Scared [H.S.]

Část Třetí

 Celý týden jsem hnědovlásku neviděl. Hledal jsem její lásku a když jsem se konečně dostal zpátky do psychiatrické léčebny, zděsil jsem se. Měl jsem pocit, že dívka, kterou jsem před týdnem viděl je pryč a místo ní leží na posteli...troska. Musel jsem se víc snažit, než se zničí úplně.

 ***

 Hnědovláska ležela na posteli a koukala do bílého stropu. Nic ji v pokoji neděsilo. Bylo to jediné místo, kde se cítila bezpečně. Neopustila svůj pokoj celý týden. Koupelna byla za dveřmi, do kterých měla přístup jenom ona. Doktorka Wright každý den chodila do jejího pokoje, ale dlouho se nikdy nezdržela. Hnědovláska po pár minutách propukla v hysterický pláč a začala se třást. Vykřikovala nesmyslné věty a slova. Uklidnila se jen ve chvíli, když byla sama v pokoji.

 Její stav se neustále zhoršoval. Zvykla si na život bez lidí a každý den se jich bála víc a víc. Uvědomovala si, že spousty věcí dělá špatně, ale nikdy se to nesnažila změnit. Narozdíl od ostatních pacientů nenavštěvovala společné aktivity. Seděla ve svém pokoji a koukala se do stropu, když pršelo, z okna. Z nějakého důvodu ji déšť uklidňoval.

 Jakmile začaly kapky deště bubnovat na parapet okna, seděla hnědovláska u něj a koukala ven na výhled, který ji okno umožňovalo. V té chvíli ji dokonce nevadilo, že je někdo v jejím pokoji. Doktorka takových příležitostí využívala, ale hnědovláska s ní stejně nikdy nespolupracovala.

 ***

 „Sam." snažila se doktorka znovu hnědovlásku přimět ke slovu. Hnědovláska ji nevěnovala ani jeden pohled. Zkoumala prostor za oknem, jakoby ho nikdy předtím neviděla. Měla pocit, že se pohled mění každou minutou, každou vteřinou, ale byl pořád stejný. Koukala na tmavý les.

 „Sam. Prosím. Alespoň najíst se můžeš." promluvila po dlouhé chvíli znovu doktorka. Cítila se velmi nepohodlně. Pevně držela svůj notes v rukách a koukala zoufale na hnědovlásku. Ta stále hypnotizovala krajinu před sebou bez jediného pohybu. Doktorka si povzdechla a vstala ze židle. Přešla ke dveřím, ale předtím než je za sebou zavřela, zastavila se v pohybu.

  „Nepřidělávej si starosti, Sam. Nestojí to za to." řekla a zavřela sebou dveře.

 ***

Často jsem koukal s hnědovláskou z okna. I mě výhled fascinoval, ale taky po pár minutách omrzel. Musel jsem si přiznat, že v jednom měla pravdu. Opravdu se pohled během pár vteřin změnil. Zdál se, že byl kouzelný. A opravdu byl, příroda je kouzelná.

***

 Zdravím. Doufám, že se díl líbil. Pomalu se dostává k hlavnímu ději. 
- Máte už nějaké tušení, kdo ten příběh vypráví?