Ochránce

41.

Dny byly dlouhé.

Od té doby, co Edmond odjel do Skotska se dny nesnesitelně táhly. A Fallon připadalo, jako by s manželem zmizel i kousek jí samotné. Byla nešťastná a zároveň si připadala hrozně osamocená. Přestože byla téměř pořád v něčí přítomnosti, připadala si být opuštěná. 

Zároveň stále cítila bolest. A strach. Rvalo jí srdce, že se nestihla s Edmondem rozloučit. A usmířit. Věděla, že kdyby se manžel z války nevrátil, nikdy by si neodpustila, že se rozešli ve zlém. Už takhle jí bodalo u srdce, že Edmond odjel s přesvědčením, že je zrádkyně. Ach, kdyby jí alespoň chvíli poslouchal...

"Fallon, jsi tu s námi?" ozvalo se náhle.

Vzhlédla. Opět se úplně nechala unést svými myšlenkami. Seděla v dámském salonku s Lottie a jejími dvorními dámami, a stejně jako ony vyšívala. Všimla si, že se na ní Lottie pobaveně dívá.

"Prosím?" zeptala se, protože neměla nejmenší tušení, na co se jí švagrová ptala. Všechny dívky se pobaveně zachechtaly. 

"Fallon, ty jsi jako skelné zrcadlo," zasmála se Gwenyth, jedna z Lotiin přítelkyň.

Fallon se omluvně usmála a opět se sklonila ke svému výtvoru a pokusila pracovat dál. Vyšívání jí vůbec nebavilo, ale u McEwanů se dívky tímto způsobem bavily, a tak se ze slušnosti přidávala k nim. Jako malá se ale nikdy vyšívat neučila, protože byla vychovávána Robinem, takže jí ke všemu vůbec nešlo.

Přestože se ze všech sil snažila soustředit se na svou práci, myšlenky se jí začaly toulat. Jak dlouho bude ještě pryč? A bude se stále zlobit? Ach, kdyby se časem vytratil i jeho hněv. Ale co když se nevrátí vůbec? Co když už se nikdy nebude schovat do jeh hřejivé náruče? Co když s ním neprožije už ani jednu vášnivou noc? Co když-

"Au!" vykřikla, když se jí ostrá jehla nedopatřením zabodla do ukazováčku. Popuzeně vzdychla, když se jí na prstu objevily krůpěje krve.

"Jako Šípková Růženka," poznamenala Lottie a všechny dívky se opět rozhihňaly.

"Omluvte mě, prosím," řekla Fallon omluvně a vstala. "Jsem hrozně nešikovná. Skočím si to ošetřit. Nerada bych něco zamazala," dodala a opatrně se propletla mezi ostatními dívkami. Vzápětí zmizela ve vedlejší místnosti. Rychle prokličkovala dalšími pokoji, vyběhla schody do prvního patra a otevřela dveře do své komnaty. 

Vešla a tiše za sebou zavřela. Potřebovala být chvíli sama. Přestože se k ní Lottie i její přítelkyně chovaly mile a přátelsky, připadala si v domácnosti McEwanů nevítaná. Jako kdyby se k nim vetřela a narušila jim chod celé domácnosti...

Sedla si ke svému psacímu stolu a ze zásuvky vytáhla prošívaný kapesník, který si přiložila ke svému poraněnému ukazováčku. Krůpěje krve se rozptýlily po celém prstu, takže rána vypadala ošklivě, jakmile ji však otřela, na ukazováčku jí zůstala jenom malá ranka.

Položila kapesník a vzala do ruky pero. Rozhodla se napsat další dopis bratrovi. Poslední dobou to dělala poměrně často, protože jí to uklidňovalo a zároveň tím zabila spoustu času.  

Rozhodla se odhalit Robinovi a Elinor úplně všechno. V dopisech jim prozradila, jak si pro ni do Francie přijel tajemný muž, do kterého se přes své úsilí beznadějně zamilovala. Vyprávěla, jim o plavbě po moři, o setkání s piráty, o příjezdu do Anglie a o tom, jak se dozvěděla, že ten tajemný muž je vlastně její snoubenec. Dopodrobna jim popsala jejich svatbu a vylíčila, co ke svému manželovi cítí a jak je šťastná. A nakonec musela zmínit Darrowovu zradu, která jí tolik změnila život.  

