Překvapení od Minervy

695 25 3
                                    

Zabručel jsem. Ani za nic se mi nechtělo vstávat. Už vůbec ne do školy, ani když byla čarodějná. Uslyšel jsem zaklepání na dveře. Otočil jsem se na druhou stranu, zavřel oči a doufal, že ještě na chvíli usnu. Dveře se pootevřely. Dovnitř vstoupila moje matka. Sedla si na kraj postele.

"Scorpiusi.. Vzbuď se.." špitla něžně a láskyplně. Vydechl jsem. Nehledě na to, jak moc jsem se bránil, nedokázal jsem svoji matku neposlechnout.

"Mami, ale proč tam jdeme? Proč nemůžu chodit do školy k mudlům?" protestoval jsem.

"Scorpiusi, je to tam moc fajn. Naučíš se spoustu věcí a poznáš nové přátele..." řekla matka. Prohrábl jsem si své blonďaté vlasy a povzdechl si. Zpod řas jsem se na ní podíval.

"Bojíš se..." špitl jsem a díval se jí do očí. Sklopila pohled.

"Neřekneš mi důvod, že?" špitl jsem a pohladil jí po ruce."Dobře, mami. Už vstávám.."

Děkovně se na mě podívala, pousmála se a šla do kuchyně vykouzlit snídani. Vysoukal jsem se z postele.

Time skip

"Mami? Ale no tak.. Není to rozloučení navždy.." vedl jsem ji za ruku a prodíral se s ní a s batožinami davem. Nebylo to poprvé, co jsem jel do Bradavic. Ale školní rok pro mě vždy byl částečně utrpením, protože mi holky nedaly pokoj. Tedy až na Malfoyovi. Ty dvě se ode mě díky bohu drželi dál. Vzpomínám si na den, kdy jsem tudy šel s mámou poprvé. Bál jsem se, v jaké skončím koleji. Nechtěl jsem mámu sklamat. Prostě nešlo, abych byl ve Zmijozelu, když ona byla hrdou lvicí Nebelvíru. Díky bohu, jsem ve stejné koleji jako ona předtím, ale pod kouzelnickým kloboukem jsem se tehdy pěkně zapotil.

"Scorpiusi.." pozdravil mě Albus a plácli jsme si.

"Dobrý den, paní Grangerová," pozdravili James i Albus moji matku a ta se na ně usmála a pozdravila je potichu také.

"Náš táta s mámou museli rychle odejít. Nechtělo se jim, ale bylo to prý akutní. Smůla..." řekl Albus docela smutně.

"Doprovodím vás aspoň já, kluci, pokud chcete.." řekla moje máma laskavě a James s Albusem nadšeně přikývli. Ušklíbl jsem se.

"Takže co prázdniny?" objal jsem Jamese kolem ramen a šel vstříc vlaku.

"Nebyly dost dlouhý.." uchechtl se James. "A zároveň byly dlouhý strašně moc.." postěžoval si a Albus jen přetočil oči v sloup.

"Merline, Malfoyovi." vydechl potom znechuceně a já se znovu ušklíbl. Matka zmrzla. Podíval jsem se na ní. Vydechla a sklopila pohled. Věděl jsem,co ji napadlo. Jenže bylo pozdě. Malfoyovi vykročili k nám.

"Koho to tu máme?" založila si Rosé Malfoy ruce na hrudi. Matka mě chytla za rameno a pevně ho sevřela. Nechápal jsem to. Proč to vypadá, že se Malfoyů bojí? Zavrčel jsem.

"Granger.." řekl otec Rosé a sledoval mou matku zkoumavým pohledem, který se mi nelíbil.

"Uhněte cesty, jste příliš široký," prskl jsem na ně. Rosé i se svým dvojčetem Narcissou zalapaly po dechu. Účel to ale splnilo. Pan Malfoy spustil oči z mé matky a prohlížel si mě.

"Scorpiusi!" okřikla mě matka a James do mě šťouchl. Propaloval jsem oči pana Malfoye stejně tak, jako on propaloval ty moje. Ani jeden jsme nehodlali uhnout.

"Omlouvám se za něj," řekla matka a letmo se podívala na pana Malfoye. "Scorpiusi je čas jít," strčila mě k vlaku.

"Scorpiusi, je pravda že chodíš Lilianou?" ušklíbla se Narciss. Přetočil jsem oči v sloup a zavrčel.

"S nikým nechodím a nikoho mít nehodlám. Když nezavřeš hubu tak po škole rozhlásím, že chodím s tebou!" křikl jsem naštvaně. Rosé překvapeně ucukla pohledem, zčervenala a Narcissa se šokovaně ušklíbla a ukázala prostředníček.

"Mudlo! Mudlovský šmejde!" křikli za mnou. Moje matka sebou prudce trhla. Vzal jsem ji za paži a i s Albusem a Jamesem ji vedl k vlaku.

"Dobrý den, strýčku Rone, teto Levandule.." zanotovali jsme s dvojčaty mile.

"Kluci, slyšel jsem, že Harry a Ginny běželi na ministerstvo.. Právě jsme vás hledali. Hermiono.." usmál se Ron mile. Moje matka vydechla a rychle ho objala.

"Paní McGonagallová mě prosila, abych se tě zeptal. Vypadl jim profesor na učení dějin čar a kouzel i kouzelné formule. Nemohla se k tobě dostat a chtěla vědět, jestli o to nemáš zájem.." vydechl Ron.

"Cože?" zakňučela má matka.

"To by bylo jako zázrak.. Konečně by na té škole byl i někdo jiný než ten otrava z lektvarů, který neustále jen strhává body a nenávidí nás..." vydechl Albus. Moje matka se na něj ohlédla.

Jediný synKde žijí příběhy. Začni objevovat