Trpělivost růže přináší (HP fanfikce)

3

Ráno jsem se probudila první. Jsem na pokoji jen s Hermionou. Udělala jsem si ranní hygienu a ještě si šla číst o fantastických zvířatech. Byla jsem tak v polovině knížky, když jsem uslyšela, že Hermiona vstala.

"Dobré ráno" popřála jsem jí. "Dobré, jen se převleču a můžeme jít na snídani" usmála se na mě a rychle šla do koupelny. Za 10 minut už vycházela upravená a oblečená. Ve společence jsme se potkali s Harrym a Ronem a šli všichni spolu.

"Jaká byla noc?" zeptal se mě mile Harry. Ron s Hermionou šli před náma a hádala se kvůli svým zvířatům. "Byla v pohodě, většinou v cizím prostředí usínám dlouho, ale teď ne" usmál jsem se. "Jinak, bych s tebou po škole potřebovala mluvit" trochu mi opadl úsměv. Chci mu říct, že jsem Blacková.
"Děje se něco?" zeptal se mě se starostí v očích.

"Ne, jen je to důležité" usmála jsem se pohladila ho po rameni. Ginny mě po celou dobu co jsme s Harrym vešli do síňe probodávala pohledem. Z jejich myšlenek jsem pochopila, že se jí Harry líbí a žárlí. Nikdy nebudu mít Harryho radši než bratra.

"Tady máte rozvrhy" podala nám profesorka McGonagallová rozvrhy a my je hned začali porovnávat. "Máme je úplně stejný" rozzářil se Harry. Hermiona měla snad všechny předměty a Ron měl o něco míň hodin. Zrovna jsem si chtěla nandat snídani, když někdo kousek od nás začal křičet a máchat rukama.

Hned jsme se tam šli podívat a zjistila jsem, že mi utekl Kůrolez. Jmenuje se Kořínek. Chudáček, nevěděl co dělat a tak se schovával za sklenici.

"Kořínku! Copak jsme si říkali o utíkáni?" zeptala jsem se trochu přísně a natáhla k němu ruku. Do sekundu byl u mě. "Vím, že máš rád společnost, ale
musíš být u mě rozumíš?" zeptala jsem se ho něžně. Kořínek jen přikyvoval hlavou a zalezl si ke mě do hábitu.

Všichni na mě koukali jak na blázna. Celá síň byla ticho a koukali na mě i profesoři. Ředitel Brumbál se jen pobaveně usmíval, takže jsem si v duchu oddechla. "Moc se omlouvám, nechtěla jsem, aby tě vystrašil. Je to kůrolez a je neškodný" omluvila jsem se tý holce co ještě stále vyděšeně kulila oči.

"Jasně, jen jsem se lekla" usmála se a zase si sedla. Šla jsem zpátky na svoje místo. "Jakto, že ho máš?" zajímala se Hermiona. "Četla jsem o tom a většinou se schovávájí" dodala ještě Hermiona se zápalem. Harry s Ronem jen zvědavě pokukovali.

"Všichni tvorové mi z nějakýho neznámýho důvodu věří a starám se o ně, ale nemůžu si je nechat, nemám je kam dát, někteří bohužel nemůžou jen tak volně být v přírodě" vysvětlila jsem smutně. "To si budeš rozumnět s Hagridem" usmál se na mě Harry.

"No nic, jdeme na jasnovidectví?" zeptala jsem se když už i Ron dojedl. Všichni čtyři jsme se zvedli a vydali po schodech nahoru. Už ve druhém patře jsem myslela, že umřu. Naštěstí jsem to nakonec dala a sedla si s Hermionou za Harryho a Rona.

Myslela jsem si, že to bude v pohodě hodina, ale to jsem se fakt spletla. Do třídy přišla profesorka Sibilla Trelawneová a už jen pohled na ní jsem chtěla utéct.

"Vemte si čajové hrnky a lístky. Vypijte čas a dejte hrnek sousedovi" řekla nám profesorka a my tak udělali. Dostala jsem Hermiony hrníček a ona zas můj. V jejím hrníčku jsem viděla jen knížku a sluníčko. Ron s Harrym si z toho začali dělat srandu.

"Máš tu něco jako kříž a pak slunce, takže budeš trpět, ale budeš si to náležitě užívat" řekl se smíchem Ron a zasmál se i Harry. Bohužel je slyšela i profesorka a tak si vzala do ruky Harryho hrníček.

Hned na to hrníček odhodila a s rukou na srdci se zhroutila na křeslo. "Smrtonoš! Je tam smrtonoš. Předpověžení smrti" pronesl profesorka lítostivě a pořád si mumlala jakej je chudak zatímco šla k nám.

Všichni ve tříde si automaticky začali o Harrym šeptal a bylo vidět, že Harrymu je to pěkně nepříjemný. "Chudáčku! Taková hezka tvář" pohladila mě po tváři a třída zas jak na povel utichla.

