Ochránce

16.

Okamžitě se vyřítila z kajuty. Vyběhla po schodech a schovala se za dveřmi vedoucí z podpalubí. 

Na palubě a vlastně i pod ní byl hrozný shon. Právě to jí dokonale vyhovovalo. Skrývající se za dveřmi se podívala na obzor. 

Několik stovek metrů od nich opravdu plul koráb. A ještě lépe, přibližoval se k nim! Fallon zaplesalo srdce štěstím. Určitě je to jejich sesterská loď, která veze na palubu zásoby vody, čerstvého chleba a mléka. To však znamená, že má namířeno do Francie!    

Pomalu vyšla ze dveří a snažila se působit co nejvíc přirozeně. Šla podél zábradlí, každou chvíli se o něj zapřela a vzhlédla k obloze. Zkoušela se chovat nenuceně. Najednou však nevěděla, co má dělat s rukama. Nervózně je zatínala do zábradlí a prohrabávala si vlasy. 

Napadlo jí podívat se dolů. Přeci jenom má v plánu skočit do moře. Chtěla se ujistit, jak moc je to vysoko. Přestože měla nějakou představu, z té výška se jí skoro zatočila hlava. Nikdy jí nedošlo, že je loď tak strašně obrovská. Najednou začala o proveditelnosti útěku pochybovat. 

Zírala do moře pod sebe, najednou však na sobě vycítila pohled někoho jiného. Rozhlédla se po palubě. Od kormidla se k ní nedůvěřivě díval Sebastien. Nejen, že ji pozoroval, on z ní přímo nespouštěl zrak.

Vždycky v jeho očích viděla přívětivost, teď z nich ale žhnulo varování a ostražitost. Poznal snad, co má v úmyslu?

Nechtěla však otálet. Znovu shlédla přes zábradlí a znovu se ujistila, že se výška nezmenšila. Stále byla nebezpečně velká. Její plán měl asi tisíc trhlin. Vždyť by se mohla zabít jenom skokem do moře. A kdyby ji nezranil pád, zranil by ji Edmond, až by to celé zjistil...

Opět vzhlédla ke kormidlu a s menší zástavou srdce zjistila, že Sebastien předal kormidlování jednomu ze starších námořníků. Teď se k ní blížil s rozzlobeným výrazem. 

Zpanikařila. Určitě ji chytí a odtáhne zpět do kajuty. Pak si to s ní vyřídí Edmond. Bála se výšky, ale svého strážce ještě víc. Neprodleně se nepříliš ladným pohybem vyhoupla na brlení a připravila se na skok. A pád.

Dřevěné zábradlí však bylo mokré, takže uklouzla a nešťastně padala zpět na palubu. Čekala, že ji někdo chytí a zabrání tak jejímu pádu. To se ale šeredně přepočítala. Dopadla nemilosrdně na tvrdou zem a za letu si ještě stačila poranit nohu o jednu z železných kladek. Bolest na lýtku bylo však to poslední, co ji v danou chvíli zajímalo.

 Ihned se k ní přiřítil Sebastien. Vytáhl ji na nohy a bezcitně ji chytil za zápěstí. "Zbláznila jste se?!" vykřiknul. "To jste chtěla seskočit dolů?!" Nic neříkala a jen se snažil vymanit se z jeho sevření. "Olivere, kde, ksakru, vězí ten Edmond?" zařval na jednoho z námořníků.

"Nejspíš v podpalubí. Hned ho najdu," zasalutoval bázlivě námořník a neprodleně odběhl.

Nato se začala Fallon zmítat ještě víc. Najednou ji přece jenom přišlo lepší zemřít pádem, utopit se, nebo se nechat sežrat žralokem. To, co ji bude čekat v rukou jejího strážce, bude stokrát horší. 

"Sebastiene, prosím, pusť mě," zaškemrala. 

