Scared [H.S.]

Část Dvacátá Devátá

Hnědovláska otevřela své modré oči. Zdál se jí poněkud zvláštní sen. Harry se jí omluvil a vyprávěl ji o svém dětství. Nebo to byla realita? Mírně zmatená se posadila na svoji postel a podívala se z okna. Rozednívalo se. Byly vidět první paprsky slunce a kdyby byla hnědovláska venku, poznala by, že na tráva je pokrytá rosou.

Zatímco se Sam přemýšlela nad snem, který ji přišel jako opravdový, Harry odcházel od ředitelky, která mu pěkně za všechno vynadala. Rukou si pročísl vlasy, které mu stále padaly do očí. 'Měl bych se ostříhat.' pomyslel si cestou ke známému pokoji. Měl by se Sam omluvit, že včera nepřišel a nechal ji samotnou . Doufal, že si hnědovláska nic neudělala během jeho nepřítomnosti. A proto raději zrychlil krok.

„Sam?“ zašeptal její jméno, když vkročil do jejího pokoje. Oddychl si, když uviděl, jak dívka sedí na parapetu okna a pozoruje krásný východ slunce. Usmál se a pomalu přišel, až k ní. Snažil se získat její pozornost a tak položil ruku na její rameno. Sam se na něj otočila, probodla ho pohledem a dál dělala, že s ním není v pokoji.

„Omlouvám se.“ omluvil se Harry, který to myslel vážně. Často se omlouval jen ze slušného chování, aniž by myslel ta slova vážně. Smutným pohledem si prohlížel dívku před sebou a snažil se, aby mu věnovala další svůj pohled. Povzdychl si, když jeho pokusy byly marný, přesto ale neodešel. Sedl si na postel a stále pozoroval dívku.

„Sam, mluv se mnou prosím.“ poprosil, když se dívka stále chovala, jako kdyby on byl jen vzduch. Ani se za jeho hlasem neotočila, jen dál klidně seděla na parapetu, nohy měla pokrčené a objímala je svýma rukama. Její pohled směřoval ven, avšak vůbec nevnímala krajinu před sebou. Byla mimo, přemýšlela nad tím zvláštním snem. Ačkoliv už věděla, že se nic z toho nestalo, měla pocit, že ty informace jsou o něm pravdivé. A nebo ne?

„Můžeš být na mě naštvaná, jak chceš, jen prosím se mnou mluv.“ snažil se Harry přimět hnědovlásku ke slovu. Doufal, že její blok s mluvením je odbourán, nechtěl, aby znovu přestala mluvit. Sam ani nepostřehla, že na ní Harry mluví. Mohl mluvit, jak chtěl, ale vůbec ho neslyšela, byla na to moc zamyšlená.

„Sam.“ řekl Harry znovu její jméno, když se k ní přibližoval. Lehce ji zamával rukou před obličej. Hnědovláska s sebou trhla a rychle přesunula svůj pohled na osobu za ní. Zamračila se na něj, ale pohled tentokrát neodtrhla. Vnímala jeho pronikavý pohled, kterým se zároveň snažil omluvit. Tak moc se za svoji hloupost cítil provinilý a slíbil si, že to víckrát neudělá.

***

Pozoroval jsem oba dva, jak si vyměňovaly pohledy. Ani jeden skoro nemrkal. Harry neměl vůbec tušení, jak moc si tímto škodí. Zamilovával se do ní, tím jsem byl jistý, jen on to zatím nepoznal. Nevím, jestli si Sam zasloužil, ale jednu věc vím bude ji doopravdy milovat. Zařídil jsem to tak. Přesně tak, jak jsem chtěl nebo jak se mi zalíbilo. Byl jsem pánem světa a to se mi vždy líbilo, i když jsem občas postrádal city lidí. Možná bych se nikdy nechoval tak hrozně. Nejhorším na to všem ale je, že mě nikdy nezasáhne pocit viny.

***

Zdravím. Vůbec nevím, co mám k tomu dílu dodat. Snad jen to, že se omlouvám. Pokud máte teď v příběhu zmatek, můžete se mě na cokoliv zeptat do komentářů. Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli většina minulého dílu bude jen sen a nakonec jsem to tak nechala. 

Děkuji za všechny votes a přečtení.