Scared [H.S.]

Část Devatenáctá

 Hnědovláska ležela ve své pokoji a jako každý den pozorovala svůj bílý strop. V psychiatrické léčebně strávila už tři měsíce. Dny ubíhaly pomalu, jen Harryho přítomnost čas na chvíli urychlila. Zatímco Sam přemýšlela nad dny strávenými za dřevěnými dveřmi, Harry pobíhal po obchodě a sháněl všechny potřebné věci. Procházel kolem regálů a hledal zbytek věcí. Zmateně se koukal na zmuchlaný list, kde měl napsané všechny věci. Ačkoliv rukopis, který byl na papíře jeho, nedokázal rozpoznat slova, které tam před pár hodinami napsal.

  „Já se na to vykašlu.“ zanadával naštvaně Harry nahlas. Pár lidí se na něj zvědavě podívalo, ale když uviděli Harryho zamračený pohled, odvrátili pohled raději jinam. Kudrnáč se naposledy podíval na jeho seznam a když konečně poznal slovo, které tam bylo napsáno, odebral se k příslušnému regálu. Nakonec došel k pokladně, kde za všechny věci zaplatil a odebral se do auta, aby mohl dojet do psychiatrické léčebny.

 Kudrnatý doktor otevřel opatrně dveře a vzal všechny věci do ruky. Poněkud neohrabaným pohybem se snažil zavřít dveře, což se mu hned vymstilo. Všechny věci popadaly na zem, přičemž udělaly velký rámus. Hnědovláska se na Harryho podívala pohoršeným pohledem, který se hned změnil na nechápavý, když uviděla na zemi poházené plechovky plné barvy.

 „Hned ti to vysvětlím.“ promluvil Harry, když spatřil, jak si Sam zkoumavým pohledem prohlíží plechovky. „Jen to položím na stůl.“ dopověděl svoji větu Harry. Vyskládal všechny plechovky na stůl a vytáhl ze své kapsy dva velké a dva malé štětce. Přitáhl si židli pod sebe a sedl si na ni.

 „Mám pro tebe speciální úkol.“ řekl Harry, přičemž na hnědovlásku mírně mrknul. „Můžeš to brát jako terapii nebo jinou blbost.“ po těch slovech se mírně ušklíbl. Sám na podobné věci moc nevěřil, ale chtěl je vyzkoušet už jen z důvodu, že by to mohla být zábava. Natáhl se pro jeden štětec a dal ho Sam do ruky. Postupně otevřel všechny plechovky a druhým koncem štětce zamíchal barvu. Pak položil barvy na zem a posunul stůl, aby nepřekážel.

„Vím, jak jsou bílé stěny depresivní.“ podotkl Harry, když se rozhlédl po celém pokoji. Bílá stěna , bílá stěna, bílá stěny. Moc dobře věděl o čem mluví. „Nemusíš se bát, ředitelce to nebude vadit, dokonce byla s mým nápadem nadšená. Můžu ti pomoct?“ zeptal se ještě na otázku, když viděl, jak hnědovláska pomalu vstává z postele. Přikývla na znak souhlasu a přiloudala se k Harrymu.

 ***

 „Ale já bych tam dal raději růžovou!“ vztekal se Harry, když uviděl, jak se Sam sklání k oranžové barvě. Zakroutila rázně na hlas nesouhlasu. Vážně se na něj podívala a znovu zakroutila hlavou. Chtěla mít na své malbě krásnou oranžovou. Růžová barva nikdy nebyla její oblíbená.

 „Prosím. Dej tam to růžovou, bude to vypadat lépe.“ snažil se kudrnáč přemluvit Sam, která stále kroutila hlavu na znak nesouhlasu. Neměla ráda, když ji někdo něco přikazoval a proto namočila štětec do oranžové barvy a pomalu nanášela barvu na zeď. Nevšímala si, že se na ni Harryho mračil, jen klidně dokončovala svoji kresbu.

 „Já si myslím, že to vypadá dobře.“ promluvil kudrnáč, když odešel pár kroků od stěny. Rukou se prohrábl vlasy, aby jeho neposlušné kudrny si dal pryč z tváře. Podíval se na hnědovlásku, který pokyvovala hlavou. Oběma se jejich výtvor líbil. Strávili nad tím hodně času, ale výsledek rozhodně stál za to. Stěny se nezdály tak holé a pokoj dodávaly klid a pohodu, jakou mívá domov, i když se rozhodně tento pokoj, jako domov nedal považovat.

 ***

Omlouvám se za delší pauzu, ale na psaní nebyl čas. Byla jsem tři dny u kamarádky a neměla jsem sílu dlaší kapitolu vymýšlet. Ráda vám ale oznamuji, že jsem zpět a tak bych chtěla znovu přidávat díly každý den. Doufám, že se mi to povede. Děkuji za všechny votes a přečtení. Jste úžasný.