Když své dopisy zpětně četla, musela se usmívat. Edmondův a její příběh jí přišel naprosto čarovný. Zároveň se jí však sevřelo srdce, když pomyslela, že nic z toho už není...

Zavrtěla hlavou, aby zahnala myšlenky, které jí bodaly u srdce, a začala psát dopis Robinovi. Po několika řádcích však zjistila, že vůbec neví, co má psát, protože se u McEwanů vůbec nic nedělo. 

Ještě chvíli přemýšlela o tom, co by mohla Robinovi sdělit, ale na nic nepřišla. Vzala proto rozepsaný dopis a uklidila ho do svého psacího stolu. 

Vstala, ale najednou se zarazila. Něco jí napadlo. Pohlédla znovu na stůl a chvíli těkala očima mezi archem papíru a brkem. Jako omámená si znovu sedla a nervózně uchopila brk, který namočila do inkoustu. Chvíli se se skousnutým rtem na papír pouze dívala, ale potom konečně přiložila hrot pera k archu.

Drahý Edmonde, napsala nejistě. Několik dalších okamžiků pouze hleděla před sebe a volila vhodná slova. Ráda bych Ti oznámila, že u McEwanů probíhá vše v pořádku. Mrzí mě, že si musel odjet, ale rozumím tvým povinnosti, přesto-

Náhle se jí nepopsatelně sevřelo srdce. Všechno, co napsala, přečmárala a začala zběsile psát znovu. 

Eddie, lásko, z celého srdce tě prosím, dej mi vědět, že jsi v pořádku. Každým dnem umírám strachem víc a víc. Vím, že se na mě zlobíš, ale já Ti přísahám, že jsem tě nikdy nezradila. Nikdy bych to neudělala, protože Tě miluju! Klidně se mnou už nikdy v životě nepromluv, ale hlavně se mi, prosím tě, vrať!

"Všechno v pořádku?" ozvalo se náhle. 

Hrozně se vylekala. Okamžitě vystřelila do stoje a otočila se po zdroji svého oslovení. Dopis, který napsala, si schovala za zády.

Ve dveřích stála Lottie a upřeně na ní hleděla. "Vyrušila jsem tě?" zeptala se překvapeně.

"Ne, jistě, že ne," zalhala Fallon. Dopis, který držela za zády, přehnula a co nejtišeji ho roztrhla. Potom ho odhodila pod svůj psací stůl. "Jenom jsem nemohla najít žádný kapesník."

 "Chceš půjčit ten můj?" nabídla se Lottie.

Fallon zavrtěla hlavou. "Děkuji, ale ta ranka už vůbec nekrvácí."

"Takže se můžeme vrátit?" zeptala se Lottie.

Fallon doufala, že její zklamání nebylo patrné. Přeci jenom doufala, že pro dnešek už by se k vyšívání vracet nemusela...

Lottie se najednou rozesmála.

Fallon jenom nadzvedla obočí, protože neměla nejmenší tušení, co je tu k smíchu. 

"Myslíš, že jsem úplně slepá a nevidím, že vyšívání nenávidíš?" smála se Lottie.

"To není pravda!" začala se obhajovat Fallon, ale když viděla Lotiin pochybovačný výraz, pokrčila rameny. "Já za to nemůžu."

"Nic takového neříkám," ujistila jí Lottie. "Tak pojď, ty moje nešiko. Dáme si něco k jídlu," řekla a nabídla Fallon svoje rámě.

Fallon se do Lottie zavěsila a obě s úsměvem odešly.

***

Lottie otevřela dveře Fallonina pokoje a tiše do něj vstoupila. Ostražitě se kolem sebe rozhlédla. Byla nervózní, přestože věděla, že je Fallon s Gwenyth a Mary venku. Rychle došla k Falloninu psacímu stolu, sklonila se pod něj a vytáhla dva pomačkané cáry papíru. Složila je k sobě a očima přelétla několik napsaných řádků.

"Bratře, ty jsi takový vůl," zašeptala, když nedopsaný dopis dočetla.

Papír dvakrát přeložila a schovala si ho do dlaně. Potom v rychlosti zmizela z místnosti.

 A šla se postarat o to, aby to srdceryvné vyznání, které Fallon nikdy nechtěla poslat, odeslala právoplatnému adresátovi.