Najednou se rozlétly dveře z podpalubí tak hlasitě, že všichni námořníci na okamžik ustali ve své práci a vzhlédli k nim. Stál tam rozzuřený Edmond. Rozzuřený bylo ale slabé slovo. Z očí mu šlehaly blesky a Fallon si byla jistá, že kdyby mohl zabíjet očima, byla by už dávno po smrti.

Rozešel se k ní. Začala sebou házet ještě víc a snažila se jakkoliv dostat ze Sebastienova sevření. Proč jen se o něco tak hloupého pokoušela? Mohlo to snad dopadnout jinak?

Několika dlouhými kroky doběhl až k ní a nemilosrdně ji chytil za loket. Chtěla zaúpět bolestí, ale hrůzou ani necekla. Takový strach z něho ještě za celou dobu neměla.  

Neřekl ani slovo a vydal se i s ní zpátky směrem do podpalubí. Stále si držel rozzuřený výraz, viděla, jak vzteky tiskne zuby k sobě. Věděla, že se chovala hloupě, nechtěla se však Edmondovi poddat. Začala se kroutit a házet sebou, aby trochu uvolnil svůj stisk. Jen ho trochu zpomalila, pustit ji však za žádnou cenu nehodlal. 

Její vyvádění ho zcela očividně vůbec nebavilo. Pustil ji loket, než však stihla cokoliv udělat, přehodil si ji přes rameno. Nesl ji přes půlku paluby do podpalubí jako pytel brambor. Kdykoliv se trochu pohnula, do žeber se jí zabodlo jeho rameno. Najednou se strašně styděla. Nejraději by se v tu chvíli propadla do země. Cítila na sobě udivené pohledy námořníků. 

Námořníci jim ustupovali z cesty a jí opět došlo, jaká z Edmonda sála autorita. A také strach...

Donesl ji do její kajuty a shodil ji z ramene na zem. Prudce zabouchnul dveře. Chtěla mu utéct a vzdorovat mu, když se však otočil a zabodl do ní svůj pohled, jako by ji přimrazil k podlaze. Přistoupil k ní blíž. "To jste se úplně zbláznila?" zahřměl.

"Já jsem myslela," pípla, ale záhy zmlkla, protože se začal zase přibližovat. Došel rychle až k ní, surově ji chytil za oba lokty a přitáhl si ji ještě blíž. 

"Myslela?!" zakřičel po ní. "Ne, mademoiselle, vy jste vůbec nemyslela! Myslíte si, že byste si pomohla, kdybyste přeplavala na tu loď? To jste tak strašně hloupá? Copak jste neviděla tu pirátskou vlajku?"

Zamrazilo jí. Opravdu ve spěchu a snaze utéci přehlédla, že se chce přeplavit na pirátskou loď? Došlo jí, že si koráb skoro ani neprohlédla, aby tam na palubě nevypadala nápadně. Jak mohla udělat tak pošetilou chybu? 

Polkla. "Co chceš udělat?" zeptala se vystrašeně. 

"Půjdu na palubu a připravím se na boj. Vůbec si neuvědomujete, jak strašně moc jste nás zdržela, milady," procedil skrz zuby. Dal si záležet, aby v jeho hlasu znělo opovržení, které k ní cítil. 

"A já?" zašeptala.

"Vy tady zůstanete a počkáte, až se vrátím. Neušetřím Vás výprasku, má paní," opáčil s ledovým tónem hlasu. Ihned poznala, že každé slovo myslí smrtelně vážně. Přestože jí nejspíš zachránil od toho hloupého omylu, kdy chtěla přeplavat na pirátskou loď, cítila k němu obrovskou zlost. Tak velkou, že překonala její strach. 

Pustil její lokty a vydal se ke dveřím. Vyrazila za ním. "Nenávidím tě! Doufám, že ti nějaký pirát rozpůlí lebku svou sekerou!" zakřičela na něj zlostně. 

Chladně se na ní otočil. Ve výrazu měl jen bezcitnost a opovržení.  "Jak si přejete, mademoiselle," opáčil ledově.

Stiskla víčka k sobě, protože surově zabouchnul dveře. 

Potom slyšela, jak na nich zasunul závoru.