zprávu, kterou napsala na papír.

„Neboj, bude se ti líbit." řekl Harry, když viděl, jak si zvláštně hnědovláska knížku prohlíží. „Green se líbí skoro každému." usmál se a přikývl na hnědovlásčin nedůvěřivý pohled. Pak mu ale knížku vrátila společně s lístečkem, který nechala na knížce. Harry se na ní tázavě podíval, ale když uviděl, jak se na něj mírně usmála, otevřel knihu a začal číst.