Scared [H.S.]

Část Devátá

 Hnědovláska seděla na posteli a jako obvykle koukala do blba. Knížku položenou ledabyle vedle sebe. Dobré dny skončily. Opět se začala cítit divně a měla pocit, že se zblázní. Měla chuť si vytrhat všechny své vlasy, chtěla si ublížit. Rozhlížela se všude kolem a hledala ostrý předmět. Potřebovala si ublížit, cítila v sobě velkou touhu. Netušila, kde se z ničeho-nic vzala, jen potřebovala ukojit svoji touhu, svoji potřebu.

 Nervózně si kousala svůj spodní ret. Těkala pohledem stále po svém skromném a malém pokoji. Pocítila nepříjemnou pachuť ve své puse. Krev. Její plašeně bijící srdce se pomalu uklidňovalo a hnědovláska si vydechla. Pocit uvolnění se uvolnil po celém těle. Její klepající ruce se přestaly skoro třást, avšak po dlouhém zkoumání by se člověk všiml, že se pořádně neuklidnily. Hnědovláska se zhluboka nedechla a vydechla.

 Do své ruky znovu sebrala knihu a otevřela ji na stránce, kde skončila. Její oči se pohybovaly po každém písmeni vytištěném na nažloutlé stránce. Slova, která se ji zobrazovala nevnímala, i když se o to vehementně pokoušela. Před očima se ji objevil obrázek její postavy, jak se v bolestivých křečí hýbe na zemi. Viděla ho jednou, podruhé, potřetí. Vyděšeně s sebou cukla, když uviděla stín, který její postavu zahalil. Otrhla zrak od knížky a podívala se po místnosti. Byla sama, ale měla pocit, že ji někdo sleduje.

 Se stejným pocitem se zvedla ze své proleželé postele a šla do koupelny. Malá místnost, která byla zahalena tmou, dokud hnědovláska nerozsvítila jediné světlo, které dokázalo místnost osvítit. Došla až k malému zrcadlu, které bylo velmi dobře zajištěno, aby si žádný pacient nemohl ublížit. Všechno kolem hnědovlasé dívky bylo zajištěno, alespoň na první pohled.

Hnědovláska se podívala na svůj odraz v zrcadle. Detailně se prohlížela. Od té doby, co dobrovolně nastoupila do léčby se neodvážila na svůj odraz podívat. Viděla své unavené modré oči, v kterých se skrýval čistý smutek a bolest. Pod očima byly vidět modrofialové šmouhy, které poukazovaly na to, jak málo hnědovlasá dívka spala. Dále zrcadlo nepokračovalo.

 ***

Smutně jsem si hnědovlásku prohlížel, jak kouká na svůj odraz dlouhou dobu. Měla štěstí, že její skromné zrcadlo neukazovalo více, než její hlavu a kousek krku. Možná by se ještě více zděsila, jak její zbytek těla vypadá. Hubené nohy, na kterých visely šedivé tepláky. Krátké modré tričko, které nedokázalo zakrýt hubené ruce. Lítost ani smutek jsem ale znovu neprojevil.

***

Dveře se potichu otevřely a hnědovlasý kudrnáč vstoupil do pokoje jako vždy. Úlevně si chtěl sednout na židli, ale znejistěl, když uviděl, že postel je prázdná. Do jeho mysli se vloudily nepříjemné scénáře a bál se, že si hnědovláska něco udělala. Rychle odhodil desky na stůl a rozešel se do koupelny. Pevně doufal, že uvidí hnědovlasou dívku živou a zdravou, alespoň fyzicky.

 Ramenem drkl do dveří, které se pootevřely. Rychle svým pohledem prozkoumal celou místnost. Připravoval se na možnost, že bude muset dát hnědovlásce první pomoc. Úlevně si oddychl, když spatřil, jak se hnědovláska kouká na svůj odraz v zrcadle bez mrknutí oka.

 „Sam?“ zašeptal potichu, aby dívku před sebou nevylekal. Neotočila se. Jen dál pozorovala svůj odraz. Litovala se. Litovala se a tak strašně moc se jí chtělo brečet ze svého obrazu, ze svého života, ale kdykoliv se slzy vydraly na povrch, rychle zamrkala, aby slzy zahnala. Bojovala proti sobě, což se jí zatím dařilo.

 ***

Zdravím. Opět se hlásím s novou částí, tentokrát už s devátou! Děkuji všem ještě jednou za votes, děláte mi tím velikou radost.

Děkuji @LilianeSarahFric za krásný komentář, který mě velmi potěšil a proto bych ti ráda věnovala dnešní část. :)