Scared [H.S.]

Část Šestá

 Dny hnědovlásce ubíhaly pomalu. Každý den měla ve svém pokoji Harryho, který postupně svoji přítomnost zvyšoval. Za celou dobu v pokoji nepadlo jediné slovo. Oba dva jen tupě koukali kolem sebe. Harry si občas psal zápisky do svého bloku. Nemohl si nevšimnout, jak po něm hnědovláska kouká, když si pečlivě zapisuje jeho poznámky. Proto jednoho dne ji přinesl blok a tužku. Položil je vedle ni a hned odešel na své místo.

 Uběhla dlouhá doba než se hnědovláska odvážila vzít blok do ruky. Pečlivě si ho prohlédla a vzala tužku mezi prsty. Dělala krátké a opatrné pohyby. Ačkoliv vůbec neměla promyšleno, co nakreslí za chvíli byl její obrázek hotový. Výplod její fantazie. Obrázek přejela pohledem a stránku hned potom vytrhla, přičemž ji hodila před sebe na zem.

 Harry se na ni udiveně koukal a sebral její obrátek ze země. Snažil se uhladit poškození, ale marně. Obrázek ho fascinoval. Byl tak tajemný, ale ukrýval v sobě kouzlo života. Obrázek mu nedával smysl, ale po chvíli přemýšlení nad celým koloběhem životem si uvědomil, jak dokonale ukazuje část života.

 Jakmile si obrázek do prohlížel, založil ho do svého bloku a podíval se na hnědovlásku, která znova pohybovala svoji rukou oproti papíru. Soustředěně koukala na papír a rty měla pevně semknuté. Když udělala nepřesnou čáru, mírně se zamračila, ale vždy po pár chvílích se její tvář opět změnila na soustředěnou.

 Hnědovlasá dívka ho velmi fascinovala a tak místo vyřizování papíru, které si také vzal, koukal na její tvář, která neoplývala ani úsměvem, ani pocitem radosti. Volnou rukou se poškrábal ve vlasech a pak si přehodil nohu přes nohu.

 „Řekla bys mi tvoje jméno?“ zeptal potichu, přičemž si odkašlal, aby jeho hlas nechraptěl. Hnědovláska přesunula svůj pohled na něj a pak mírně přikývla. Otočila na další stránku a rychle na papír naškrábala své jméno, která párkrát obtáhla. Pak otočila blok na pohledně vypadajícího doktora. Ten si mírně povzdychnul, ale byl ráda, že se alespoň trochu přiblížili ke komunikaci. Na papíru uviděl krásně napsané jméno 'Samantha'. Usmál se.

 „Kolik ti je?“ položil svoji další otázku, doufajíc, že i tentokrát mu hnědovláska jménem Sam odpoví. Hnědovláska znovu otočila na další papír a poměrně velkým písmem, aby ho mohl doktor přečíst, napsala svůj věk. Otočila blok na něj a mírně ho propalovala pohledem. Na papíře se objevilo číslo '22'.

 „Takže jsi o tři roku mladší než já.“ znovu se usmál svým líbezným úsměvem.

 ***

 Celou situaci jsem pozoroval na posteli vedle Sam. Na rtech mi pohrával úsměv a byl jsem šťastný za to, že se konečně hnědovláska odvážila komunikovat alespoň tímto způsobem. Možná by mě dobrý skutek zahřál u srdce, kdybych nějaký měl. Nechtěl jsem je rušit a proto jsem odešel, i když ani jeden o mé přítomnosti nevěděl.

 ***

Zdravím. Omlouvám se, že díl nebyl tak dlouho, ale užívala jsem si poslední dny prázdnin. Další díl by měl být zítra. :)