Ochránce

3.

Ráno po tom osudném dnu svolal Robin tajně krizovou schůzku, na které měli řešit, co si počnou. 

Fallon celou noc nespala. Vymýšlela všechny možné i nemožné varianty, co by mohla ve své situaci udělat. Nejlepší se jí ale jevil útěk. Všechno si dokonale promyslela.

Až budou Robin s Elinor odjíždět, bude hrát zdrcenou, ale smířenou. Bude se s bratrem zoufale loučit, bude plakat, že ho tak dlouho neuvidí. Ale neodjede s nimi. Rodiče musí věřit, že se svým osudem smířila. Potom za den, nebo dva uteče. Ukradne koně, opustí domov a zamíří za Robinem. Vezme si s sebou všechny našetřené peníze, bude si tak moc zaplatit drožku, který by ji mohl do Bordeaux dovézt.

Do salonku, kde se měli sejít, přišla jenom v noční košilce. Neměla náladu, ani sílu se převlékat. Pod jejíma očima byly zjevné kruhy od nepsavosti, nešlo ani zamaskovat, že celou noc proplakala.  

Vešla do místnosti, ve které už na ni čekali Robin a Elinor, a nepřítomně si sedla do jednoho křesla. "Fallon, drahá sestřičko, pojď za mnou," natáhl k ní ruce Robin. Fallon si bratrovi sedla na klín a hlavu si opřela o jeho rameno. 

"Hodně jsme s Elinor v noci přemýšleli," pokračoval, "a došli jsme k závěru, že pojedeš s námi. I kdybychom tě měli schovat do truhlice s oblečením a odvézt tě bez otcova vědomí, Cotentin opustíš s námi." 

"Napadlo nás," navázala na svého manžela Elinor, "že bys mohla pořád hrát uraženou. Vaši rodiče by si mysleli, že jsi zamčená v pokoji a nechceš vylézt. Místo toho by ses večer před naším odjezdem ukryla v kočáře a ráno bys schovaná pod sedadlem odjela s námi."

Fallon se na ně dívala s viditelným vděkem. Byla šťastná, že mají stejný názor, jako ona, přesto viděla v jejich plánu trhliny. "Robe, Elinor, jsem vám nesmírně vděčná, že mě chcete vzít s sebou a strašně si vážím vašich nápadů, ale budeme to muset vymyslet jinak. Přesně tohle bude totiž otec očekávat. Bude očekávat, že mě budete chtít vzít sebou bez jeho vědomí. Napadlo mě něco jiného." Nadechla se a skoro jedním dechem jim vylíčila své úmysly.

Robin se na svou sestru díval starostlivě a nedůvěřivě. "Uznávám, že tvůj plán zní proveditelně a že je mnohem lepší než ten náš, ale," odmlčel se. "Ale vůbec se mi nelíbí, že by ses měla courat přes půl Francie samotná."

"Robine, jiná možnost ale není! Vy musíte odjet co nejdřív a já musím přijet před tím, než mě rodiče stihnout poslat pryč! Protože potom," zmlkla a větu neodpověděla.  

"Má pravdu, Robine," zastala se jí Elinor. "Z Anglie ji budeme těžko dostávat do Bordeaux." Robin ještě chvíli mlčel, ale nakonec přikývl. "V tom případě budeme muset odjet co nejdřív."

A jak řekl, tak se taky stalo. Ještě téhož dne oznámil svému otci, že zítřejšího rána odjedou, protože Elinor se náhle začala o své rodiče strachovat a on že nechce, aby se jeho manželka zbytečně sužovala strachem.

Edwarda nenadálé rozhodnutí syna překvapilo, ale nebránil se mu. Měl jen strach, aby to nějak nesouviselo s Fallon. Přece jenom je jeho dcera mazaná jako liška a mohla by chtít nějak odjet s nimi.

Druhého dne se však Fallon tak srdceryvně loučila se svým bratrem a švagrovou, že ho všechny pochybnosti opustily. Robinovi věnovala nespočet polibků do vlasů a s Elinor se objímala několik minut. Když mávala kočáru na rozloučenou tak se dokonce rozplakala. 

