Ochránce

36.

Měla pocit, že každou chvílí omdlí. Nohy se jí neovladatelně třásly a hrozilo, že se pod ní podlomí. Bylo to jednak kvůli strachu, který jí naprosto ovládl, jednak ze zimy, kterou pociťovala. Stále byla jenom ve své noční košilce.

Jacq jí někam táhl a bylo mu úplně jedno, že každým druhým krokem klopýtla. 

Náhle se u nich objevil voják. "Je tady!" vykřikl. "Cameron je tady!"

Jacq zavrčel. "Vy neschopní ničemové!" zařval. "Měli jste tak jednoduchý úkol! A nezvládli jste ho, vy hňupové!" soptil. 

Ve Fallon svitl plamínek naděje. Jestli Edmond přijel, má snad ještě nějakou naději. Jenže Darrovovi vojáci udělají všechno proto, aby ho zabili. Edmonde, Eddie, buď opatrný, opakovala si v duchu, jako by doufala, že jí uslyší.

"Musíte být připraveni," pokračoval Jacq. "Až vám řeknu, budete střílet. Až vám řeknu, rozumíš? Chci mu jeho konec života ještě trochu ztrpčit."

"Ne!" vykřikla. "Jacqu, prosím, prosím tě, nestřílej na něj, nezabíjej ho," prosila zoufale.

Odpovědí byla jenom další rána, která ji přistála na tváři. "Mlč, ty huso," osopil se na ni.

Chtěla se mu vzepřít, jenže uslyšela dusot koňských kopyt. Rychlostí blesku se otočila. Sevřel se jí žaludek strachem. Byl tam. Jel na koni se svými vojáky a blížil se k nim. 

Chtěla se k němu rozběhnout. Jacq to vytušil a hrubě ji chytil za loket. Přitáhl si ji k sobě. Když se jeho rty dotkly jejího ucha, přeběhl ji mráz po zádech. "Jestli se o něco pokusíš," zašeptal, "stáhnu z tebe ten cár látky, co máš na sobě a vezmu si tě přímo tady před ním.

Z té představy se jí udělalo špatně. Díval se na ni svýma temnýma očima a ona věděla, že každé slovo myslí smrtelně vážně. Stále ji držel pevně za loket a ona se bála, že kdyby se jenom maličko pohnula, splnil by svou výhružku. 

Edmond se mezitím přiblížil. Viděla jeho krásné tmavě hnědé vlasy, které se mu ve větru neposlušně cuchaly, jeho světle ocelové oči, jeho statnou postavu, široká ramena. Vypadal téměř bezchybně a ona si uvědomila, že ať se stane cokoliv, vždycky si ho bude pamatovat právě takového.

"Máš něco, co je moje," zaduněl. Jeho hlas zněl naprosto plně a neúprosně, přesto jí připadal jako rajská hudba.  

"Opravdu?" zašklebil se Jacq. "Jsi takový hlupák, Camerone. Nepoznal jsi, že Fallon byla vždycky moje. Naletěl jsi na její sladké řečičky a přehlížel jsi kvůli ní skutečnost. Přesně, jak jsme plánovali. Nevěříš? Tak se dívej."

Právě když se mu Fallon chtěla vykroutit a vykřiknout, že nic z toho přeci není pravda, přitáhnul ji k sobě a spojil její rty s těmi svými. Okamžitě se chtěla začít bránit, ale chytil jí ruce tak šikovně, že nic nezvládla.

Bylo to odporné, naprosto odporné. Hnusil se jí jeho dotek a udělalo se jí špatně, když se jejích rtů dotkl jazykem. Snažila se mu vykroutit a uniknout jeho doteku, ale nešlo to. Začali se jí podlamovat kolena, nemohla dýchat.

Když se od ní konečně odtrhl, nezmohla se na žádné protesty. Měla pocit, že každou chvílí omdlí. Podívala se na Edmonda a doufala, že ničemu z toho neuvěřil. Vypadal úplně klidně, jako by mu nic z toho nepůsobilo nejmenší problém. A právě to jí bodlo u srdce. Přece neuvěřil...

Právě když se konečně odhodlala vykřiknout, odhodil ji Jacq za sebe. Zachytil ji jeden z jeho mužů a odváděl pryč.

"Střílejte!" slyšela Jacqův výkřik. 

"Ne!" zaječela, ale její hlas se ztratil v hřmotu řvoucích vojáků. Boj začal. Matně viděla, jak se Edmondovi a Jacquovi vojáci pustili do sebe. Začala bojovat s mužem, který ji vlekl pryč, ale nemělo to cenu. Přestala se snažit a nechala se táhnout pryč. 

Uvědomila si, že je po všem. Tohle nemohl přežít...

Už si skoro ani neuvědomovala, že ji voják smýká pryč. Když však najednou zastavil a klesl na kolena, začala vnímat. Hruď měl proťatou šípem. Zaječela a odskočila od něj. 

Když se ozval dusot kopyt, vyděšeně vzhlédla. Nejdřív si myslela, že sní. Nevěřícně se dívala na jezdce proti sobě.

Byl to opravdu on. Edmond seděl na svém Bouřlivákovi a shlížel na ní. Z levého ramene mu vytékala krev. Přes slzy si vůbec nevšimla, že jeho pohled je chladný jako led. "Eddie," zašeptala, když k ní přijel a vyzdvihl ji do sedla.

"Všechno ti vysvětlím," začala, ale přerušil ji.

"Mlč," ozval se. 

Náhle postřehla chlad v jeho hlase a vyděsila se. "Edmonde, přece bys nevě-,"

"Mlč!" zopakoval. 

Do očí se jí natlačily slzy a ona je nebyla schopná udržet. Nevěří jí. Opravdu si myslí, že se spojila s Darrowem.

Ujížděl s ní dál a ona poznala, že se vracejí na panství. Přes louku proti nim jel další jezdec. Edmond se náhle zastavil a přehodil Fallon na sedlo protijezdce.

"Edmonde!" vyjekla. 

Nevěnoval ji ani pohled, otočil se a odjížděl pryč, stejně jako jezdec, před kterým Fallon seděla. Přes oči zaslepené slzami skoro neviděla, přesto poznala, že s ní jezdec uhání stále blíž k hradu. 

Když se dostaly až k bráně, seskočil a nepříliš šetrně sundal i Fallon. Náhle v jezdci poznala Dylana. Chytil ji za loket a vedl dovnitř.

"Dylane, co se stalo?" zeptala se ho vyděšeně. "Dylane, co se stalo!" vykřikla, když jí stále neodpovídal a jenom ji nepříliš ohleduplně táhl za sebou.

"To byste měla vědět sama, lady," procedil skrz zuby. Bylo v nich slyšet takové nepřátelství, až jí z toho přejel mráz po zádech. 

Chtěla začít protestovat a obhajovat se, jenže to už stáli před dveřmi její komnaty. Dylan otevřel dveře a vhodil ji dovnitř.

"Miloval vás, lady," zašeptal. "Miloval vás a vy jste ho zradila. Nikdy vám to neopustí."

"Ne!" vykřikla a chtěla protestovat, ale jenom narazila do dveří, které zavřel. Slyšela, jak se ve dveřích otočil klíč.

Rozplakala se a svezla se podél dveří dolů. "Nikdy jsem tě nezradila," zašeptala. "Bůh je mi svědkem, že jsem tě nikdy nezradila, Edmonde."