Scared [H.S.]

Část Třicátá Druhá

Díval jsem se na ně celou noc. Byli spolu tak sladcí. Tulili se k sobě, i když oba dva na začátku leželi na druhé straně postele. Během pár minut, co Sam usnula se k němu přitulila, čímž Harry probudila. Harry si vůbec nestěžoval, dokonce ji objal daleko pevněji, než ona jeho. Tak zvláštně jsem si je prohlížel. Přišlo mi divné, že oba byli najednou tak spokojený, ale sám jsem si to přál.

***

„Harry?" oslovila Sam kudrnáče odpoledne, kdy leželi spolu v posteli a každý dělal svojí práci. Kudrnáč se na ni podíval a s povytaženým obočím si ji prohlížel. Čekal na otázku, kterou hnědovláska položí.

„Mohl bychom jít ven?" zeptala se opatrně. Tak moc toužila se jít na chvíli projít ven do lesa. Nadechnout se čerstvého vzduchu a pohlédnout si krajinu, kterou může pozorovat jen z okna jejího pokoje. Chtěla se procházet po jehličí a smát se s Harrym jejich konverzaci, zatímco se oba dva procházejí.

„Vážně bys chtěla?" zeptal se překvapeně Harry, naprosto zaražený její otázkou. Rád by ji vyhověl, ale nevěděl, jestli to doktorka povolí. Hnědovláska nadšeně přikývla. Představovala si, jaké by to asi bylo, kdyby na chvíli opustila toto vězení. Její pokoj ji přišel jako velmi stísněný prostor, kterým ovšem nebyl, kdyby v něm netrávila tolik času. Potřebovala na okamžik vyjít ven a užívat si procházek, které měla tak ráda.

„Mohl bych se zeptat doktorky." navrhl Harry. „Nevím, jestli to ale dovolí." řekl opatrně. Nechtěl zkazit její nadšení. Chtěl ji vidět usměvavou a plnou života, tak jak se dneska celý den tvářila. Dělala všechno s takovou radostí, to bylo poznat. Usmívala se na papír, když kreslila jeden ze svých obrázků a smála se, když se kudrnáč snažil podívat, co nakreslila. V ten okamžik si vzpomněl na svůj výkres z doby, kdy spolu byli prvně venku z jejího pokoje. Těšilo ho, že on má být ten, kdo s ní bude po tak dlouhé době venku z budovy.

„Dojdu se zeptat." oznámil kudrnáč hnědovlásce a vstal z postele. Sam se jen na něj podívala a pak přesunula svůj pohled zpátky na papír. Nechala svoji ruku, aby pohybovala tužkou a kreslila vše, co ji v ten daný moment napadlo. Různě dlouhé čáry se navzájem protínaly a vytvářely podivuhodný obrázek.

***

„Ahoj." pozdravil Harry doktorku, když vešel do její kanceláře. „Ahoj Harry, co potřebuješ?" zeptala se ho. Kudrnáč se nad její otázkou usmál. Moc dobře věděl, že za ní chodí jen když něco potřebuje a ani tentokrát to nebyla výjimka. Položil si ruce do klína a přesunul na ní svůj pohled.

„Chtěl jsem se jen zeptat, jestli můžu vzít Sam na chvíli ven?" řekl rychle Harry a raději přerušil oční kontakt. „Na co ses chtěl zeptat?" zeptala se pro jistotu ještě jednou doktorka, jestli se náhodou nepřeslechla. „Jestli bych mohl vzít Sam ven." zopakoval kudrnáč a podíval se na překvapenou doktorku.

„A to jsi vymyslel ty nebo ona?" položila další svoji otázku, přičemž si posunula brýle dál na nos. Pozvedla své obočí a čekala na Harryho odpověď.

„Sam." vydechl hnědovlásky jméno a usmál se. „Vážně? Ta holka dělá pokroky." řekla doktorka Wright a něco si zapsala na papíry před sebou. Kudrnáč na její poznámku přikývl. 'Kdybys jen věděla jaké.' pomyslel si v duchu a nenápadně si odkašlal.

„Dobře, můžete jít ven." řekla svoji odpověď doktorka. „Díky." poděkoval Harry a chystal se k odchodu, ale zastavil ho ještě doktorčin hlas. „Dej na ní pozor Harry, jestli se vrátí v horším stavu, než je teď, nepřej si mě." pohrozila mu a jakmile větu dořekla usmála se a mrkla na něj. Harry nad jejím vyhrožováním pokroutil hlavou a rozloučil se. S veselou zprávou se vracel zpátky k Sam.

***

Zdravím. Po dvou částí je tu znovu Afrodita v mužském vydání (Ahoj LiSo :D). Taky Vám někdy přijde tak nevrlý a někdy zase milý? Doufám, že se část líbila.

Děkuji za všechny votes a za překročení hranice 900+. Lidi jste vážně úžasný :O Jsem ráda, že to vůbec někdo čte. Možná to bude proto, že tady není můj zvláštní smysl pro humor. :D