Scared [H.S.]

Část Třicátá Šestá

Harry zadýchaně běžel po cestě a hledal hnědovlásku. Prošel všechny cesty, kterými dnes procházeli, ale sam nemohl nikde najít. Dostával strach, že mu Sam navždy zmizela. Potřeboval ji nutně vidět. Celou a hlavně zdravou. Měl tohle být její nejlepší den za poslední dva měsíce, ale zatím to vypadalo. Že to bude ten nejhorší. Už pomalým krokem šel zpátky do léčebny doufajíc v to, že ji před léčebnou uvidí. S velmi malou nadějí a ponořený v myšlenkách si nevšiml, že právě kolem dívky, kterou hledá, prošel.

„Harry." řekla jeho jméno, když si ji nevšiml a šel dál. „Harry." zavolala ještě jednou. To už se zmiňovaný otočil a když spatřil hnědovlásku celou rozešel se k ní a uvěznil ji v jeho objetí. Ještě dlouho ji držel a nechtěl ji pustit.

„Proč jsi utekla?"zeptal se, když se odtáhl, avšak stále držel hnědovlásku za pas, jako by mu měla každou chvíli utéct. Zamračeně se na ni díval a jednou rukou ji dal za ucho neposlušný pramínek vlasů, druhou ji však stále držel.

„Já-já jsem tam s ním už nechtěla být." odpověděla mu vyhýbajíc se očnímu kontaktu. Sklonila hlavu a pozorovala špičky svých bot. 'To je vážně takhle vysoký?' pomyslela si, když ji Harry zdvihl hlavu nahoru, aby mu viděla do jeho zelených očí.

„Už prosím takhle neutíkej. Bál jsem se o tebe." poprosil ji a dal ji letmý polibek na čelo. Vzal ji za ruku, aby mu už neutíkala a odcházeli společně zpátky do léčebny, kde už na ně čekala doktorka Wright.

„Kde jste byli tak dlouho?" zeptala se přísným tónem a oba dva si přeměřila zvláštním pohledem, až se zastavila nad spojenýma rukama. Její obočí vylítlo nahoru až do nekonečných výšin. „Co má tohle znamenat?" vyjekla poukazujíc na jejich spojené ruce. Hnědovláska Harryho okamžitě pustila a snažila se tvářit, že tady není.

„Nic, co by bylo." odpověděl suše Harry. Nechtěl dál s doktorkou mluvit a proto naznačil Sam, že má jít. Když oba dva odcházeli, stačila ještě doktorka zarazit Harry a přidržet ho u sebe tak, aby ji nemohl nikam odejít.

„To mi vysvětlíš." řekla. „Hned." snažila se říct klidně, když se stále nedočkala Harryho odpovědi. „To nesním nikoho vzít za ruku?" ignoroval Harry věty, které předtím doktorka řekla. „Můžeš." přikývla. „Ale ne svoji pacientku. Co tě to napadlo?" posunula si svoje brýle jedním prstem nahoru tam, kde mají být.

„Potřebovala ten strach nějak překonat a tak jsem ji držel za ruku." odpověděl Harry a odcházel pryč. Nechtěl všechno vysvětlovat a hlavně nechtěl říct, že dal dokonce Sam i pusu. Věděl, že se tohle nesmí, ale touha byla silnější.

„Sam?" zavolal Harry do prázdného pokoje. „Tady." odpověděla mu z koupelny. Kudrnáč si úlevně vydechl a drze si lehl na její postel, kde čekal, až se konečně hnědovláska objeví. Mezitím si listoval knížkou, kterou měla položenou na stolku hned vedle postele. Měla ji rozečtenou a už byla za polovinou knihy. Bezmyšlenkovitě si pročítal vždy nějaký odstavec, až na něj vypadl lísteček z doby, kdy s ním Sam odmítala mluvit. Tuhle knížku měla u sebe už hodně dlouho.

***

Zdravím. Už se pomalu blížíme ke konci. Čeká nás jen už jen pár částí a pak povídku ukončím. Můžu jen říct, že se máte v další kapitole na co těšit. Konečně jsem si začala díly předpisovat. doufám, že se dnešní díl líbil.

Děkuji za votes a přečtení.

Baví vás vůbec ještě tenhle příběh? Nebo vám to přijde stejně jako mě pořád o tom samém?