Fallon byla sama překvapena nad svými hereckými schopnostmi. Aby umocnila dojem čirého zoufalství, do příštího dne seděla v zahradách a se smutným výrazem se dívala do knížky. Dívala. Nepřečetla jedinou stránku, protože její nervozita stále narůstala. Dalšího rána vyjede za Robinem. 

Najednou se jí začaly zmocňovat pochybnosti. Opravdu zvládne sama přecestovat půlku Francie? Na odstoupení od plánu už bylo ale příliš pozdě. 

Téhož večera se začala připravovat. Chodila sem a tam po osvětleném pokoji a přemýšlela, co by si všechno měla vzít s sebou. Sbalila si své veškeré úspory, protože ty se jí teď mohli hodit, z kuchyně ukradla jídlo na několik dní. Vzala si s sebou jedny náhradní šaty. Víc jich nepotřebovala, na cestě nemůže  být přeci déle než týden. Z otcovy pracovny odcizila mapu Francie, která ji také určitě nebude na škodu.

Největší problém bude určitě cesta, pomyslela si. Přestože jí Elinor, zběhlá v geografii, vysvětlovala, kudy má zhruba jet, Fallon většinu cesty zapomněla. Zapamatovala si, že by bylo nejlepší jet přes Nantes a potom se držet nedaleko pobřeží, po zbytek cesty bude ale muset improvizovat. 

Fallon věděla, že musí rychle usnout. Cesta bude dlouhá a ona bude potřebovat hodně energie. Uložila se tedy ke spánku a pokusila se zabrat. 

Křesadlo! Vyskočila z postele a z jednoho šuplíku jejího dubového psacího stolu ho vytáhla. Přidala ho do postranní kapsy své cestovní brašny a odebrala se zpět na kutě. Křesadlo. Jak mohla zapomenout na tak neodmyslitelnou věc jejího života?

Spánek se jí ale vyhýbal širokým obloukem. Slyšela na hodinách odbíti jednu hodinu ranní. Dvě. Tři. Potom upadla do neklidného spánku. Pořád se ale budila. K ránu ji však příjemná temnota pohltila.

Probudila se za světla. Párkrát zamrkala a potom sebou trhla. Uvědomila si, že už dávno měla být na cestě. Pohlédla na hodiny na jejím psacím stole. Půl deváté. PŮL DEVÁTÉ. Rychle vstala a vysvlékla si noční košili, přičemž nepřestávala klít. Potřebovala jsem vyrazit brzo ráno, místo toho si ale klidně zaspím, zlobila se sama na sebe. 

Oblékla si jednoduché šedé šaty, které by na sebe neměli upoutat moc pozornosti. Nedbale si zavázala živůtek a přes hlavu si přehodila šedý plášť. Rychle vyběhla z pokoje. K jejímu zděšení byla chodba plná služebnictva. Přesně tomuhle se potřebovala vyhnout. 

Stáhla si plášť ještě víc do čela, aby ji nebylo vidět do obličeje, stejně ale musela přitahovat pozornost. Bez sebemenších zastávek doběhla do stájí a vyskočila na již osedlaného koně. Dřív než stačil přijít podkoní, nebo kdokoliv jiný, vyjela ze zámku pryč.

Vjela do lesa. Chtěla jet chvíli tudy, protože jí nikdo nemohl vidět, a až potom odbočit na hlavní cestu. Navíc lesy široko daleko znala jako vlastní boty, takže se tady nemůže ztratit.

Myslela jen na to, že kdyby tak hloupě nezaspala, mohla už být klidně několik hodin na cestě. Koně vůbec nešetřila, nehodlala ztratit už ani vteřinu svého času.

Najednou jí někdo vjel do cesty. Oba koně se vzepjali. Fallon se snažila udržet se v sedle a snažila se svou kobylu uklidnit. Byla sice velice dobrá jezdkyně, ale tohle by nezvládla ani ta nejlepší.   

Nakonec z koně spadla a skončila na studené zemi, stejně jako ten, kdo její pád způsobil.