Trpělivost růže přináší (HP fanfikce)

10

Remus se Siriusem se oddálili a začali se prát. Hned na to se objevil Severus s naštvaným pohledem. Po chvilce Remus někam odhodil Siriuse a bežel pryč. Harry se rozeběhl za Siriusem a já za Remusem. Naštěstí jsem ho našla jen kousek od nás.

Přeměnila jsem a začala odříkávat kozlo. Když jsem se podívala na Remuse tak se začal měnit zpět. Rychle jsem mu vyčarovala oblečení a cela štastná z toho, že moje kouzlo funguje jsem k němu přiběhla.

"Remusi" zatřepala jsem s ním a on namáhavě otevřel oči. Po chvilce se šokem posadil a rozhlížel se. Došlo mu, že je ještě úplněk a on není ve vlkodlačí podobě. "Co jsi udělala?" zeptal se mě Remus.

"Vymyslela jsem kouzlo. Každý 5 úplněk ti ho musím ale opravovat. Je hrozně silný, ale nevydrží tak dlouho, ještě to dolaďuju. Kůže se ti pokryla něčím neviditelným. Neproniká skrz to mesíční svit" řekla jsem mu s úsměvem. Remus se na mě nejdřív bez mrknutí díval než se hlasitě zasmál a objal mě a začal mi děkovat.

"Tak pojď! Musíme zachránit taťku s Harrym" řekla jsem a táhla ho nahoru. Našla jsem je až na ošetrovně. Kromě tří našich kamarádů tam byl taky ředitel Brumbál a ministr kouzel.

"Co se děje?" zepatal jsem se zamračeně a hned na to zalapala po dechu. "Tohle nemůžete! Je nevinný!" rozkřikla jsem se a kdyby mě Remus nechytl tak bych po něm snad i skočila.

"Co prosím?" zeptal se zamračeně ministr kouzel. Asi mu přišlo divný, že jsem hned věděla o co jde ikdyž mi to neřekl. V tu chvíli jsem vůbec nebrala ohlady na ostatní a prolízala jsem jim hlavy.

"Nemůžete Siriusovi nechat dát mozkomorův polibek! Je to můj otec!" křičela jsem furt rozzuřeně.

"Jak to víte? A vy jste Whiteová. Black není váš otec" začal se hádat ministr kouzel. Brumbál, Snape a Remus radši nemluvili. Harry s Hermionou a Ronem taky vyděšeně přihlíželi.

"Jsem nitrozpytka a Whiteovi mě unesli! Můj otec je Black a je nevinný!" opakovala jsem furt dokola.

"Lžete!" obvinil mě Popletal a já mu chtěla ukázat vzpomínky, ale zarazil mě Brumbál.

"Rád bych si se studenty promluvit osamotě" řekl ředitel a po očku šokovaně koukal na Remuse.

Všichni odešli a my tam zůstali samy. "Nemůžou mu to přece udělat" řekl Harry. "Ještě než začnete. Jak je možné, že Remus není ve své přeměně?" zajímal se a obrátil se hlavně na mě.

"Vymyslela jsem kouzlo. Kolem kůži má něco neviditelnýho a neproniká to měsíční svit" vysvětlila jsem na jeden dech. Brumbál se tvářil velice zaujatě.

"Potom ke mě přijďte do ředitelny" usmál se na mě a já přikývla. "Potřebujeme víc času slečno Grangerová" řekl a Hermiona pravděpodobně hned pochopila.

"Tři otáčky by měli stačit. Jestli nevíte kde začit, tak začnete ve vlastních stopách. Můžete zachránit víc než jeden život a bylo by fajn kdyby jste se vrátili do posledního odbiti" usmál se na nás a odešel.

Hermiona přes Harryho a mě přehodila dlouhý řetízek, vypadalo to jako náhrdelník, ale na konci to mělo něco kulatýho a v tom přesípací hodiny.

"Co to je?" zeptal se Harry, ale Hermiona ho ignorovala a plácla ho přes ruku když se toho chtěl dotknout. Třikrát zatočila a s náma se roztočil i svět. Když bylo vše zase v pořádku, byli jsme na ošetřovně samy.

"Už to chápu! Tohle je obraceč času" vyhrkla jsem a vzpomněla si, že Hermiona ho dostala aby stíhala všechny hodiny a Hermiona přikývla zatímco Harryho jen nechápavě koukal. Po chvilce jsme už byli na cestě za Hagridem, protože tam zrovna v tu dobu byl Harry, Hermiona a Ron.