Ochránce

37.

Snad to byla věčnost, ta doba, kdy pobývala ve své komnatě. Byla zoufalá, vyděšená a ospalá. Přesto rázovala po pokoji tam a zpátky snad celou noc.

Bála se o Edmonda. Věděla, že se do válečné vřavy vrátil a také věděla, že je Jacq připraven ho zabít. "Prosím tě, svatá panno, nenechej mu ublížit," modlila se.

Zároveň ji krvácelo srdce z myšlenky, že ji Edmond neuvěřil. Viděla jeho lhostejný výraz, slyšela jeho chladný tón hlasu. Jak jen si mohl myslet, že ho zradila?

Ano, dopustila se chyby. Svou hloupostí a lehkomyslností zavinila vpád Jacquových mužů. Ohrozila svůj život, Edmondův život a život mnoha anglických mužů. Všechno však zavinila její pošetilost a neschopnost racionálně uvažovat. Byla by šťastná, kdyby jí všichni pokládali za hlupačku. Jenže všichni jí mají za zrádkyni...

Navíc jí sžírala nevědomost. Dala by cokoliv za to, kdyby věděla, co se venku děje. Bála se, že Darrow vyhraje a Edmond umře. Byla by to jen a jen její chyba.

Bylo nad ránem, když na dveřích uslyšela otočení západky. Polkla a vystrašeně k nim pohlédla. Mohla to snad být Jacq? Co když vyhrál? Co když opravdu zabil Edmonda a jeho muže a teď si jde pro ni?

Srdce se ji málem rozplynulo úlevou, když ve dveřích spatřila svého manžela. V duchu začala děkovat všem svatým, že ho ochránili. 

Vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře. Chtěla se k němu rozběhnout a skočit mu do hřejivé náruče, ale gestem ruky ji zastavil. 

"Edmonde, všechno ti vysvětlím," špitla.

"Není co vysvětlovat," zarazil ji. 

"Ty jsi zraněný!" vykřikla, když zpozorovala poměrně hlubokou ránu na jeho hrudi. Přestože ji měl převázanou obvazem, stále krvácela. Trhalo jí to srdce, protože věděla, že je to kvůli ní.

"Děláš, jako by ti to vadilo," ucedil. "Divím se, že nepláčeš smutkem, že mě Darrow nezabil. To jsi přece chtěla ne?" 

Měla pocit, jakoby se jí do srdce zabodl nůž. Chtěla všechno vyvrátit, všechno mu vysvětlit, jenže jí k tomu nedal prostor.

"Proč Fallon?" pokračoval. "Proč sis mě vzala, když jsi milovala jiného? Chtěla ses mi pomstít, za to, že jsem tě oklamal?" zeptal se. V jeho hlase byla slyšet taková bolest, jakou ona cítila ve svém srdci.

"Nikdy jsem Jacqua nemilovala!" zvolala. Po tvářích jí tekly slzy naprosté beznaděje. "Nikdy jsem tě nezradila! Proč mi, zatraceně, nevěříš?" vykřikla a propukla v neovladatelný pláč.

Přišel k ní, chytil ji za ramena a otočil k sobě. "A proč bych ti měl věřit? Otevřela si bránu a pustila si dovnitř nepřítele! Pak jsi zmizela a ocitla ses po Darrowovu boku. A potom ses jím klidně nechala políbit!" 

 "To všechno byl omyl! Není to tak, jak to vypadalo!" vykřikla. 

"Fallon, buď tak hodná a najdi v sobě alespoň špetku důstojnosti a přestaň lhát," vyzval ji.

"Já ti nelžu! Proč mi, zatraceně, nevěříš?!" 

Byla na pokraji vyčerpání sil. Byla zoufalstvím úplně nepříčetná. Motala se jí hlava, nohy se jí klepaly. Odstoupila ke své posteli a po jejím boku se svezla do sedu. Rukama si chytila hlavu a nepřestávala vzlykat.  

Celou dobu ji pozoroval. Pokud cítil nějaké emoce, nedal to najevo. "Sbal si všechno, co můžeš postrádat, Fallon," řekl po chvíli.

