Trpělivost růže přináší (HP fanfikce)

26

Pohled Harryho
——————————
"Laro! Laro!" křičel jsem a vyděšeně sledoval Laru přede mnou. Měla otevřené oči, měla je celé zamlženě, nemrkala a přišlo mi, že ani nedýchala. Všude mě tržné rány, ruku měla pomalu celou ohořelou, vyseli ji z těla řetězi. Nemůže bylt mrtvá! Nemůže! Strašně jsem brečel a pořád křičel na Laru.

"Stranou!" vykřikl hlas a já v něm poznal Snape. Začal hned odříkavát nějaké kouzla a já to jen zoufale pozorovat. Všiml jsem si vedle mě na kolenou i Fred kterej také strašně brečet a pořád opakoval at ho neopouští a za ním stáli i ostatní kteří brečeli a s hrůzou to sledovali.  Najednou mě vzal Moody a táhl mě někam. Nakonec jsem zjistil, že mě táhl do kabinetu.

"Zvládnete to?" zeptal se mě Moody a já jen přikývl. "Co rána? Bolí?" zeptal se ještě. "Už ani ne" pronesl jsem. "Měl bych se na ní podívat" řekl mi ještě divným tónem a podíval se mi na ruku. "Ten pohár, bylo to přenášedlo, někdo ho začaroval" řekl mu jsem pořád v šoku ze všeho. "Jaké to bylo?" zeptal se mě a ja se na něj nechápavě podíval. "Jaký byl?" zeptal se znovu. "Kdo?" zeptal jsem se. "Pán zla" vysvětlil. "Jaké to bylo být vedle něj?" ptál se pořád dokola. "Já nevím" řekl jsem zmateně. "Bylo to jako propadnout se do zlého snu" vysvětlil jsem.

"A co další? Byli na hřbitově další?" vyptával se. "No, mám dojem, že o hřbitově jsem nemluvil pane profesore" řekl jsem a začal jsem ho lehce podezírat. "Báječný zvírata tyhle draci, že jo?" zeptal se a já na něj jen koukal. "Myslíš si, že by tě ten ubohý tupec vzal do lesa kdybych ho nenavedl?" zeptal se řečnicky. "Že by ti Cedrik poradil aby jsi ho otevřel pod vodou kdyby mu to sám neřekl?" pokračoval. "Že by ti Longbottom a Whiteova opatřili žaberník kdybych Longbottomovi nedal knihu která ho k němu dovedla? co?" začal nepřijemnel vyhrožujícím hlasem.

"Whiteová vyhrála protože je schopná, ale na hřbitově se zajímala jen o tebe a to jí málem stálo život! Byla tam jen protože pán zla o ní stojí víc než o tebe!" vykřikoval dál. "To vy jste hodil naše jména do ohnivého poháru, očaroval jste Kruma" obviňoval jsem ho a všechnoto do sebe začalo zapadat. "Vyhrál jsi protože jsem to tak zařídil!" vykřikl znovu. "Skončili jste dnes na tom hřbitově protože tak bylo souzeno!" pokračoval než mě vzal hrubě za ruku od krve až jsem musel vykřiknout bolestí. "Takhle krev teď koluje i v těle pána zla" připomínal mi spíš psychopata.

"Představ si jak mě odmění, až se dozví, že jsem jednou provždy umlčel slavného Harryho Pottera" vykřikl Moody a už vytahoval hůlku když se rozrazili dveře a dovnitř vběhnul Brumbál, Snape a profesorka Mcgonagallová. "Severusi!" pobídl ho Brumbál a Snape něco nalil do krku Moodymu.

"Víte kdo jsem?" zeptal se Brumbál. "Profesor Brumbál" odpověděl. "Jste Alastoe Moody?" pokračoval Brumbál. "Ne" odpověděl Moody. "Je v této místnosti?" ptal se znovu a Moody jen kouknul na truhlu. Snape otevřel truhlu a opravdu na dně byl pravý Alastor Moody a falešný Moody byl doopravdy Barty Skrk mladší.

