Scared [H.S.]

Část Osmnáctá

Harrymu trvalo dlouhou chvíli než se mu povedlo dívku uklidnit. Ačkoliv se mu zdálo, že stále spí a ze svého snu se neprobudila, po milých slovech se mu hnědovláska zachumlala v náručí a usnula tvrdým spánkem. Harry se usmál nad její roztomilostí, která byla vidět jen, když spala. Opatrně položil dívku na postel, ale když se chtěl vzdálit, hnědovláska si ho přitáhla k sobě a on neměl šanci se od ní odtrhnout. Harrymu nezbývalo nic jiného,než si k ní lehnout a společně usnout v náručí.

***

Rád jsem pozoroval takové chvilky, ačkoliv jsem spíš zastáncem smutných událostí. Měl jsem spoustu práce, ale ještě na pár minut jsem se u nich musel zdržet. Byli tak rozkošný. Leželi spolu v objetí, přikrytí dekou a nechávali se unášet svými sny. Ale když jsem viděl, jak se Harry nad Sam naklání, raději jsem odešel.

Slunce už svítilo vysoko na obloze. Osušovalo mokré listy rostlin, které smáčel ranní déšť. Lidé se procházeli v parku, venčili své psy a užívali si příjemného vzduchu. Všude kolem nich rozkvétaly první jarní květiny a trochu začaly mít první zelené lístky. Když se člověk podíval po celé krajině a viděl všechny ty usmívající lidi, myslel si, že v tu chvíli se má každý člověk dobře, ale bohužel tomu tak nebylo.

Přišel jsem nejrychleji, jak jsem mohl. Celou noc jsem zařizoval spousty věcí dopředu, abych si mohl užívat dny spolu s mojí oblíbenou dvojicí. Pozoroval jsem je, jak tiše oddechují a přemýšlel o dalších plánech do budoucna, když mě vylekaly hlasy.

***

„Co tady sakra děláš?" promluvila hnědovláska ospale, avšak bez jediného ostychu, který v tu chvíli nevnímala. Polekaně koukala na kudrnatého doktora, jak leží zkroucený na posteli vedle ní.Neuvědomovala si, že leží blízko ní. Harry se otočil na druhý bok a když spatřil naprosto vyjevenou Sam, musel se ušklíbnou.Líbilo se mu, jak po ránu vypadala. Tváře zmuchlané od polštáře,mírně pocuchané vlasy a na tváři vyjevený a zároveň naštvaný výraz. Měl pocit, že v ten moment se chová jako normální holka,bez jediného psychického problému.

„Měla jsi noční můru a tak jsem tady byl s tebou a když jsem chtěl odejít, nechtěla jsi mě pustit." řekl Harry, přičemž se u konce povýšeně usmál. Sam nevěděla, jestli má v tu chvíli být naštvaná, že Harryho zaměstnala, kvůli svým nočním můrám anebo se stydět za to, že ho nepustila od sebe pryč. Stále si nedokázala uvědomit její city.

„Neboj se, už mizím." řekl kudrnáč, vstávajíc z postele. Rychle si vzal všechny svoje věci a s rychlým mávnutím opustil její pokoj. A tak nechal Sam samotnou se svými myšlenkami. 

***

Zdravím. Konečně jsem napsala další díl. Je trochu jiný, což si naprosto uvědomuji, ale chtěla jsem odreagování od nostalgie, která v příběhu podle mě panuje. Nechci moc dlouho příběh natahovat, takže bych do konce tipovala ještě nějakých 20 kapitol. Rozhodně, ale nečekejte rychlý konec. Mám ještě spoustu nápadů. 

- Jak si myslíte, že se budou po této události k sobě chovat?