V tu chvíli by přísahala, že se jí zastavilo srdce. Vystrašeně vzhlédla. Z jejího obličeje se vytratila veškerá barva, takže byla najednou bílá jako stěna. "Proč?" zašeptala.

"To tě nemusí zajímat," odsekl. "A převleč se, prosím tě, z té noční košile, vždyť jsi úplně špinavá a musíš v ní mrznout. Nechám ti sem přinést vanu. Pak se pořádně obleč na dlouhou cestu," požádal ji. Potom se bez váhání otočil a odešel.  

Seděla opřená a postel a jenom doufala, že je ve snu, ze kterého se co nejdříve probudí. Co hodlá Edmond udělat? Chce anulovat jejich sňatek a uvrhnout ji do kláštera? Uvězní ji v některém ze svých vězení? Anebo pro ni chystá ještě něco horšího?

Ach, kdyby jenom mohla vrátit čas! Vrátila by se do chvíle, kdy tak lehkomyslně otevřela hradní bránu. Vlastně by se vrátila ještě dál. Vrátila by se do chvíle, kdy ji návštěvou poctil ten cizí mladík. Kdyby mu jen tak hloupě a slepě nedůvěřovala!

Kdyby šla Edmonda hned varovat, mohlo by se všechno rychle zachránit. Ležela by teď v jeho náruči a on by ji šeptal, že už je v bezpečí. Jedna jediná chyba, jeden jediný chybný čin! Nepochybně jí změní celý život.

Po chvíli přišli do místnosti sluhové s vanou. V rychlosti ji položili doprostřed místnosti, nalili do ni horkou vodu a zase odešli. Všechno bez jediného slova.

Svlékla se a vlezla do vany. Ponořila se do příjemně hřejivé koupele a začala se ze všech sil drhnout. Chtěla ze sebe smýt veškerou Jacquovu přítomnost, jeho odporné doteky, jeho ledový polibek. 

Zadržela dech a celá se potopila pod vodu. Toužila z tváře smýt své slzy zoufalství, ale nešlo to. Docházel ji dech. 

Náhle jí napadlo, co by se asi stalo, kdyby se už nevynořila. Co by Edmond dělal, kdyby teď přestala dýchat? Co kdyby ji Jacq na válečném poli opravdu zabil? Truchlil by pro ni? Anebo by v přesvědčení její zrady zůstal necitelný?

Vynořila se a zhluboka lapala po dechu. Přestože byla voda ještě příjemně teplá, vylezla a oblékla se. Přes všechno své zoufalství si sbalila všechno, co mohla postrádat. Několikery šaty, teplý plášť, hřeben, který dostala od Elinor a křesadlo. 

Mučila ji pocit nevědomosti. Neměla nejmenší tušení, co s ní bude. 

Po nějaké době pro ní přišel Dylan. Dvěma sluhům poručil, aby vzali Falloninu cestovní brašnu a jí samotnou vedl pryč. Nepromluvil ani slovo a její oslovování, otázky a prosby s nicneříkajícím výrazem pouze ignoroval. 

Odvedl ji až před panství. Překvapilo ji, kolik tam bylo lidí. Všude byli Edmondovi muži, někteří už seděli na svých koních, jiní své oře teprve osedlávali. Edmond kolem nich projížděl a stavěl své vojáky do pluku.

Dylan ji nepříliš šetrně vysadil na její klisnu. Na poslední chvíli ho chytila za ruku. "Dylane, prosím," zašeptala. "Co se děje? Kam mě chcete odvézt? A proč je tu tolik mužů?"

 Tvrdě se na ni díval. Když už si myslela, že by mohl něco prozradit, trhl svou rukou a osvobodil se tak z jejího sevření. "Pokud vám to někde řekne, určitě to nebudu já," procedil mezi zuby a odešel. 

Čekala tam dlouho. Očima visela na svém manželovi a doufala, že na ni pohlédne. Ani jednou tak neučinil. Když už byli všichni muži seřazení, přijel k ní. Beze slova se chopil jejích otěží, kopl svého Bouřliváka do slabin a rozjel se.

A Fallon ho musela následovat.