Pohled Lary
———————————-
Slyšela jsem vedle sebe hlasy a to jak mě někdo drží za ruku. Opatrně jsem otevřela oči a zjistila jsem že ležím na ošetřovně. Za ruku mě drží Fred ale jinak tu byli všichni. Harry, Ron, Hermiona i George a Ginny.

"Co se stalo?" zeptala jsem se chraplavě. "Laro!" najednou všichni vyskočili. "Panebože, měli jsme o tebe takovej strach" rozbrečel se Fred a Harrymu taky stékali slzy. "Moc se omlouvám, je to všechno moje vina kdyby jsi se nesoustředěla na mě mohla by jsi se bránit a všechno by dopadlo jinak" brečel Harry a omlouval se. "To není tvoje vina, vybrala jsem si to sama" vzala jsem ho za ruku a pořádně jí stiskla. "Jsem už v pořádku" řekla jsem a snažila se posadit. "Mysleli jsme si že jsi mrtvá" řekl mi Fred a políbil mě. "Měli jsme strach, že už tě nikdy neuvidíme" brečeli teď už všichni.

"Nechtěla jsem vás vylekat, jen tohle mi udělali rodiče,  já strašně se bojím jet domů" řekla jsem plačtivě. "Tak tam nejezdi, jeď rovnou k nám, prosím!" řekl zoufale Fred. "Ty víš že nemůžu, ublížili by i vám" pohladila jsem ho po vlasech. "Vždyť tě tam zabijou" odmítala Hermiona a všichni přikyvovali. "Kdyžtak uteču ale potřebuju tak bylt aspoň chvíli aby nevtrhli k vám a neublížili vám" řekla jsem smutně a všichni kývnuli.

"Měl jsem hroznej strach" řekl mi Severus když jsem za ním přišla. "Promiň mi to" povzdechla jsem si. "To nic, nemůžeš za to." řekla mi jemně. "Jsi v pořádku?" zeptal se mě a ja kývla i přesto že jsem byla všechno jen ne v pořádku. "Nevěřím ti" řekl mi smutně a objal mě. "Je mi to moc líto Laro" zašeptal mi do vlasů. "Já vím, jen kdyby jsi někdy měl čas navštiv mě doma, nevím jestli mě rovnou nezabijou" řekla jsem panicky. "Nezabijou, Voldemort jim zakázal ti způsobit trvalé následky" řekl mi znepokojivě protože mi můžou udělat cokoliv co nebude mít trvalé následky.

"Uvidíme se" objala jsem ho ještě na rozloučenou a šla za ostatními. Seděli jsme v kupé. Opírala jsem se o Freda a povídali jsme si o všem možným a konečně jsme se i smáli. Peníze z turnaje jsme se rozhodli dát Fredovi a Georgovi kteří si chtějí otevřít vlastní obchod. Vlastně i se mnou, požádali mě jestli bych do toho nešla s nima a já řekla že ano.

Jakmile jsme dojeli na nástupiště šťastná nálada nás přešla. "Pokud budu moct co nejdřív přijedu" usmála jsem se na všechny. Všechny jsem objala a nakonec se dlouze políbila s Fredem než jsem se rozešla za matkou a otcem. Bez jediného slova jsme se přemístili do domu.

"Zklamala jsi nás, nečekali jsme že by jsi byla schopná na nás použít cruciatus a bohužel musíme tě za to potrestat" řekla mi samolibě matka a tak moje léto znovu začalo. Každý den cruciatus a ohnivý bič. Jídlo jen občas a musela jsem dělat domácí práce který normálně dělá skřítek. Byla jsem z toho úplně vyčerpaná a zoufalá, ale dovolili mi druhej měsic jet za Weasleyovými. Nevím proč ale asi mě nechtěli doma, občas se vydavali za Voleemortem ale mě nikdy nenutili jít, jediný štěstí. Každopádně pořád jsem byla v bolesti. Ohnivým bičem rozhodně nešetřili a nebyl nikdo kdo by mi mohl záda zahojit.