"Co?" zeptala jsem se zmateně. "Smrt si pro tebe přijde! máš tam smrtonoše a jízvy" pronesla lístostivě a já musela protočit oči. na svý 14. narozeniny se stanu paní Smrti, takže je jasný, že se s ní setkám, ale ten smrtonoš je podle mě něco jinýho.

Radši jsem jí na to nic neřekla. Hned potom ukončila hodinu a my za stále mumlající profesorky, která opakovala "chudáci děti" jsme se vydali pryč.

"Nic si z toho nedělej Harry, neví co mluví" řekla jsem s úsměvem Harrymu. Když na mě hodil pochybovačný pohled musela jsem si povzdechnout. "Věř mi, odpoledne ti to vysvětlím, ale jsem si víc než jistá, že mluví nesmysli" ujistila jsem ho a vzala ho za ruku. "Dobře" usmál se víc mi ruku stiskl.

Další hodinu máme péče o kouzelný tvory a na tu se strašně těším.

"Snad si nemyslíš, že ten smrtonoš souvisí se Siriusem Blackem nebo jo?" Ptal se po cestě Ron.
"Jistě, že ne. Jasnovidectví je hrozně nejasnej předmět, třeba starodávný runy jsou lepši" pronesla Hermiona a všichni jame se na ní nechápavě
podívali. Je to ve stejnou hodinu, tak jak může chodit na starodávný runy.

Neodolala jsem a podívala se jí do mysli. Zjistila jsem, že jí profesorka McGonagallová dala obraceč času. Hustý, nikdy jsem ho nepoužívala.

Zbytek cesty se zase Ron s Hermionou hádali. Nic nového.

Přišli jsme k Hagridovi hájence. Máme ho se zmijozelem, ale to neznamená, že si jí kvůli tomu neužiju. Hagrid nás odvedl kousek do lesa a řekl nám, aby jsme si otevřeli učebnici.

"Bože, tahle škola ale upadá, počkejte až otec zjistí, že na týhle škole učí tenhle blbec" prskl arogantně Malfoy za náma. "Sklapni Malfoyi!" postavil se před něj Harry. Malfoy se k němu přibližoval, když najednou začal vyděšeně couvat a řvát. "Mozkomor! Mozkomor!" Harry se hned otočil a když zjistil, že tam nic není, vypadal ještě naštvaněji.

"Neztrapňuj se Malfoyi" řekla jsem mu a táhla Harryho pryč. Když jsem se otočila k Hagridovi, tak moje srdce vynechalo pár úderů. Přede mnou stál Klofan. Hypogrif, ktereho jsem ošetřila když byl
malej.

Hypogrif mě také okamžitě zpozoroval a chvilku na mě jen koukal. Usmala jsem se na něj a on se se za mnou rozeběhl. Stála jsem uprostřed ve předu. Všichni se dali na zběsilej útěk a Hagrid se ho snažil odlákat. Jen já jsem tam stála. Hypogrif mě povalil na zem a začal se se mnou mazlit.

Začala jsem se hrozně smát. Byla jsem tak štastná, že ho vidím a že je v pořádku. Když ze mě slezl a já se postavila ještě zmovu se na mě namáčkl. "Dlouho jsme se neviděli" pohladila jsem ho po hlavě a on se spokojeně načechral.

Všichni na mě koukali jak na blázna. Šla jsem s ním zpátky k Hagridovi, kterej koukal s úžasem v očích.

"Jak?" zeptal se. "Našla jsem ho jako zraněné mládě a ošetřila. Bohužel jsem ho po roce musela dát pryč" smutně jsem se na Klofana pousmála a on do mě drkl trochu hlavou.

"Ach tak" usmál se skoro až dojatě Hagrid.

"Teď tu zůstaň a poslouchej Hagrida" řekla jsem mu a dala mu pusu na zobák a odešla za ostatníma.

"Jsi samý překvapení" řekl šeptem ke mě Harry. Jen jsem se tajemně usmála a pokrčila rameny. Jako první se s hypogrifem seznámoval Harry. Nešlo to nejdřív moc dobře, ale jakmile se Klofan koukl na mě a já přikývla tak se uklonil nazpátek. Harry se na něj pak ještě proletěl a když seskakoval z Klofana, byl celej štěstím bez sebe.

To se, ale asi nelíbilo Malfoyi. Hned jak Harry odešel tak se šel za Klofanem. "Jasně, vůbec nejsi nebezpečná, ty přerostlá zrůdo" pronesl posměšně Malfoy přímo u něj. Hned jaem se tam rozeběhla, ale to už se Klofan postavil na zadní a škrábnul Malfoye, kterej momentálně ležet na zemi, jakoby úmíral.

"Šš, Klofane! Notak, uklidni se" pronesl jsem k němu
uklidňujícím hlasem. Klofan se hned uklidnil a přišel si ke mě pro pohlazení. "Šikula" zašeptala jsem mu tak aby nás nikdo neslyšel. Hagrid mezitím nesl Malfoye na ošetřovnu a zbytek pomalu za ním.