Scared [H.S.]

Část Dvacátá Šestá

Trvalo chvíli, než jsem Harryho našel. Ačkoliv jsem předpokládal, že ho nenajdu v dobrém stavu, bylo to opravdu strašné. Nechápal jsem, co vůbec tady dělá a proč není se Sam a neraduje se z její velkého pokroku. Do jeho hlavy jsem opravdu neviděl, ač jsem si to moc přál. Potřeboval by nad sebou pevnou ruku a někoho, kdo by mu vysvětlil všechny věci.

***

„Ještě jednu.“ řekl pohledný kudrnáč, když zvedl ruku, přičemž přilákal na sebe pozornost mladé číšnice, která celý den po něm pokukovala. Ladně k němu přišla s požadovanou tekutinou a na papírek připsala další čárku. Pomalu zase odešla a nezapomněla pořádně vrtět zadkem. Kudrnáč na ní přesunul svůj pohled, který hned odvrátil a protočil nad jejím chováním očima. I když měl v sobě pár skleniček alkoholu stále byl při smyslech a nenechal se svádět holkami.

Na jeden hlt vyprázdnil malou skleničku plnou průhledné tekutiny. Mírně se ušklíbl, když ucítil, jak mu tekutina stéká pomalu krkem dolů. Ani sám nevěděl, proč „utekl“ z psychiatrické léčebny a dnes tam nepřišel. Místo sezení vedle půvabné hnědovlásky, teď seděl uprostřed baru, v kterém hrála otřesná hudba a naléval do sebe alkohol. Nikdy nepochopil, proč všechny své problémy, i ty malé, řešil alkoholem. Možná by to někdy pochopil, kdyby nad tím nepřemýšlel jen ve volných chvílích, kdy je mírně opilý. Pomalu se zvedl ze židle, aby neztratil rovnováhu a hodil pár bankovek na stůl. Kývl na barmanu u baru, který jen mírně přikývl hlavou, a odešel z baru pryč.

Pomalu se procházel po ulicemi Londýna. Bylo něco kolem páté hodiny, na obloze stále svítilo slunce a jemné paprsky na něj svítily. Kudrnáčovi bylo velké teplo a motala se mu hlava. Nebylo mu dobře a snažil se co nejrychleji dojít ke svému bytu v centru. Neměl rád dlouhé cesty, obzvlášť ne v podnapilém stavu.

Když konečně došel ke svému bytu, poněkud neohrabaně sáhl do své kapsy a vyndal svazek klíčů, které se rozcinkaly ihned, co je vytáhl z kapsy. Označení klíč modrou barvu dal do dveří a otočil klíčem v zámku. Dveře se otevřely a on konečně mohl uprchnout z nepříjemného slunečního světla. Zabouchl za sebou dveře a rázem se ocitl v chladné chodbě.

Jakmile se kudrnáč objevil ve svém bytě, úlevně si oddychl a loudavým krokem šel do své ložnice. Unaveně se svalil do postele, aniž by si ze sebe sundal špinavé oblečení. Chystal se jít pořádně vyspat. Celou noc se jen převaloval a vůbec nemohl usnout. Avšak z jeho snění ho vyrušil zvuk jeho mobilu, který ho vyděsil až sebou trhl. Neochotně sáhl po telefonu na nočním stolku, který tady měl položený už od minulého odpoledne. Bez podívání se na displej přiložil mobil k uchu a čekal, až daná osoba promluví.

„Jak si to Harry představuješ nepřijít sem.“ vyletěla na něj okamžitě doktorka Wright bez pozdravu. Harry se zamračil a oddálil mobil od svého ucha. Bolela ho hlava.

„Já ti tady svěřím jedinou pacientku. Jedinou.“ vykřikla. „A ty se rozhodneš nepřijít do práce. Za co tě vůbec platím. Chci po tobě moc?“ zeptala se. „Tak chci?“ zeptala se znovu, když se nedočkala žádné odpovědi.

„Ne.“ šeptnul Harry, kterého bolelo už jen mluvit. 'Neměl jsem tolik pít.' pomyslel si.

„Doufám, že máš sakra dobrý důvod proč si dnes nepřišel do práce. Máš jediné štěstí, že tě tady potřebuji, jinak bys už dávno letěl. Zítra tě očekávám ve své kanceláři. O tom si ještě promluvíme. Opovaž se nepřijít.“ pohrozila mu ještě před tím, než bez jediného pozdravu hovor ukončila. Harry si nahlas povzdychl a hodil mobil na peřinu vedle sebe. Zavřel oči a během pár vteřin usnul.

***

Zdravím. Další díl je tady tentokrát jen s Harrym. doufám, že nevadí, že celý díl byl jen o Harrym. 

Děkuji za překročení hranice 700+ reads, nechápu vůbec, jak to děláte, a za všechny votes. Nečekala jsem, že by se příběh mohl tak líbit.

Mám v plánu začít s novým příběhem, který bych začala ale psát po skončení Scared. Měl by někdo zájem ho číst? :)

- Co říkáte na to, kde byl Harry a co dělal? Čekali jste to?