Trpělivost růže přináší (HP fanfikce)

9.

Jakmile se Remus odtáhl tak mě přejel pohledem a tvářil se dost starostlivě. "Proboha! Co to je za lidi?" rozčiloval se a začal chodit sem a tam.

"To ti nedají najíst nebo co?" ptal se, ale nečekal odpoveď. "Můžeš mi prosím zahojit záda?" přeruším ho a on se na mě zas obrátí.

"Jasně. Vyhrň si triko" řekl mi a já tak učinila. Slyšela jsem jak mumlá nějakou formuly a záda se zčala uzdravovat. "Takhle to dál nejde" namítl když bylo hotovo. "Viděla si ty záda? O prázdninách tě zabijou. Kolikrát ti dali bičem?!" zeptal se a v očích měl slzy.

"Ráno, v poledne, odpoledne a večer na mě použili crucio a 100 ran ohnivým bičem. K jídlu jen snídaně" zašeptala jsem opatrně. Nechci mu přidělávat starosti. Už tak jich má dost.

"O prázdninách tam prostě už nejedeš" vzal mě za tváře a políbil mě na čelo. "Já musím Remusi. Řěsili by to přes ministerstvo a vyhráli by " nechala jsem slzy téct po tvářích.

"Domluvím se s Brumbálem ano?" zeptal se a já přikývla. "Co se stalo mezi Harrym a tebou?" zajímal se. "Potom co zjistil co "udělal" můj táta se mnou nechce mít nic společnýho" smutně jsem se usmála.

"Uvidíš, že ho to přejde. Jsi úžasná holka" usmál se na mě. "Teď ti dám lekci proti mozkomorům" usmál se už víc.

"Tak co mám dělat?" zeptala jsem se. "V týhle bedně je mozkomor. Funguje na něj formule Expecto paatronum. Musím si vzpomenou na nejhezčí vzpomínku a vyslovit" vysvětlovat a pobídl mě, abych jí našla.

Zavřela jsem oči a snažila se najilt nějakou hezkou. Upřímně to bylo docela težký, protože mám samý špatný nebo by nestačilo. Nakonec jsem našla vzpomínku jak mě taťka učil na malým koštěti.

"Můžeme" řekla jsem a připravila si hůlku. Remus otevřel bednu a z ní vylítl mozkomor. Zase jsem vítila ty pocity, ale nedovolila jsem, aby mě ovládly. Myslela jsem na tu vzpomínky a rozlil se ve mě příjemnej pocit.

Zvedla jsem hulku. "Expecto patronum" řekla jsem nahlas a viděla jak mi z hůlky vylítlo bílí světlo. Na chvilku nás to úplně oslepilo než se nade mnou objevil velký testrál a zahnal mozkomora.

"Páni! Nečekal jsem, že to zvládneš na poprvé, ale bylo to úžasný" žasl Remus a plácl si se mnou. Byla jsem z toho štastná. Ještě chvilku jsme si povídali, než jsem se vydala do společenky.

U baculatý dámy jsem potkala ještě dvojčata Weasleyovi. "Ahoj kluci" pozdravila jsem je.
"Ahoj Laro" pozdravili současně a prohlídli si mě.

"Teda, teď kdyby tě viděla naše mamka" začal jeden. "Tak vyletí z kůže" dokončil druhou a zasmáli se. Ještě chvilku ve společence mě zásobovaly vtípkami a já se takhle dlouho nenasmála. Pomohla jsem jim i vymyslet další vtípek než jsem šla spát. Hermiona už spala, takže jsem se díky bohu vyhnula otázkám.

Druhý den jsem vstala brzy rána. Na snídani jsem pak slyšela jak se Ron s Hermionou hádají kvůli svým zvířatům. Rozhodla jsem se navšítivit Hagrida. Vím, že měl řízení kvůli Klofanovi a Malfoyovi. A taky jsem u něj před prázdniny nechala Kořínka.

"Ahoj Hagride. Tak co?" zeptala jsem se. "Odsoudili ho k smrti" začal brečet a já v tu chvíli zapomněla jak se dýchá. Viděla jsem periferně jak jsem jde i Harry, Ron a Hermiona. Kvůli slzám jsem špatně viděla a špatň se mi dýchalo.

Slyšela jsem jak na mě mluvil Hagrid i ostatní co už přišli. Zabijou ho! Mýho Klofana zabijou! Nemohla jsem se pořádně nadechnou až když mě Harry chytl za tváře. "Podívej se na mě. To je ono. Pořádně se nadechni" pobízel mě a já tak udělala. Po chvilce jsem se už uklidnila, ale furt brečela.