Ochránce

1.

"Pal!" přikázal Robin.

Fallon napřáhla ruku, ve které držela šišku a ze stromu ji hodila na procházejícího kováře. Kovář nesl dvě vedra na vahadle, a když na něj odněkud přiletěla obrovskou rychlostí šiška, lekl se a vahadla pustil ze zad na zem, takže se všechna voda vylila. 

Osazenstvo stromu, skládající se z muže a dvou dívek propuklo v bouřlivý smích. 

"Děcka pitomí!" zaklel směrem ke stromu, přestože nevěděl, od koho rána přišla. Kdyby věděl, nikdy by tak prostořekou urážku z úst nevypustil. Neměl tušení, že nad ním se jeho neštěstí smějí děti nejproslulejšího plantážníka a hraběte v jeho okolí a samo sebou taky pána celého kraje.

Kdo by taky mohl tušit. Synové tak vznešených lidí by se přeci měli učit střílení z kuše a šermu, dcery vyšívání a tanci. A ne si tropit legraci z ubohých pracujících lidí.

Když si kovář posbíral svá vědra a s neustálými nadávkami odešel, slezl Robin na zem a oklepal se od jehličí, které se mu uchytilo na oblečení. Jeho ohnivě zlaté vlasy mu padaly do obličeje a skoro tak zakryly jeho temně akvamarínové oči. 

Zvedl ruce a pomohl dolů své o pět let mladší sestře. Fallon jako by mu z oka vypadla. Vlasy barvy západu slunce ji spadaly hluboko pod lopatky a podtrhovaly tak její krásu. Ne nadarmo se říkalo, že je jedna z nejpůvabnějších krásek v celé Francii. 

Očistila si své nové, zlatem prošívané šaty a ustoupila, aby mohl Robin pomoci dolů své manželce. Elinor, Robinova odvěká láska a Fallonina přítelkyně, seskočila ladně ze stromu a rozpustila si své dlouhé temně ebenové vlasy, které měla až doteď svázané v neúhledném copánku.   

"Dámy, moc jsem si to užil," začal Robin, "ale teď musíme zmizet. "Obávám se, že támhle nás jede zpacifikovat otcův rádce." Obě dívky se otočily týmž směrem. Opravdu k nim pomalinku na koni přijížděl starý pán. Damienovi, stařičkému rádci jejich otce, bylo už dávno přes šedesát, stále však zastával náležitě své funkce. Už zdálky na ně hrozil prstem a zkoušel se tvářit přísně. "Tohle si vypijete! Co si o sobě myslíte? Kdo jste, abyste mohli utéct z domu, místo toho abyste pomohli svému otci!"

Všichni vyprskli smíchy. Jedním pohybem současně naskočili na své koně, které předtím uvázali ke stromu a než se stařičký rádce nadál, byli všichni pryč. "K čertu s nimi!" zaklel, když dojel až ke stromu, kde předtím bylo jejich útočiště. "Nevychovaná a rozmazlená cháska to je, nic jiného. Nic jiného než výprask by nepotřebovali!" rozkřikl se na celou vesnici. 

Mezitím už Robin s děvčaty projížděli vzdáleným lesem stále dál od svého domova. "Táta bude zuřit," křiknul k Fallon, aby ho i přes vítr slyšela. "Ať si zuří. Poslední dobou stejně nedělá nic jiného," odpověděla mu Fallon stroze.

Na lesní cestě se zastavili a seskočili z koňů, aby jim dopřáli trochu oddechu. Fallon se rozhlédla kolem sebe. Už muselo být k večeru, protože venku byla tma a les tuhle temnotu ještě prohluboval. Nervózně polkla.

Elinor si její rozrušení všimla. "Fallon, v pořádku?" zeptala se starostlivě. 

Kývla, ale opak byl pravdou. "Robine, pojeďme pryč," naléhala Elinor na svého manžela. "Je tady tma." Robin kývl a nasednul na svého koně. Obě ho následovaly.

