Scared [H.S.]

Část Třináctá

 Doktorka Wright zůstala stát mezi dveřmi. Bála se pohnout, aby hnědovlásce ještě nepřitížila. Čekala, že ji hnědovláska přijme a bude si s ní moc popovídat. Vzala Harryho šťastné řeči moc vážně. Ani on tak daleko nepokročil. Hnědovláska byla výjimka. Žádný pacient v této psychiatrii neměl takový strach z lidí, jako měla hnědovláska. Po chvilce váhání udělala doktorka krok zpět a rychle za sebou zavřela dveře. Úlevně si vydechla, když už nemusela sledovat hrůzu a bolest v jejich očí. Děsil ji pohled na tu dívku, která dřív byla tak krásná.

 Pospíchala rychlými kroky do Harryho kanceláře. Bez zaťukání vešla do místnosti. Jakmile Harry slyšel otevření dveří, aniž by dal pokyn, zamračil se a nepříjemným pohledem probodával postavu, která vcházela dovnitř. Když spatřil doktorku Wright, která se tvářila zmateně, jeho pohled se změnil. Omluvil se pacientovi a nechal doktorku vydechnout.

 „Sam.“ řekla jméno hnědovlasé dívky. Harry ihned veškerou pozornost přesunul na ni. Tázavě zvedl obočí a čekal, co dalšího doktorka řekne.

  „Měla další záchvat.“ oznámila mu, přičemž se tak zvláštně zatvářila.

 „A to jste ji tam samotnou nechala?“ zhrozil se Harry, který se okamžitě omluvil pacientovi a vyběhl z jeho kanceláře. Měl neskutečný vztek na doktorku. Nechápal, jak ji tam mohla samotnou nechat. Věděl, že se ji hnědovláska lekla, ale přesto měla s ní zůstat v pokoji, než se trošku uklidní. Bál se, že si Sam něco udělá. Něco zlého a proto rychle hledal dveře s jejím jménem.

 *Po odchodu doktorky Wright*

 Hnědovláska prudce dýchala a snažila se uklidnit její bušící srdce. Pomalu se k ní dostával nepříjemný pocit, který už jednou zažila. Vrátil se. Pocit, kdy měla potřebu si něco udělat. Potřebu cítit svoji vlastní krev. Vší silou se snažila na nic takového nemyslet. Avšak její mysl si dělala, co chtěla. Před jejíma očima se zobrazovaly nehody, kdy viděla, jak zraněným tekla krev po ruce, nebo noze. Děsilo ji to.

 Snažila se myslet na hezké chvíle. Nutila svůj mozek přemýšlet nad tím, jak seděla na okně a pozorovala noční oblohu. Hvězdy, které krásně svítily a měsíc, který měl vždy na sobě zvláštní obrysy, které ji tak neskutečně fascinovaly. Doufala, že měla vyhráno, když pociťovala jak jí chtivost pomalu opouštěla. Nevšimla si, že celou dobu si kousala nervozitou svůj spodní ret. Jakmile pocítila známou pachuť, chtivost se v ní znovu objevila. Začala si kousek ret víc a nepřemýšlela nad tím, že se může něco udělat.

 Rukou si mezitím škrábala svědící nohu. I na ní se po chvíli objevila krev, která začala pomalu vytýkat z malé ranky. Hnědovláska se znovu začala cítit jako psychopat, který touží po krvi, po zranění. Už nebojovala, neměla sílu na to, aby přestala v sobě potlačovat chtivost, která se v ní z neznámého důvodu vzala. Nechtěla si nic udělat, v hloubi duše to věděla, ale v té chvíli nic takového nevnímala. Nic z toho k životu nepotřebovala, ale touha je mocná.

 Najednou někdo vběhl do jejího pokoje, ale hnědovláska se na něj ani nepodívala. Někdo zatřásl jejím tělem. Její ruka se přestala pohybovat a její zuby přestaly skousávat její ret. Touha pominula. Hnědovláska s otevřenýma očima koukala nepřítomně do stropu. Nevnímala Harryho přítomnost, která překročitelnější. Harry se pokusil s hnědovláskou znovu zatřást. Poněkud zmateně s sebou škubla a rychle zamrkala. Pak se podívala na Harryho a mírně vyjekla. Po dlouhé době se z jejích úst vydral nějaký zvuk. Ačkoliv hnědovláska byla vylekaná k smrti, její záchvat se znovu neobjevil. Harry si jen úlevně vydechl.

 ***

Zdravím. Hlásím se s druhou částí. Doufám, že se Vám líbí. Omlouvám se pokud se něco nepodobá realitě, ale je to vymyšlený příběh a pár věcí si dokrášluji, kvůli pokračování. Doufám, že to nevadí.