Trpělivost růže přináší (HP fanfikce)

2

Celý zbytek prázdnin to bylo to stejný. Když jsem odpověděla ne nebo udělala chybu tak na mě matka zas použila crucio a ohnivý bič. Celý záda mám v jednom ohni, protože včera to prý bylo preventivně, abych nezapomněla dobré vychování v Bradavicích.

Dneska konečně jedu do Bradavic a nemůžu se dočkat. Chci být v nebelvíru jako byl můj táta. Vím, že můj táta utekl z azkabanu, ale jsem si jistá, že je nevinný a k úťeku měl důvod.

Ráno jsem jako obvykle bez snídaně, takže jsem se rychle převlékla a i s kufrem jsem šla dolů. "No to je dost, že jdeš" pronesl opovrhovaně matka. Kvůli těm zádům nemůžu skoro ani chodit. "Promiň matko" omluvila se a chytla se její nastavené ruky.

Přenesla nás na nástupiště King Cross v Londýně a bez jediného slova se zas přemístila domů. Jasně, já si cestu najdu. Myslela jsem, že to bude jednoduší. Už hodinu tu snad kroužím. Kolem mě se prohnala celá rodina zrzků. To budou Weasleyovi! Jsou to čarodějové, takže půjdou na nástupiště.

"Pradon, ale můžu se zeptat jak se dostat na nástupiště 9 3/4?" zeptala jsem se mile ikdyž jsem chtěla kazďou chvíli syknout bolestí kvůli zad.

"Jistě drahoušku, jak se jmenuješ?" zeptala se paní Weasleyová a vedla mě za svýma dětma. "Lara Marlenee Whiteová" řekla jsem smutným hlasem. Mrzí mě, že nemůžu nosit přijmení mého otce a tahle rodina sice není nějak hodně slavná, ale každý ví, že je stejná jako Malfoyovi.

Paní Weasleyová se na chvilku trochu zarazila než se na mě zase vlídně usmála. "To nevadí broučku, říkej mi Molly" pohladila mě po vlasech. Poznala, že mě mrzí, že jsem v týhle rodině.

"Tohle je Lara Whiteová, ukážeme jí jak se dostat na nástupiště" představila mě svým dětem a dala mi ruku na záda, což zapříčinilo, že jsem se napjala a zatnula zuby. Molly si toho asi všimla a tak dala ruku pryč, ale starostlivě mě po očku sledovala.

"Já jsem Fred" představil se jeden z dvojčat. "A já George" představilo se i druhé a já už teď věděla, že je nerozeznám. Jen jsem se mile usmála. "Já Ron, jestli chceš můžeš sedět s náma v kupé" nabídl mi ron a já jí s radostí přijala. "Já jsem Ginny" představila se i nejmladší z rodiny a sem tam na mě hodila opovrhovaný pohled. Asi mě nemá ráda.

Když jsme se dostali všichni přes překážku, tak jsem následovala Rona do kupé. Tam už seděli jeho kamarádi a v rohu nějakej spící muž.

"Ahoj, tohle je Lara Whiteová, je tu nová, tak jsem jí nabídl, aby si sedla k nám" představil mě Ron.
"Tohle je Harry Potter a Hermiona Grangerová" usmála jsem se na ně. "Ahoj a než začnete, nejsou to moje pravý rodiče a nesnášim je" usmála
jsem se na ně a bylo vidět, že si oba oddechli.

"A jakto, že jsi tu nová?" zajímala se Hermiona.
"Chodila jsem do Kruvalo, ale vyhodili mě" vysvětlila jsem. "Omylem jsem málem vytopila školu" vysvětlila jsem a všichni se zasmáli.

"A víš v jaký chceš být koleji?" zetal se pro změnu Harry. "V nebelvíru, chodil tam můj skutečnej otec" řekla jsem a lehce posmutněla. Potom jsme si povídali o všem. Harry se i zmínil, že si všichni myslí, že jde Sirius Black po něm. S tím jsem nesouhlasila, protože moje vzpomínky ukazují, že ho
měl moc rád. Jsem sice nitrozpytka, ale používám to jen málo kdy. Vlastně bych se dostala i do mysli Brumbála, protože jsem nejsilnější na světě v nitrozpytu a nitroobraně, ale přijde mi to jako narušování soukromí.

V polovině cesty se vlak zastavil a vypla se všechny světla. "Co se děje?" zeptala jsem se, ale odpovědí mi byli jen pokrčený ramena. "Myslím, že sem něco nastupuje" řekl vystrašeným hlasem Ron. Najednou byla strašná zima a všechno štěstí, jakoby se vytratilo. Hned na to se otevřeli dveře kupé a v něm bylo něco nechutnýho a černýho. Hned mě pohltili moje vzpomínky. Bylo to jakobych to prožívala znova.