"Promiň, sestřičko, neuvědomil jsem si to," omluvil se. "Pojeďme," poručil a vyjel ven z lesa. Fallon ho s radostí následovala. Byla ráda, že jsou k ní tak ohleduplní. O jejím nesnesitelném strachu ze tmy nevěděl skoro nikdo, vyjma jejích nejbližších. 

Cesta domů však nebyla tak příjemná, jak by si představovali. Nejen, že se setmělo, začala být zima a ke konci spustil liják. 

Náladu jim ale zkazit nemohlo nic. Když dojeli do stájí, začali se všichni smát. "Mé milady, obvykle bych se klaněl před vaší krásou, dnes však vypadáte jako zmoklé slepice," začal si z děvčat utahovat Robin.

"Můj vážený lorde Duvergere," oplácela mu to Elinor, "vy nevypadáte o moc lépe. Nejenže vaše obvykle zlaté vlasy vypadají jako zmáčená sláma, k tomu všemu jste po cestě někde ztratil klobouk, takže tu promoklou slámu nemáte ani pod čím schovat."

Robin zaklel, protože klobouk, se kterým vyjížděl opravdu někde ztratil, nakonec ale jenom mávnul rukou. Ohlávku hodil neohleduplně podkonímu, panu Rogersovi, který přišel, a děvčata ho napodobila. 

"Čert vem klobouk," řekl nakonec.  "Teď nás, dámy, čeká bojový úkol. Nesmíme cestou nahoru potkat rádce našeho urozeného tatíčka, nebo ještě hůř tatíčka samotného. Nemám dnes náladu na poslouchání jejich promlouvání do duše. To jsme stejně slyšeli už stokrát."

Potichu vyšli do druhého patra jejich zámečku a ukryli se v jednom z pokojů. V krbu hořelo dřevo, takže byla celá místnosti příjemně vytopená. Fallon a Elinor se položily na lenošky, Robin ještě přivolal služebnou. 

Okamžitě jak přišla, začal Robin přikazovat. "Přineseš nám večeři, do pěti minut bude tady na stole, a ne aby tam bylo hovězí, víš moc dobře, že ho  moje sestra nejí. Potom půjdeš do Fallonina pokoje a zapálíš všechny lucerny v místnosti, takže až si přijde lehnout, nebude tam tma." 

Služebná se uctivě uklonila. Nejspíš měla z Robin strach, protože se rychle otočila a chtěla odejít z místnosti, aby mohla vyplnit rozkazy. Robin ji ale ještě předtím chytil za loket a pošeptal ji do ucha: "Jestli se od tebe hrabě dozví, že už se jeho děti a snacha vrátili, osobně se postarám o to, abys byla zítra ráno bez práce."

Služebná vyděšeně přikývla a rychle odešla. Asi měla opravdu strach, protože už za pět minut byla zpátky s podnosem plného jídla, vyjma hovězího. Z pod jednoho tácku vyndala dopis a podávala ho Fallon. "Tohle Vám přišlo, má paní," pípla. Jen co si ho Fallon vzala, otočila se a v mžiku byla pryč. 

"Kdo ti píše?" zeptal se Robin. Jen pokrčila rukama a dychtivě dopis rozbalovala, jenže její bratr byl rychlejší a sebral jí ho. 

"Co to děláš?" vyjekla po něm, ale to už ho Robin otevřel a četl první řádky. "Má vážená lady Duvergerová," potom ale ztichl a chvíli tiše četl. Jeho výraz byl čím dál tím víc rozčilenější a rozčilenejší. Po chvilce dopis roztrhal a odhodil do krbu. "Co blázníš?" vyjekla Fallon. "Od koho byl?"

"Od tvého snoubence," procedil skrz zuby. "Ať psal, co psal, je mi to jedno. Žádný cizí Angličan mi nebude mou sestřičku brát."

Fallon se pousmála nad bratrovou láskou, současně ale věděla, jak strašně hloupé bylo zničit jeho dopis.

Byla si dobře vědoma, co mohl obsahovat.

Souhlas se zrušením zasnoubení. 

Anebo pravý opak.